Ti, kdo tvrdí, že vztah na dálku nemůže fungovat, nevědí, o čem mluví. Ten můj trval víc než tři roky, a kdybych to tak hloupě nezkazila, trval by dodnes. I přesto, že já žila v Praze a on v Tokiu.

Poznali jsme se v Japonsku na studijním pobytu, během něhož si on dokázal najít skvělou práci. Zatímco já jsem to měla dobře rozjeté v Praze, a tak jsem se za půl roku vrátila domů. Nebylo to tehdy žádné složité rozhodování, chodili jsme spolu dva měsíce a v té době jsme víc řešili školu a kariéru než vztahy, takže jsme si jednoduše řekli, že to zkusíme a uvidíme.

A ono to fungovalo. Víc než dobře. Ze začátku jsme se vídali tak jednou za dva měsíce - létal totiž na pravidelné služební cesty do Evropy, takže jsme si užili moře nádherných víkendů v Paříži, Bruselu, Římě, Kodani...

Rande pro princeznu

Firma mu vždycky zajistila ubytování v těch nejluxusnějších hotelích, takže jsme si pokaždé připadali jako ve filmu. Měli jsme královský servis, božské jídlo, brali jsme si na sebe to nejlepší oblečení a užívali si jako horních deset tisíc.

Kdybychom tehdy oba bydleli a randili v Praze, nikdy by to nebylo takhle výjimečné. Z těch božských víkendů jsem vždycky žila ještě několik týdnů a pořád se díky nim cítila jako princezna.

Když jsem se ale pak vrátila do běžného života, do svého malého bytu bez služek a kuchařů, najednou mi začalo připadat zbytečné nosit podpatky a elegantní šaty, pořád o sebe pečovat a čančat se. Proč, když mě tady stejně nikdo důležitý neuvidí.

A to jsem přitom módu vždycky milovala. Sledovala jsem módní trendy, milovala nakupování, a vždycky hrozně řešila, co si vezmu na sebe. Kamarádi si ze mě dokonce dělali legrace, že vlastně nevědí, jak jsem ve skutečnosti vysoká, protože mě nikdy neviděli bez podpatků.

Mastné vlasy, no a co?

Po roce vztahu na dálku mi najednou bylo jedno, jestli jdu s kamarádkou na víno a mám mastné vlasy. "V civilu" jsem začala nosit tenisky a odrbané džíny, a střevíčky si šetřila na další luxusní rande.

Po čase jsem začala kašlat i na zdravý životní styl a klidně v devět večer snědla půlku čokolády. Služební cesty už v té době nebyly tak časté a my se najednou vídali třeba jednou za půl roku.

Mohla jsem si tedy dovolit trochu přibrat a pak pár týdnů před setkáním nasadit dietu, abych zase vypadala skvěle. Taky ke kadeřnici a kosmetičce jsem najednou začala chodit jen v rámci příprav na rande. Jinak jsem na to kašlala.

Kamarádi nechápali, co se se mnou stalo, a já zase nechápala, proč se mám krášlit, když už kluka mám a navíc je v Tokiu, takže moji snahu stejně nemůže ocenit.

Samozřejmě jsem věděla, že moje jednání není úplně normální - proč bych si jinak pořizovala speciální "zkrášlující" filtr na skype, aby mě můj milý neprokoukl? Styděla jsem se za sebe, ale pohodlnost byla najednou silnější než já.

Překvapení!

Jednou kolem osmé večerní, kdy jsem já, jindy velká intelektuálka, usedala k televiznímu seriálu s mísou popcornu z mikrovlnky, náhle někdo zazvonil. Měla jsem za to, že mě jde domovnice informovat o odečtech plynu, takže jsem se vůbec nenervovala s tím, že mám na sobě špinavé potrhané tričko a tepláky s vytahanými koleny a šla otevřít.

Za dveřmi stál ON. Oblečený jako ze škatulky, vyvoněný, nažehlený. I po několikahodinovém letu vypadal jako ze stránek módního časopisu. Prostě jako vždycky. Chtěl mě překvapit, a tak mi tu velkou novinu, že ho přeložili do Prahy, a tak budeme konečně žít jako normální pár, přijel říct osobně.

Sexy přítelkyně v teplákách

Když mě ale uviděl, úsměv mu trochu ztuhl na rtech. V teplákách, s neumytými vlasy, odrostlou barvou a oprýskaným lakem na nehty mě nikdy dřív neviděl. Zamluvila jsem to tím, že jsem měla těžký den v práci a jsem strašně unavená, s čímž se spokojil.

Aspoň na chvíli. Když ale potom procházel mým bytem a viděl hromady špinavého, nebo naopak čistého, ale nevyžehleného prádla, nevyluxovaný koberec a špinavá okna, zřejmě mu to pomalu začalo docházet.

Tím, že jsem ho pak zcela neuváženě poprosila, aby vyndal z lednice víno, zasadila jsem si poslední ránu. Kromě vína tam totiž našel také čokoládové dortíky, včerejší pizzu a vakuované párky. Jelikož se domníval, že se stravuju téměř výhradně zeleninou a snažím se nejíst tuky a už vůbec ne nějaká éčka, rychle mu došlo, že více než tři roky zřejmě chodil s nějakou virtuální osobou, která ve skutečnosti neexistuje.

Zklamání završeno

Sice nic neříkal, ale viděla jsem na něm, jak jeho nadšení pohasíná. Naoko jsme řešili nějaké technické věci ohledně našeho budoucího soužití a hodně brzo šli spát. Přestože jsme se neviděli několik měsíců, milování bylo bez vášně. Jakoby z povinnosti.

Uprostřed noci jsem se vzbudila a zjistila, že on je vzhůru a prochází se bytem. Došlo mi, že hledá stopy a snaží se zjistit, kdo doopravdy jsem. Byla jsem srab - nešla jsem za ním a raději dělala, že spím, až jsem opravdu usnula.

A ráno byly všechny jeho věci pryč, nenechal mi ani vzkaz. Až pozdě odpoledne mi přišla esemeska: "Promiň, myslel jsem, že tě znám, ale mýlil jsem se. Víš, že nesnáším přetvářku, proto se vracím do Tokia. Sbohem."

PŘEČTĚTE SI TAKÉ:

Pozor na zákeřné "kamarádky": Zlikvidujte je!

Vím vše o jeho milenkách. A dělá mi to dobře!

Balíte mu kufry? A co když skutečně odejde?!

--------------------------------------------------------------------------------

Jak na vážné seznámení?