reklama

Nejsme schopni se rozejít, raději žijeme v nefunkčních vztazích, tvrdí studie

Bojíme se samoty, nechceme druhého zranit nebo se jednoduše nechceme vzdát toho, co jsme už do vztahu investovali. Umění rozchodu je přitom pro náš život a vlastní vývoj důležité. Podle psychologů a výzkumů se ale rozcházet neumíme včas.

Foto: iStock

Po tisíciletí jsme žili v kmenech, společenstvích nebo skupinách, biologicky jsme tak předurčeni žít minimálně v párech. Podle psychologů není proto pro nás přirozené žít o samotě, což je možná důvod, proč tak často zůstáváme v nefunkčních vztazích. Jak vychází z mnoha aktuálních studií, bojíme se se rozcházet, protože máme strach ze samoty nebo se obáváme, že tomu druhému ublížíme. Umíme se vlastně v pravý čas rozejít? 

"Lidé se bojí rozcházet z mnoha důvodů, například z toho, jak je bude vnímat rodina a přátelé. Stále tady žijeme v mýtu, že pokud se rozvádím nebo rozcházím, tak jsem selhala, nezvládla jsem to, jsem špatná partnerka a matka. Často se necháme ovlivnit tím, co by tomu řeklo okolí, a zapomínáme na to, že oni náš život nežijí," vysvětluje jeden z motivů koučka vědomých vztahů Eva Andriessen.

Drží nás v šachu vžitý mýtus

V naší společnosti totiž stále existuje mýtus "žili šťastně až do smrti". Podle psychologů bychom ale měli přijmout, že spíše než abychom žili v jednom dlouhodobém svazku, zažíváme většinou sérii monogamních vztahů. A v často nespokojených vztazích nás pak drží častá mantra: "Co když si nikoho lepšího nenajdu a vždycky to bude nakonec stejné?"

"Pokud si do života chceme přizvat jiného partnera a vytvářet v partnerství jinou dynamiku než doposud, je potřeba si projít vnitřní změnou. Často si lidé myslí, že s jiným partnerem to bude lepší, když si tam však přinesou tu stejnou zátěž z minulosti, budou zažívat dokola to samé, což platí také u případů, kdy jdeme ze vztahu do vztahu. Většinou si totiž přivoláme podobnou osobu a právě odtud přichází rčení, že jsou všichni muži, nebo ženy, stejní," vysvětluje Andriessen.

Podle výzkumu máme strach ze samoty

Že je hlavním důvodem neschopnosti rozcházet se strach ze samoty, potvrzuje americká studie z roku 2018, ve které respondenti říkají, že se bojí rozejít, protože už je pozdě na nalezení té pravé lásky. 

"Lidé se bojí rozchodu, protože to jednoduše není příjemná věc. Je ale důležité uvědomit si, že je přirozené prožít si bolest, vztek i smutek. A svobodu a odvahu do toho jít můžou získat tím, když si uvědomí, že to nebude trvat věčně. Je to fáze, kterou si je třeba prožít, abychom se někam posunuli a vyrostli. Navíc na nalezení pravé lásky není nikdy pozdě. Osobně znám páry, které se seznámily až po šedesátce. A znám i osmdesátileté lidi, kteří hledají lásku. Je to jen v nastavení mysli," podotýká Andriessen, která se tématu rozchodu dlouho věnuje.

Ve vztahu zůstáváme kvůli tomu druhému

Americká studie Univerzity v Utahu z roku 2018 zase tvrdí, že lidé zůstávají ve vztazích, protože cítí, že je druhá osoba na nich příliš závislá, má je ráda, a oni tak zůstávají v nenaplňujícím vztahu pro partnerovy potřeby spíše než pro své vlastní. Z výzkumu publikovaného v Journal of Personality and Social Psychology vyšlo najevo, že když lidé cítili, že jim je partner oddaný, neměli odvahu iniciovat rozchod. Platilo to i v případě, kdy se respondenti ve vztahu necítili (nebo nebyli) příliš zavázáni nebo nebyli se vztahem spokojení. 

"Vztah spoustě lidí dodává hodnotu. Tím, že je někdo na nich závislý, se cítí důležití nebo potřební. Tím však zapomínají na sebe a doslova se obětují pro dosažení vlastního pocitu zvenčí," upozorňuje Eva Andriessen.

Nemáme vybudované silné sebevědomí

Všechny tyto na první pohled nelogické kroky mohou souviset s nízkým sebevědomím a také s tím, že nevěříme, že v životě potkáme ještě někoho jiného, případně lepšího. "Ve vztahu se nám často otvírají pocity, že nejsme dost dobří, že za nic nestojíme a nikoho lepšího neseženeme, to, že nemáme vybudovanou silnou sebehodnotu," popisuje koučka vědomých vztahů. 

To pak může často souviset s tím, že se lidé vracejí do vztahů, ze kterých už odešli. "Lidé často přestanou dávat význam tomu, proč se rozešli. A pokud si nenajdou v nějakém časovém horizontu někoho nového, raději se vrátí do jistoty toho starého. Nedůvěřují si, že by si mohli najít někoho lepšího," dodává Andriessen. 

Podle další teorie zase nechceme jednoduše opouštět vztahy, do kterých jsme hodně investovali. Tzv. Sunk Cost Fallacy (v překladu teorie utopených nákladů) pochází z behaviorální ekonomie a vy si můžete vztah představit jako staré auto, které se vám nechce prodat, protože jste do něj už jednoduše dali hodně peněz a zažili s ním hezké momenty.

Rozchod bychom přitom mohli podle psychologů vnímat jako katalyzátor k lepšímu životu po rozchodu, který nás přivede k sobě samým a k vybudování oné sebehodnoty, která nám často chybí. "Rozchod nám může pomoci najít opět sama sebe, uvědomit si, co už v životě nechceme zažívat, zaměřit se na to, co dále chceme a jak chceme žít. Rozchod může být impulzem pro vytvoření života, který budeme milovat. Zažila jsem to jak sama, tak spousta mých klientek," přiznává Andriessen, která dodává, že umění se rozejít je důležité pro naše další štěstí a naplnění v životě. 

Podle psycholožky Ivy Lindy Maruščákové bychom se měli rozcházet s plným vědomím toho, "proč". Když se totiž budeme rozcházet vědomě a budeme znát důvody, nebude tam takový strach ze samoty či o toho druhého. 

"Rozchod bývá emočně náročná situace a někdy nám právě emoce mohou zkreslovat, co skutečně cítíme k druhému a co skutečně sami chceme. Hodně lidí proto dělá rozhodnutí, která pak mají tendenci brát zpět, protože si až po rozchodu uvědomí, že jim partner chybí nebo co udělali ve vztahu sami špatně. To někdy nemusí být na škodu, stejně jako opačné zjištění," vysvětluje Maruščáková.

Důležité je se rozcházet vědomě

V ideálním případě bychom si tedy měli plně uvědomit nejen kompletní seznam toho, co k druhému cítíme, co chceme my sami v životě, ale i co ve vztahu neprožíváme, jak bychom chtěli - a také co pro to sami můžeme udělat. Maruščáková tak akcentuje i naše uvědomění, čím do vztahu přispíváme ničivě my sami - a to i nevědomě. "Pokud si vše dokážeme zbilancovat, může se stát, že nám rozhodnutí rozejít se nebo rozvést může vyjít jako to správné," vysvětluje.

Rozchody tak můžou být často spíše zoufalou reakcí než výsledkem vědomého rozhodnutí a i to může být důvod, proč je rozchod pro spoustu lidí jakýmsi stigmatem. "Většina z nás pak sahá po obranných mechanismech, které nám mohou na chvíli ulevit od negativních emocí. Někdo si hned najde někoho dalšího a racionalizuje si svůj rychlý skok, někdo začne bývalého partnera nenávidět, někdo si naopak partnera idealizuje. Takové kroky nám jen ulehčují od bolesti," popisuje Maruščáková. 

Rozchod je tak důležitým momentem, který nám dává příležitost se naučit pracovat se svými často potlačenými emocemi. Položte si proto otázku, zda se ve vašem vztahu cítíte šťastní a spokojení. Svou odpověď zachyťte na škále od nuly do desítky, kdy deset znamená, že jsem naprosto šťastná a spokojená. "Pokud odpovíte pět a méně, měli byste se vážně zamyslet, co s tím chcete dál udělat," uzavírá Andriessen. 

Prokop: Lidí, kteří nechtějí žádná opatření, je málo. Roušky jich odmítá pár procent | Video: Martin Veselovský
reklama
reklama
reklama