"Ženy tady nejsou vidět." Češka utekla do srílanské džungle, místním ženám dává práci
Po dvou letech studia ve Velké Británii pětadvacetiletá Anna Ratnayake zjistila, že ji akademická dráha nenaplňuje. Rodačka z Poděbrad si proto sbalila batoh, koupila nejlevnější letenku do Asie, a nakonec zůstala na Srí Lance, na ostrově, který si v roce 1960 zvolil jako první stát na světě premiérku. Dodnes se tamní ženy potýkají s nerovností na pracovním trhu. Anna takovým ženám dává práci.
Čtveřice srílanských žen ve středním věku si chodí za Annou pro práci jednou do týdne. Anna jim zadá, jaké bytové doplňky mají vyrobit, a je na nich, s jakou rychlostí se do práce pustí a kolik si přivydělají. "Snažím se přizpůsobit se jejich životnímu stylu. Asi nemá smysl je nutit do evropského modelu, kdy by neměly žádný čas na rodinu a domácnost," míní zakladatelka projektu Anna in the Jungle.
Výrobky z rukou srílanských žen se prodávají téměř výhradně do Česka a dominují jim takzvané macramé - bytové doplňky splétané do geometrických tvarů ze šňůr a provázků. Ve čtyřicetitisícovém městě Ella ve srílanském vnitrozemí vyrábějí i závěsy na květináče, vyšívané polštáře nebo květinové koše.
Nápad ručně vytvářet dekorace do domácnosti a dát tak pracovní příležitost místním ženám se zrodil v podstatě z nudy. Anna a její manžel Ishanka se totiž živí turismem, cestovatelům pronajímají malý bungalov. S koronavirovou pandemií však příliv turistů spadl na nulu. "Zjistila jsem, že jsem spíše kreativní typ, že potřebuju něco vytvářet. Začala jsem tedy drhat a naučila to i několik dalších žen. Ve finále nás to baví mnohem víc než turismus," říká s tím, že jí manžel pomáhá hlavně s komunikací, protože sama zvládne v sinhálštině jen několik frází.
Zájem žen přivydělávat si drháním je velký, Anna jich ale zatím nemůže zaměstnat více. Finančně ji zatížila drahá lodní doprava výrobků do Česka, lidé navíc začali s rostoucí inflací šetřit. Postupně by ale ráda dala práci i dalším Srílančankám. "Vím, že nespasím celou Srí Lanku, ale když jim to jde, úplně se rozzáří, že jsou schopné se něčemu naučit, že nejsou k ničemu," říká.
Žádná tílka, žádné šortky
Pozice srílanských žen na trhu práce je totiž složitá. Ačkoliv byl tento ostrovní stát v roce 1960 vůbec první zemí světa, která si zvolila premiérku, nerovnost v politice i na trhu práce zůstává značná. Většina tamních žen je buď v domácnosti, případně pracují v zemědělství. A jejich zastoupení v parlamentu pravidelně nepřesahuje šest procent.
"Ve větších městech ženy pracují častěji, ale muž je stále hlavním živitelem a hlavou rodiny. Myslím, že se rodiny nachází ve zlomovém období, kdy jim už nestačí jeden příjem, ale ženy mají zároveň problém najít si práci," míní Anna. "I v restauraci vás v 90 procentech případů bude obsluhovat muž. Ženy zatím moc vidět nejsou," dodává.
I ona se musela tamním zvyklostem přizpůsobit - nenosí krátké sukně, šortky ani tílka a večer nechodí po městě bez doprovodu. Tvrdí ale, že její manželství se stereotypům, které na Srí Lance přetrvávají, vymyká. "Můj muž není typický Srílančan, žil v Americe, jeho tatínek zase v Japonsku," vysvětluje.
Anna si Ishanku vzala po dvouleté známosti. Seznámila se s ním, když odletěla, frustrovaná ze studia, na Srí Lanku dobrovolničit. Důvod jejich sňatku byl ale spíše prozaický. "Je to dost neromantické, uspěchali jsme to, abych mohla požádat o rezidentská víza. V pátek jsme se rozhodli, že se budeme brát, a svatba byla v pondělí," vzpomíná s tím, že na rozdíl od obvyklých honosných svateb, jaké jsou na ostrově obvyklé, byla ta její velmi skromná. "Matrikářka přišla na náš pozemek, na stůl jsme dali ubrus a kytky jsme natrhali u nádraží," říká Anna. V době svatby byl navíc na Srí Lance tvrdý lockdown, a tak to do poslední chvíle vypadalo, že nepřijedou ani ženichovi rodiče.
Bez plynu a elektřiny
Dnes Annu s Ishankou kromě prodeje bytových doplňků opět živí i turismus. Zemi ale v současnosti sužuje ekonomická krize a balancuje v podstatě na hranici bankrotu. V každodenních životech místních se projevuje například nekonečnými frontami na neustále zdražující pohonné hmoty, dále i patnáctihodinovými výpadky proudu a absencí základních léků nebo endotracheálních trubic pro novorozence.
"Chybí i plyn, na němž většina domácností vaří, proto připravujeme jídlo na ohni," popisuje Anna. Zmiňuje, že místní demonstrují za odstoupení rodiny Radžapaksů, která v průběhu několika let zemi zcela ovládla. Bratři z téže rodiny obsadili prezidentské i premiérské křeslo a jejich příbuzní drží i několik ministerských funkcí a poslaneckých postů. "Nebojím se říct, že tu zemi rozkradli," míní Anna o tamním nepotismu.
Přesto chce na ostrovním státě žít i nadále. "Můj muž Srí Lanku miluje a mně se tady taky líbí, navíc zde máme obrovské pozemky po jeho praprababičce. Chceme spíš využít naše vzdělání a pomoci zdejší komunitě, než abychom utíkali kvůli vlastnímu pohodlí," je odhodlaná.
Mohlo by vás zajímat: Ženy doma dělají víc neplacené práce, připomíná Nerudová
