reklama
 

Psychologie na záchodě: Za zácpu může vaše povaha

V Austrálii vznikla zřejmě nejšílenější kniha v historii. Jmenuje se Psychologie v koupelně a z psychologického hlediska se zabývá lidskými vyměšovacími návyky, tím, proč se za ně stydíme, co nám připadá nejhorší a jak jim říkáme.

Foto: Isifa/Thinkstock

V Austrálii vznikla zřejmě nejšílenější kniha v historii. Jmenuje se Psychologie v koupelně a z psychologického hlediska se zabývá lidskými vyměšovacími návyky, tím, proč se za ně stydíme, co nám připadá nejhorší a jak jim říkáme.

Všechno je sice podloženo seriózními výzkumy a studiemi, navíc autorem je vedoucí oboru psychologie na Univerzitě v Melbourne profesor Nich Haslam, ale jak upozorňuje britský on-line deník Daily Mail, v knize pravděpodobně nenajdete mnoho věcí, které byste už nevěděli, nebo alespoň netušili, nebo které by vás vyloženě překvapily.

Na druhou stranu je kniha psaná vtipným jazykem a odlehčeným stylem, takže je možná lepší ji brát jako zábavu než jako odbornou publikaci na velmi zvláštní téma.

Co kreslíme, když...

Profesor Haslam se v knize každopádně seriózně zabývá tím, jestli zácpou nebo inkontinencí trpí jen určité osobnostní typy lidí, proč se stydíme za své "záchodové" návyky, a pokouší se vysvětlit dokonce i malůvky a nápisy na zdech veřejných záchodů.

Záchodové grafitti však podle knihy už v padesátých letech zkoumal jiný psycholog Alfred Kinsey a zjistil, že obrázky a nápisy na pánských záchodech mají spíš sexuální kontext, zatímco na dámských je to mnohem větší romantika.

Je to také samostatná kapitola o tom, jestli by pánové, jakmile jsou hotovi, měli opravdu sklápět záchodové prkénko, nebo ho nechávat nahoře. Nejvýhodnější prý pro každého člena smíšené rodiny je, když přijde na záchod, dá si prkénko do polohy, kterou potřebuje, a jakmile je hotov, nechá ho tak. 

Čtěte také: Zadarmo na záchod? Někdy otázka života a smrti!

Zároveň však dodává, že pokud muž po sobě prkénko zase sklopí, je to mnohem morálnější, a nikdo vás tak neobviní ze sexismu. Při první možnosti se totiž ženy musí záchodu dotýkat zcela nespravedlivě.

Podivuje se také nad tím, že ještě žádný z psychologů podrobněji nestudoval nadýmání. Přiměl tedy svoje studenty, aby hodnotili, v jakých situacích je a není v pořádku, když si člověk uleví, a kdy se to jeví jako nejvtipnější. Údajně když je to bez zápachu a jen trochu hlasité.

V další kapitole zase uvádí, že největší odpor k záchodu a věcem s ním spojeným mají lidé tvrdohlaví, opatrní a nervózní. Ti se prý za svoje potřeby nejvíce stydí a také je tato tematika nejvíce znechucuje. V neposlední řadě profesor vyzkoumal také to, že vyměšovací návyky mohou mít přímou souvislost s tím, jak člověk dokáže držet slovo.

Záchodové urážky

A když už jsme u těch slov, nemůže chybět ani pokus o vysvětlení, proč když nádáváme, používáme slova toaletě blízká. Funguje to tak nejen v angličtině, kterou profesor píše, ale jak víme, také v češtině a dalších více než dvaceti jazycích. Mimochodem, nádavky související s výkaly jsou prý mnohem častější a také urážlivější než ty, které se týkají močových cest.

Pokud jsme vás ani do téhle chvíle úplně neznechutili a dokonce toužíte se o těchto záležitostech dozvědět víc, knihu Nicka Haslama s názvem Psychology in the Bathroom si můžete za 95 dolarů objednat například na Amazonu. Zda někdy vyjde v češtině, nedokážeme říct, ale předem litujeme překladatele, který by se do ní pustil...

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Říkat kamarádce nepříjemné věci, nebo taktně mlčet?

Bydlíme s babičkou. Brzy z toho zešílím

Nebezpečí velkých zadků: Ušetřit se na nich nedá

Božská Taylor a vyzývavá Selena. Jinak byly ceny AMA přehlídkou divnosti | Video: Reuters
reklama
reklama
reklama