Ženy, buďte zase ženami. Vlastnosti mužů vám nesluší
Ne že byste se o to nesnažily. Ale snažíte se špatně! Cvičte a krášlete se pro nás, to jo, uvařte nám něco alespoň občas, i když my už to taky umíme, ale ponechte nám alespoň kousek té naší mužské role! Vyžadujte ji po nás! Nenechte nás zdegenerovat! A nebojte se nám položit hlavu na rameno!
Ne že byste se o to nesnažily. Ale snažíte se špatně! Cvičte a krášlete se pro nás, to jo, uvařte nám něco alespoň občas, i když my už to taky umíme, ale ponechte nám alespoň kousek té naší mužské role! Vyžadujte ji po nás! Nenechte nás zdegenerovat! A nebojte se nám položit hlavu na rameno! Nebo my, my kluci, taky přestaneme umět být muži…
Jedna dost důležitá žena mého života mi onehdy pověděla, když jsme se dohadovali o rozdílech mezi mužem a ženou: "Muž na ženě miluje drobné nedostatky, ale žena, ta k muži musí vzhlížet!" Přiznám se bez mučení, že to se mnou tehdy příliš dobře nedopadlo, neb prostě nejsem chlap hodný nadměrného vzhlížení, ale to v této debatě není podstatné. Podstatné jsou ty drobné nedostatky, které milují muži na ženách. Nebojte se mít drobné nedostatky! Absolutní ženská dokonalost muže svým způsobem děsí! Ale prosímpěkněpěkněprosím: DROBNÉ NEDOSTATKY! Ženy složené z větších než drobných nedostatků dopadnou stejně špatně jako muži nehodní vzhlížení!
Jen aby se mému miláčkovi u mě líbilo…
Mám velmi moudrou kamarádku, novinářku a překladatelku, která si teď čerstvě pořídila chlapa snů. Taky moudrého, hezkého, profesně úspěšného. A tato intelektuálka jako prase, která si pro sebe, když byla sama, neuvařila ani vajíčka, neb se jí to zdálo jako plýtvání časem, když se místo toho mohla věnovat svým esejům a knihám a překladům, tak tato intelektuálka teď denně vaří pro svého nového miláčka jako divá, vyhledává na netu ty nejúžasnější recepty, dokonce mu vaří i domácí knedlíky a peče domácí chleba.
Přitom pracuje a píše a překládá, přitom neustále uklízí svůj dokonale uklizený byt, stará se o údržbu svého auta, a než poprvé nový miláček překročil práh toho jejího bytu, sama vymalovala obývák i ložnici a natřela zábradlí na balkóně a přesilikonovala dokonalou koupelnu, aby snad trošínku nažloutlé silikonové těsnění u vany a sprchy jejího drahého neiritovalo.
Nebudu přece ukňouraná ženská!
No a pak mi řekne tahle intelektuálka u piva: "Ty vole Honzo, jsem sedřená jako pes a on večer přikráčí a sedne si do křesla a dívá se na fotbal a ještě mě z toho křesla dálkově kibicuje, že kung-pao vyžaduje rýžové víno, nikoli veltlín, a že arašídy se rozhodně musí smažit na zvláštní pánvi a výhradně na olivovém oleji." A vykňourá se mi tahle má kamarádka, jak prostě nestíhá, protože už měla mít odevzdaný překlad další knížky, ale jak moc chce být pro toho svého nového chlapa úplně dokonalá a nejdokonalejší.
Když jsem jí řekl, že na ty malířské a natěračské práce měla hezky pěkně nahnat právě toho svého PhDr., aby si ho vyzkoušela, když jsem vyslovil údiv na tím, proč se ona, žena a princezna, zapatlává od hlavy až k patě barvami a silikonem, když to může a má udělat, či alespoň nějak zařídit chlap, když jsem jí nařídil, aby mu tedy neprodleně svěřila nějaký další chlapský úkol (aby se jí nemotal i do vaření), třeba aby se jí podíval na brzdové destičky u auta, řekla mi ustrašeně, že se ještě tak dlouho neznají a že ho nechce úkolovat a že by to jako též intelektuál nejspíš asi ani líp neudělal a nezařídil než ona sama.
A když jsem se jí ještě zeptal, jestli si tomu svému milému tedy alespoň položí hlavu na rameno a postěžuje si mu tak poctivě jako mně, že toho má plný brejle, podívala se na mě jak na blázna a řekla: "Přece se nebudu chovat jako ukňouraná ženská!"
Buďte křehké a bezbranné!
Ale jo, holky. Vždyť fakt neříkám, abyste nám neuvařily či nevyžehlily košile, jistěže nám chutná od vás víc a košile vyžehlená ženskou rukou je prostě líp vyžehlená košile, neříkám, abyste o sebe nedbaly a nechtěly být těmi nejkrásnějšími a nejvíc sexy, to je všechno správně, a taky je dobře, když (v případě nutnosti!) dokážete udělat či zařídit i věci, které jsou původně čistě chlapskými záležitostmi.
Páč jsme už prostě v té naší chlapské většině neschopní si opravit auto či postavit dům podobně, jako to uměli naši otcové, jsme zkrátka zdegenerovaní a leví jako zábradlí. To ovšem neznamená, že nám nemáte dávat chlapské úkoly. Dávejte je a vyžadujte je po nás! Je to cesta k naší záchraně. A když už jste takové borkyně, že prostě zvládnete samy úplně všechno, pak si nezapomeňte alespoň položit tu hlavu na to naše rameno.
Z čistě mužského pohledu si troufnu tvrdit, že je pro chlapa důležitější, když mu občas ta jeho ženská položí hlavu na rameno či do klína a nechá se hladit a politovat a ukonejšit, když je tou křehkou a bezbrannou, než když mu demonstrativně předvádí, jak zvládá i mužské práce, a předcvičí celou olympiádu multidisciplinární dokonalosti. V tom prvním případě totiž ten chlap (není-li to úplný pablb) rád promine studenou večeři a cítí se jako ochránce, pevný bod a bezpečný přístav, což milující chlap potřebuje pro své sebevědomí podstatně víc než cokoli jiného. A jaké je to s chlapy, kterým sebevědomí schází, o tom byste zase mohly psát články (ne-li romány) vy samy.
Zajímají vás další Honzovy příběhy, názory, postřehy?
Líbí se vám Honzovy příspěvky, které jste už četly na našich stránkách? Jste nadšené jeho zápletkami a komentáři na ženy, na jejich (ne)pochopitelný svět? Pak by vás měl zajímat úspěšný humoristický román Jana Zlatohlávka s názvem "Hledám štíhlou ženu" i jeho volné pokračování s názvem "Jak jsem (ne)našel ženu". Obě knihy si můžete objednat přímo u autora na adrese [email protected] , který vám je rád zašle i s věnováním.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
30 maličkostí, kvůli kterým byste ho nejradši zabila
Máte málo sexu? Víme, jaké chyby děláte
Reklama útočí: Jak před ní děti ochránit?
