Čas ubíhá pořád zběsileji. Všem chybí, nikdo ho nemá. Kam se asi ztratil? Psychologové tvrdí, že se o něj často připravujeme sami.

Říkáme si, že moderní svět je stále rychlejší, tvrdší, náročnější. Je to paradoxní - máme tolik moderních technologií, které by nám měly život a fungování usnadnit, že by žádné šílení kvůli nedostatku času, stres a divoký shon nemusely nastat. Přitom pravý opak je pravdou, a přitom právě techniku viníme z toho, že si nikdy nevydechneme, nikdy nemáme „volno".

Co když to neudělám?

Stále více odborníků se shoduje na názoru, že tento tlak je nejen zbytečný, ale že si ho navíc způsobujeme sami. Lidé jakoby zapomněli na vlastní psychické limity.  

Svět kolem nás je stále náročnější. Mobily zvoní, uzávěrky hrozí, práce je stále komplexnější a složitější. Výsledkem je neustálý tlak, vyhoření, nespavost, únava, emoční labilita, psychické poruchy.  V Německu jsou nejčastějším důvodem předčasného odchodu do důchodu psychické potíže.

Musíme však opravdu zvládnout všechno a nejčastěji všechno naráz? Výzkumy potvrdily, že lepších výsledků dosáhneme, pokud úkoly plníme postupně a tudíž soustředěně, než v chaosu jeden přes druhý. Řešením tak je naučit se rozeznávat priority, oddělit důležité od toho, co ještě počká - a nebo nemusí být vykonáno třeba vůbec. 

Nikdo není dokonalý

Odbornici konkrétně radí: občas se odpojit od sítě, vyjet na víkend bez internetu, vypnout telefon - každý den po šesté večer a o víkendu. Smířit se stím, že na některé maily neodpovíme. Že prostě nikdo není dokonalý. Že přes pondělní squash a středeční odpoledne s dětmi  "nejede vlak".

Problém bývá také v našem postoji. Je vaření večeře dalším nudným a obtížným úkolem, nebo příjemnou záležitostí. z níž budeme mít dobrý pocit? Francouzská studie například zjistila, že méně vzdělané ženy považovaly za volný čas vše, co dělaly po skončení pracovní doby. Těm vzdělanějším však většina dalších aktivit včetně péče o děti připadala jako povinnost...

V této "společnosti 24 hodin," která nikdy nespí, je každý, kdo otálí, jaksi podezřelý. „Řítit" se je sice povinností, ale kdo nestíhá,  stává se outsiderem, neschopným lenochem, který si neumí poradit, a brzy "zaslouženě" vypadne z kola.

Mozek pracuje, když neděláme nic 

Vypnout, mít čas jen sám pro sebe a nic nedělat je prostě out. Mnozí se však k úvahám o rychlosti životního stylu nebo o možnosti jej změnit dostanou až v tichu a klidu na nemocničním lůžku.

Podle psychologů je však jedinou cestou naučit se každý den aspoň chvíli nedělat nic nic-  a ani si to nevyčítat. Právě volno, kdy neděláme „nic", je totiž nesmírně důležité nejen pro regeneraci a odpočinek, ale právě pro samotnou práci .

Jendím z důkazů je studie amerického neurologa Narcise Raichlea, kdy dobrovolníci plnili úkol a přístroj snímal aktivitu jejich mozku. Když se plně soustředili na zadání, procesy jedné části mozku výrazně poklesly. Jakmile však jejich pozornost povolila, činnost této části mozku opět prudce stoupla.

Chvála zahálky

Znamená to, že mozek nejvíc pracuje, když takzvaně zahálíme - prokázaly se tak mozkové spoje, které začínají fungovat až tehdy, kdy se naše myšlenky volně ubírají.  Totéž prokázaly i studie, které se zabývaly úlohou spánku profesora John Groegera z Centra pro výzkum spánku na Surrey University.  Během něj si opět mozek opakuje obtížné operace a osvojuje si nově nabyté informace.

Spánek je nenahraditelný také pro konsolidaci myšlenek. Mozek při něm třídí nové informace na potřebné a nepotřebné. Ty, které shledá jako významné a s kterými se během dne nejvíce nadřel, ve spánku posiluje a upevňuje.

Při nicnedělání mozek sice nepřijímá nové informace, ale zpracovává a třídí ty, které už má. Dává je do souvislostí a vazeb. Tak vzniká naše vědomí a vnímání světa, naše kreativita a schopnosti. Ve chvatu a shonu však umírají.... myslete na to!