Přestaňte lézt partnerovi do mobilu. Dojedete na to
Neustále jsem partnerovi kontrolovala mobil, myslela jsem, že mě podvádí. Nepodváděl, ale rozešel se se mnou, protože jsem stíhačka.
Je to rok, co se se mnou rozešel přítel. Teprve teď, když už jsem se z toho konečně oklepala, vidím všechno v jasném světle. Úplně zbytečně jsem na něj žárlila, kontrolovala mu mobil, počítač, ale i kapsy. Nakonec mě odkopl. Aby také ne, když jsem se chovala jako stíhačka.
Stačilo tehdy pár po sobě jdoucích večerů, které prý strávil v práci, a já jsem hned pojala podezření, že si našel nějakou jinou. Většinou jsme si všechno říkali, a tak jsem se ho na to zeptala. Říkal, že byl opravdu jen v práci, ale já mu nevěřila. Neměla jsem důvod mu nevěřit, a přesto ve mně začala hlodat jakási potřeba mít jistotu, o všem se přesvědčit.
Začala jsem ho důkladně pozorovat, a pomocí jeho mobilu nebo počítače, v nichž měl mimo jiného uložený i pracovní diář, jsem pak kontrolovala, kde a s kým byl. Ověřovala jsem si takhle i jeho pracovní dobu, protože večer byl většinou se mnou. Přitom ani to mě nepřesvědčilo, že mám vedle sebe chlapa, kterému můžu věřit.
Všechno pod kontrolou
Přesto jsem mu lezla do mailů, abych se přesvědčila, že si s někým nedomlouvá schůzku, která není v diáři. O tom, že jsem mu pravidelně prolézala esemesky, se už asi ani nemusím zmiňovat.
A samozřejmě skoro pokaždé, co jsem tohle udělala, jsem našla něco, co se dalo vyložit trochu jinak, než jak to bylo. Stačilo mi, že se přes mail snažil s něčím pomoct své kolegyni, což nebyla jeho povinnost, a já jsem z toho hned vytvořila příběh, že s ní něco má.
Zvyklá si s ním všechno říkat, jsem to moc dlouho nevydržela a "nenápadně" se začala na kolegyni vyptávat. Nebo jsem se jinak snažila zjistit, co to mělo znamenat. Samozřejmě mu za chvíli došlo, co je asi spouštěčem mých otázek a narážek. Pak mě navíc přistihnul s jeho mobilem v ruce.
Přistihnul mě
A to byl asi ten první zlom, který mě měl varovat, ale já na to kašlala. Nic se nezměnilo a já ho lustrovala dál. Už ani nedokážu říct, jestli jsem si vůbec pořád myslela, že je mi nevěrný, nebo se z toho stal už takový zvyk. Potřeba mít kontrolu.
Navíc on mi pořád dokola a asi logicky opakoval, že přece kdyby si našel jinou, nemusel by zůstávat se mnou a tajit to. Nebyli jsme svoji, nemáme děti, nemáme hypotéku, mohl se kdykoli sbalit a jít.
Nakonec to udělal, i když nešel za žádnou jinou. Prostě pohár jeho trpělivosti přetekl. Přestalo ho bavit vysvětlovat mi každou esemesku s osobou ženského pohlaví. Nechtělo se mu už odpovídat na moje konspirační teorie o tom, že se nějaké cizí číslo v jeho senamu hovorů objevuje podezřele často.
Vždycky něco najdete
A hlavně už nechtěl žít pod neustálým dohledem. Chtěl žít v klidu a mít svoji osobní svobodu. Takhle to říkal, když odcházel. A já už to teď konečně chápu.
Vím, že přehnaná žárlivost je hrozná věc a doufám, že pro příští vztah už jsem se dostatečně poučila. A taky už vím, že když máte sklon k žárlení, rozhodně byste neměli svému protějšku lézt do telefonu nebo jeho jiných osobních věcí. Vždycky tam najdete něco, co pochopíte špatně, co vám bude vrtat hlavou, a na problém tak máte zaděláno.
Přitom je to úplně zbytečné. Jak mi nedávno řekla jedna moje kamarádka, my ženy díky svým instinktům většinou poznáme, že je nám partner nevěrný i jinak, než tím, že mu prolezeme mobil.
Jak jste na tom vy?
Vlezli jste někdy svému partnerovi nebo partnerce do mobilu? Nebo to děláte pravidelně? A máte pocit, že to je k něčemu dobré, nebo se to stejně jako v případě naší čtenářky spíš nevyplácí? A jak byste sami reagovali, kdybyste zjistili, že vám partner prolézá telefon a další osobní věci?
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Nehodlám jen uklízet a vařit. A proto jsem stále single
Psychologie na záchodě: Za zácpu může vaše povaha
Půjčila jsem nejlepší kamarádce 10 000 Kč. Chyba!
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
