Pomoc! Chce se se mnou rozejít, protože jsem tlustá

Pomoc! Chce se se mnou rozejít, protože jsem tlustá, aneb již o 3 kg těžší partnerka je pro muže překážkou ve vztahu
Jak tedy zatočit s nadváhou a přejídáním z pohledu psychologa?

Neustále se dozvídáme o zaručených receptech a návodech, jak zhubnout či jak si udržet optimální váhu. Nasloucháme radám obezitologů, dietologů, výživových poradců a fitness trenérů. Často však zapomínáme na jednu zásadní věc, a tou je naše psychika. Jak naše mysl ovlivňuje náš vztah k jídlu? Do jaké míry je právě ona zodpovědná za nadměrné přejídání, nabírání na váze a neschopnost zdravě se stravovat? Ukážeme vám, že poměrně dost. Kromě toho přinášíme pár rad, jak mentálně hubnout a myslet a chovat se tak, abychom nikdy s přebytečnými kily už bojovat nemuseli.

Jsem tlustá, je to důvod k rozvodu?

Nadváha partnera může být zásadním problémem pro partnerské soužití, shoduje se řada psychologů a lékařů. „Nadváha může mít pro partnerské soužití z pohledu lékaře řadu negativních vlivů," říká MUDr. Barbora Hirnerová z Institutu partnerských vztahů. „Kvůli nadváze dochází ke snížení celkové kondice a pohyblivosti člověka. Silnější lidé se snadněji zadýchají a svému partnerovi zkrátka fyzicky nestačí. Do toho se přidávají bolesti kloubů zatěžovaných při pohybu. Zřejmě nejzásadnějším negativním projevem nadváhy v partnerském soužití je snížení libida a poruchy sexuálních funkcí. Ty jsou způsobeny nejprve změnami hormonálními a později i narušením cévního zásobení a inervace v oblasti pohlavních orgánů. To může pochopitelně vyústit v závažné poruchy potence. Takové dlouhodobé narušení sexuálního života bývá často jednou z hlavních příčin zhroucení celého partnerského vztahu," říká lékařka Barbora Hirnerová.

Nadváha má také spoustu dalších doprovodných projevů, které mohou být vnímány partnery negativně. Například zvýšené pocení a změna vůně. Další překážkou je odsouzení obézního člověka okolím, jeho odsouvání na okraj dění a nezřídka také pohrdání a posměch za to, jak vypadá. To má samozřejmě negativní dopad i na jeho partnerku, respektive jejího partnera. Není se co divit. Ostatně, je dokázáno nejrůznějšími průzkumy, že obézní lidé jsou bohužel často považováni ostatními za líné a méně schopné.

V ještě složitější situaci se ocitají ženy s nadváhou

 S velmi zajímavými závěry přišel v tomto smyslu nedávno průzkum partnerského života uskutečněný ve Velké Británii. V něm muži uvedli, že už pouhé 3 kilogramy navíc u jejich partnerky považují za relevantní důvod k nespokojenosti ve vztahu a dokonce i k rozchodu. Mužům záleží na tělesných proporcích partnerky hlavně z důvodu společenského postavení, jelikož partnerka svého partnera do jisté míry ve společnosti reprezentuje. Tím, jak jeho partnerka vypadá, získává muž pomyslné místo v žebříčku oblíbenosti mezi ostatními přáteli mužského pohlaví.

Nepřekonatelným problémem bývá také stud partnera za to, jak vypadá a negativní pocity ze svého vlastního těla a postavy. To má za následek depresivní stavy a emoce, které partnerskému soužití rovněž neprospívají. Takoví lidé se uzavřou do sebe, přestanou standardně komunikovat a své stavy si kompenzují paradoxně přejídáním. Dostávají se tak do začarovaného kruhu, kdy stesky z toho, že jsou tlustí zahání zase jen jídlem. Taková situace může vést až k rozvodovému právníkovi a řada psychologů takový scénář potvrzuje jako běžný.

Nadváha jednoho z partnerů může zcela změnit jeho estetickou přitažlivost

"Partner, který v průběhu vztahu nabere na váze, přestane toho druhého jednoduše jakkoliv přitahovat. Lidé chtějí žít s takovým člověkem, se kterým se seznámili a do kterého se zamilovali," říká k tomu psycholožka Alex Doležalová. Jedním dechem dodává, že čas nikoho z nás nešetří. Všem se najednou na čele objeví vrásky, změní se kůže, zešediví vlasy. To jsou ovšem procesy, které řídí příroda a my je nijak neovlivníme. S nadváhou však můžeme ve většině případů pracovat.

Proč to vlastně děláme? Nevymlouvejme se na genetiku, všechno je v hlavě!

Při držení nejrůznějších diet a odtučňovacích kúr je nutné si uvědomit, do jaké míry za všechno může naše mysl. Ta totiž hraje svou roli v nabírání na váze a je také důležitým prvkem v procesu hubnutí. „Podstatu obezity není možné redukovat jen na genetické dispozice a životosprávu," říká psychiatr Martin Hulman z Institutu partnerských vztahů a dodává: „Důležitou součást výživové mozaiky tvoří i vztah nadváhy a duševního komfortu. Vzájemné propojení obou položek se promítá do všech jejich aspektů."

Tolik zmiňovaná genetika a vrozené dispozice k nadváze nechávají odborníky chladnými

 Naopak, genetické předpoklady hrají ve vzniku obezity zcela minoritní roli. Někteří lékaři tvrdí, že genetická předurčenost stojí za vznikem obezity jen z 20 %, jiní uvádí, že to je dokonce jen 5 %. Něco na tom rodovém zatížení ovšem bude. Dítě, které vyrůstá v rodinném prostředí, kde jsou všichni při těle a nadměrně jedí, jí nadměrně samozřejmě také. Je tedy logické, že rodiče s velkou nadváhou mají také obézní dítě. I v těchto případech pochopitelně výjimka potvrzuje pravidlo, nicméně tento vztah je logický a prokázaný. Dítě přejímá vzorce chování svých rodičů, včetně stravovacích návyků, a to téměř beze zbytku.

I další faktory důležité pro budoucí vztah jedince k jídlu se rodí v útlém dětství, jde především o tzv. emoční hlad. Souvisí s tím, že malé dítě prožívá množství stresů, nicméně není schopné říct, co jej skutečně trápí, pouze pláče. Matka, která ne vždy může vědět, co dítěti chybí, řeší jeho pláč tím, že jej nakrmí nebo mu dá dudlík. Dítě si tak zafixuje, že jakýkoliv stres a nepohodlí souvisí s příjmem potravy či přežvykováním. Zvyk přijímat potravu pokaždé, když se cítí nekomfortně, si s sebou nese až do dospělosti. V takovém případě jedinec neuspokojuje hlad fyzický, ale psychický. Rozdíl mezi nimi ale nedokáže rozlišit.

Další faktor je ještě mnohem závažnější

Souvisí s tzv. „studeným odchovem" a nedostatkem lásky a citu mezi matkou a dítětem (ať již z jakékoliv příčiny). Dítěti, které nutně potřebuje emoční kontakt se svou matkou, se lásky nedostává. Jediný skutečně blízký vztah, který s ní má, je, když jej matka krmí. Takové dítě se postupem času naučí potlačovat jakoukoliv potřebu citu, lásky i dalšího potěšení. Jediné, co mu zůstane a na co navykne, je potěšení z jídla. Stejnou náhražkou za pocit skutečného citu a lásky však můžou být i drogy, sex, alkohol či přílišný workoholismus. Je dokázáno, že lidé, kteří v dětství neměli dostatek pozornosti a citu, byli vystaveni nadměrné kontrole či dokonce nějakému druhu týrání, jsou k nadváze mnohem náchylnější, než ti, kteří vyrůstali v harmonickém rodinném prostředí.

Skutečnost však může být i daleko prostší

 Jídlo je totiž nejjednodušší prostředek zahánění stresu. Stejně jako při sportu, i při jídle se nám vytváří v těle endorfiny, hormony radosti a slasti. Rozdíl je v tom, že při konzumaci jídla se tolik nenadřeme. „Libé pocity sytosti dle všeho zvyšují odolnost vůči zátěži. Potěšení z jídla, stejně jako jiné životní radosti, totiž ovlivňuje chemii v mozku, zejména v jeho části zvané amygdala - obecně považované za centrum odměny a slasti. Mechanizmus tohoto působení je složitý, nicméně na jeho konci stojí útlum stresové reakce a jejich fyziologických projevů," říká psychiatr Martin Hulman.
S ještě prozaičtějším důvodem nabírání na váze však přichází Alex Doležalová z Institutu partnerských vztahů: „Lidé se mohou přejídat také proto, že nejsou schopni z určitého důvodu nalézt přijatelnější způsob řešení svých psychických potíží. Jídlem tak zahání své úzkosti a deprese a z nich plynoucí neustálý stres, samotu, smutek, konflikty v práci či v rodině, snížené sebevědomí, ale také nudu a pocity, že jejich život nemá smysl".

Dalším důvodem neustálého přibírání na váze jsou paradoxně diety, pokud nejsou vedené správně, popřípadě bez odborného dohledu. Při nesprávných dietách tělo i psychika člověka strádá. Důsledkem takového stavu jsou potom návaly hladu a následné přejídání. „Takový člověk se dostává do začarovaného kruhu, kdy strádá při nevhodně zvolené a vedené dietě. Následně se při sebemenším selhání vůle přejí, což má za následek pocity viny, deprese, odporu k vlastnímu tělu, díky čemuž zahájí další, pro něj nevhodný dietní režim," říká Alex Doležalová.

O Institutu partnerských vztahů (IPAV)

Institut partnerských vztahů nabízí komplexní péči předních českých specialistů z řad psychologů, lékařů, zdravotníků, právníků, finančních poradců a jiných doplňkových oborů k řešení partnerských vztahů.
Institut partnerských vztahů nabízí především odbornou pomoc předních českých psychologů a psychiatrů. Ovšem, vzhledem k tomu, že dlouhodobý stres může vést i ke zdravotním problémů, disponuje IPAV týmem odborníků z různých oborů medicíny. V případě hlubších partnerských problémů má IPAV k dispozici také právníky či finanční poradce. Komplexní péče je věnována i dětem. Činnost institutu je zaměřena také na prevenci. V rámci Centra vzdělávání jsou pořádány kurzy školení a odborné přednášky.