Společné bydlení až po svatbě: Je to peklo

Já i můj manžel pocházíme z malé vesnice, kde není nic neobvyklého být velmi tradiční. Navíc jsme věřící, a tak pro nás bylo naprosto přirozené, že budeme mít první sex i společné bydlení až po svatbě.

Foto: Isifa/Thinkstock

20. 1. 2014

Já i můj manžel pocházíme z malé vesnice, kde není nic neobvyklého být velmi tradiční. Navíc jsme věřící, a tak pro nás bylo naprosto přirozené, že budeme mít první sex až po svatbě. A kromě sexu i první společné bydlení. A můžu vám říct, je to naprosté peklo.

Tedy sex je v pořádku, o něm mluvit nechci, protože mě netrápí. Ale to bydlení! Před svatbou jsem s manželem nikdy "nežila" déle než čtrnáct dní na dovolené, a tak mám teď pocit, že jsem si vzala někoho úplně jiného, než jsem měla původně v úmyslu.

Můj muž je prase

Je totálně líný, neuklízí - a tím nemyslím, že by měl prát a žehlit, to je ženská práce, ale on není schopný si po sobě odnést ani talíř po večeři, případně pověsit oblečení do skříně. Trochu jsem tušila, že starost o domácnost bude spíš na mě, koneckonců u mých ani u jeho rodičů to není jinak, ale že bude takové, odpusťte mi ten výraz, prase, to mě vážně nenapadlo ani v tom nejhorším snu.

Neumí si po sobě spláchnout umyvadlo ani vanu, a když se podívám do jeho skříní poté, co si tam náhodou něco uklidil sám, jdou na mě mrákoty. Tuhle jsem našla v šuplíku ohryzek od jablka.

Předtím jsem takové věci vůbec neřešila. U něj doma jsem mu do věcí nelezla, a když jsme byli na dovolené, většinou to bylo v hotelu, kde se o vás každý den starají, a tak takovéhle věci na povrch nevyplují. A to, že měl věci v kufru totálně zmačkané a naházené, jsem přičítala jen mužské neschopnosti se přehledně zabalit.

Čekáme dítě

A možná se tehdy i víc snažil. Možná mu nepřišlo tak hrozné po sobě uklízet, když měla dovolená maximálně dva týdny. Ale celý život? To už je asi problém.

Od naší svatby uplynuly zhruba dva roky a do společného domečku jsme se nastěhovali hned po ní. První problém se objevil vlastně už při vybalování věcí a zařizování. Vybalil si jen to, co zrovna potřeboval, a zbytek nechal v krabicích, do nichž šel pak vždy jen tehdy, kdy potřeboval něco dalšího.

Čtěte také: Čeho ženy po svatbě litují nejvíce?

Já měla tehdy ještě na nose růžové brýle, takže jsem neváhala a krabice mu vybalila a krásně uklidila do skříněk, protože přece nebylo nic lepšího, než se starat o moji lásku.

Jenže teď už je to nad moje síly. Čekáme naše první dítě a já se děsím, co přijde, až budu muset uklízet nejen po miminku, ale i po tom velkém dítěti, které jsem si vzala.

Ty to přece umíš líp...

Přála bych vám vidět, jak vypadá naše domácnost, když mi třeba pár dní není dobře a musím zůstat s teplotou v posteli. On nehne prstem, nádobí se hromadí ve dřezu, koš na prádlo přetéká, na podlaze se tvoří koberec z drobků a jemu je to jedno.

Když ho poprosím, zda by něco z toho nemohl uklidit, řekne něco jako: "Ale miláčku, víš, že ty tyhle věci umíš mnohem líp než já, já bych to udělal špatně a ty bys to stejně musela předělávat."

A já? Já už neřeknu nic, protože to neumím. Nejsem ten typ ženy, která si dupne, zakřičí, dá přednášku nebo trucuje tak dlouho, dokud se její muž nevzchopí.

Všechno je špatně

Najednou mám pocit, že je všechno špatně. Že jsem se vůbec neměla vdávat, že jsem si s ním neměla ani nic začínat, že jsem se měla vykašlat na konzervativní tradice a pěkně si ho aspoň rok před svatbou otestovat ve společném bytě. Buď bych zjistila, že s ním žít nemůžu a mohla bych odejít, nebo bych třeba o to dřív přišla na to, jak s ním žít, aniž bych se doma stala otrokem.

Místo toho jsem teď těhotná a vůbec nevím, co dělat. Na malé se hrozně moc těším, ale snad bych ho nejraději měla sama, bez něj. Vím sice, že jako táta bude skvělý a že vlastně ani mě nikdy nic špatného neudělá, ale k čemu mi to je, když místo abych si to užívala, budu běhat po bytě s hadrem?

Ale nedokážu ani odejít. Jak bych to vysvětlila našim? A jeho rodičům, kteří mě tak zbožňují? Nemám to srdce ani odvahu. A nemám ani nápad, jak jeho chování změnit.

Jsem si jistá, že podobné problémy s mužem jistě nemám jen já, proto se vás chci zeptat: Co mám dělat? Co v takové situaci zabere?