Já už nedoběhnu! A hlavně nezakašlat...
Inkontinence, samovolný únik moči, komplikuje život mnoha ženám bez ohledu na věk - v ČR jich je asi 350 tisíc! Ano, čtete dobře, tři sta padesát tisíc!
Je to nepříjemné, je to handicapující. Ale rozhodně ne přirozené! Ženám se vnucuje představa, že inkontinence je běžná a že se s ní musí naučit žít. Není to ale pravda.
Inkontinence, samovolný únik moči, komplikuje život mnoha ženám bez ohledu na věk - v ČR jich je asi 350 tisíc! Ano, čtete dobře, tři sta padesát tisíc!
Nic nevyhnutelného
Potíže se mohou objevit už v nízkém věku. Zásadní problém je v tom, jak je žena vnímá. Řada z nich hodnotí únik moči jako běžný projev stárnutí . V tom je bohužel často podporují vrstevnice, a co je horší, také mnozí lékaři!
Proto ženy svůj .problém mnohdy neřeší. Případně se o své zdravotní komplikaci stydí mluvit. Raději ji zastírají pomocí mediálně propagovaných vložek nebo jiných pomůcek pro inkontinenci. Navíc některé televizní reklamy navozují dojem, že únik moči je přirozený. Jakoby se jim snažily vštípit do hlavy, že od určitého věku by se vložka měla stát nedílnou součástí života každé ženy. To je podle lékařů nesmysl!
Existují dva typy potíží se samovolným únikem moči
Tlak, ne stres
Inkontinence stresová, kterou nezpůsobuje, jak by se z názvu mohlo zdát, psychický stres, ale bezděčný únik moči, k němuž dojde po náhlém zvýšení nitrobřišního tlaku. Tedy při zakašlání, kýchnutí nebo prudkém pohybu.
V dalším, zhoršeném stadiu, však moč může odtékat už jen při chůzi nebo lehké práci. Nejhorší variantou je, pokud moč samovolně odtéká i v klidu nebo při pomalé chůzi. Potom už je pro pacientku pravidelné používání absorpčních vložek naprostou nezbytností.
Stresová inkontinence se často objevuje po poporodním traumatu, při poklesu rodidel nebo poklesu spodiny močového měchýře.
Zvýšená citlivost
Neméně obtížná je inkontinence urgentní. To je únik moči spojený se silným nucením na močení, kdy pacientka nestačí „doběhnout" na toaletu. Způsobovat ji mohou nekontrolovatelné stahy svaloviny močového měchýře nebo zvýšená citlivost receptorů ve stěně močového měchýře.
Skutečným původcem nepříjemných problémů spousty žen tak může být zánět močových cest, močové kameny, případně také nádor.
V mnoha případech můžeme mluvit i o inkontinenci smíšené, která v sobě zahrnuje příznaky obou předchozích. Těžko říci, která z variant je horší. Léčba uvedených typů úniku moči je diametrálně odlišná.
Šance pro „suchou variantu"
Podle typu inkontinence je možné volit mezi farmakologickou léčbou (tímto způsobem se nejčastěji léčí urgentní typ inkontinence), nebo operační léčbou, která řeší stresový typ.
Existuje řada variant léčby medikamenty, stejně tak se liší operační přístupy. Od minimálně invazivních až po rozsáhlé rekonstrukční zákroky. Obecně ale můžeme dát všem pacientkám s podobnými problémy povzbudivou informaci. Současná urologie a urogynekologie, které se právě inkontinencí zabývají, dokážou vyléčit nebo přinejmenším výrazně zlepšit stav většiny pacientek.
V žádném případě by ale ženy, které inkontinence trápí, neměly omezovat svůj pitný režim. Mnohokrát se pokoušejí tímto způsobem svůj problém řešit, ale to rozhodně není ta správná cesta.
Pokud navíc trpí ženy s inkontinencí nadváhou, měly by se v první řadě pokusit se svými kilogramy navíc něco udělat. I vyšší váha totiž inkontinenci negativně ovlivňuje. Právě tak může mít na tento zdravotní problém vliv i chronická zácpa nebo výhřez meziobratlové ploténky.
Metody léčby inkontinence
Kegelova cvičení: Jsou určena pro zesílení svalstva pánevního dna. Pokud je ale jeho ochablost výrazná, nemají pro ženu žádný efekt.
Medikamentózní léčba: Vhodná při léčbě urgentní inkontinence. Dnes už se pacientkám podávají preparáty s vysokou účinností a minimem vedlejších projevů. U žen v menopauze může být účinné i zavádění estrogenu do pochvy ve formě krému, čípků nebo tablet.
Operativní léčba: V léčbě stresové inkontinence převládá snaha o minimálně invazivní operativní řešení. Příkladem jsou tzv. TOT/ TVT pásky. V těle působí pásky jako trvalá podpora močové trubice, která jí vrací schopnost kontinence. Výkon trvá maximálně třicet minut, na mnoha pracovištích se provádí v lokální anestezii.