Kterých éček se (ne)musíme bát, radí Petr Havlíček

Jak je to tedy s nebezpečností éček a co nám ve stravě může skutečně škodit? Nechte si poradit od našich výživových specialistů.

Foto: vimcojim.cz

18. 2. 2014

Přídatné látky působí na spotřebitele jako rudý hadr na býka. Po nalezení několika kódů začínajících písmenkem E řada lidí znechuceně zahazuje produkt. Ale přídatné látky rozhodně nepředstavují ve stravování největší problém.

Proč není třeba se všech "éček" bát a na co si dát při výběru potravin opravdu pozor, vám v dalším díle video seriálu Vím, co jím vysvětlí odborníci na výživu Petr Havlíček a Karolína Hlavatá.

Přídatné látky jsou přísně kontrolované

"Podle odborníků jsou "éčka" daleko menším problémem než například různé kontaminace či používání nekvalitních a nejakostních surovin," říká Petr Havlíček. Všechny látky označené kódem E, které se přidávají do potravin, musí být navíc schváleny mezinárodní organizací European Food Safety Authority (EFSA) a hranice bezpečnosti jsou stanoveny s obrovskými rezervami. Aby aditiva dosáhla této hranice, musel by jich spotřebitel sníst 100 až 1000 násobné množství.

Více zajímavých informacích o "éčkách" se dozvíte na videu!

Kde je skutečný problém?

Paniku by v člověku mělo vzbuzovat spíš množství přidaných sacharidů a množství energie, které přijmeme ze slazených nápojů a sladkostí, než přídatné látky. Daleko rizikovější než "éčka" je špatné nutriční složení potravin a stravy celkově. Nutriční hodnotu stravy si na rozdíl od přísně kontrolovaných aditiv musí každý ohlídat sám. U některých potravin už s tímto pomáhá logo Vím, co jím.

Chceme růžovou šunku

Aditivní látky se do potravin dávají z celé řady důvodů. "Konzervační látky se používají za účelem prodloužení trvanlivosti, pro dodání té správné barvy, sladkosti, pro aroma..." vysvětluje Hlavatá a dodává, že důvodem, proč výrobci přidávají do svých produktů přídatné látky, jsme často my spotřebitelé. My chceme růžovou šunku, pečivo žluté jako z domácích vajec, všechno voňavé a chutné. Odvykli jsme přirozené chuti a přirozené barvě. A to je špatně. Co tedy vlastně chceme?