Ženy mimomanželské vztahy řeší údajně mnohem radikálněji než muži. Žena když se zamiluje, pálí za sebou mosty, muž se naopak snaží problém ututlat, jak jen to jde. Proč tomu tak je?

Ne vždy platí pravidlo, že muž je nevěrný tělem a žena duší. Nevěra ženy mívá ve skutečnosti mnohem fatálnější následky. Muž je tvor ješitný a přijde-li na partnerčinu nevěru, řeší vše mnohem dramatičtěji a zpravidla destruktivněji.

Nevěra ženy boří zavedené pořádky

Podváděné ženy se chovají méně radikálně. Možná proto, že pro ně manželova nevěra nepředstavuje tak velké společenské znemožnění a také snáze získají ve svém okolí podporu a pochopení.

Muž je tvor v zásadě konzervativní a nerozhodný

Běžný muž se vyhýbá změnám. Jen zřídkakdy dává popud k výraznějším inovacím (stěhování, změna prostředí, jiný režim). Podobně přistupuje i k novému vztahu. Ze všeho nejraději by ho měl jen jako takový vedlejšák. Hlavně aby si nemusel zvykat na nějaké změny!

Absence vhodných reakcí na straně podváděného muže

Podváděné ženě doporučují i odborníci postupy, které by v mužském provedení asi nebyly účinné. Od péče o vlastní zevnějšek, návštěvy kadeřnice či kosmetičky přes drobné radosti typu „nový svetřík" až po snahu o udržení bezporuchového chodu domácnosti. Muže časem třeba jeho fascinace novým vztahem přejde a zůstane. Podváděný muž, předvádějící se ale se zářivým přelivem na zbytku kadeří a v nových apartních slipech, či muž mávající od žehlicího prkna na rande odcházející manželce nepředstavuje zrovna imponující ideál. Jistě, nemáte to snadné, pánové. Co tak někdy zkusit alespoň ten zdvořilý odstup a trpělivost?

Zajímavost: Co je psychorozvod?

Rozvodem končí zhruba každé čtvrté, v některých lokalitách „pouze" každé sedmé, manželství. Světová zdravotnická organizace považuje rozvod za jednu z psychicky nejnáročnějších životních situací. Právní stav je však pouze jednou stránkou věci. Tou druhou je „psychorozvod", složitý proces vyrovnávání se s rozpadem manželství, který může trvat až dva roky.

Fáze psychorozvodu

1. Popření

To přece nemůže být pravda! Ten druhý nás snad jen zkouší. K čemu nás chce dotlačit? Často poslední fáze, kdy lze ještě něco zachránit. Část návrhů na rozvod lze skutečně chápat jako volání o pomoc, jako snahu něco změnit.

2. Zoufalství

On to opravdu myslí vážně. Najednou jako by se nám hroutil svět. Žádný z osvědčených prostředků nezabírá. Ani prosby, ani hrozby. Už nemůžeme jíst, spát, nedokážeme se soustředit, nic nás nebaví.

3. Zloba

Další z destruktivních pocitů. Může jít však o fázi, která má svůj smysl.
Alespoň na čas si potřebuji dopřát pocit, že špatný je ten, kdo mě opouští.

4. Druhá adolescence

Začínáme se chovat jak utržení ze řetězu. Navazujeme náhodné známosti. Poměrně vysoké je i riziko útěku k alkoholu, drogám, různým partičkám, sektám a prapodivným společenstvím. Vše ve snaze dokázat sobě i tomu, kdo nás tak zradil (mnohdy především jemu), jak jsme s to si svůj život ještě pořádně užít.

5. Vyrovnání

Teprve nyní přijímáme realitu, možná s pocitem smutku, ale už bez zloby, zoufalství a potřeby demonstrovat nezávislost, nesvázanost a nevázanost.

Ne každý dokáže dospět až do poslední fáze. Aby pak byl s to předchozí vztah opravdu uzavřít a případně navázat nový. Výjimkou, bohužel, není ani ustrnutí v kterékoli z předchozích fází. Asi není třeba příliš bujné fantazie, abychom si dokázali představit důsledky. Od dlouhodobého popírání reality přes trvající deprese či roky přiživovanou nenávist až po jednání, kterým si stále chceme cosi dokazovat. A přitom se nedokážeme od bývalého partnera skutečně odpoutat, což pak poznamenává i každou případnou novou partnerskou volbu.

Zdroj: www.fithall.cz

#gŕafika2