Opustil mě. A já zjistila, že jsem těhotná...

Asi to bylo už od začátku špatně. Skončila jsem sama a ještě navíc čekám dítě. Rodinu jsem sice moc chtěla, ale nikdy mě nenapadlo, že v ní bude chybět tatínek.

Foto: Thinkstock

17. 9. 2013

Asi to bylo už od začátku špatně. Skončila jsem sama a ještě navíc čekám dítě. Rodinu jsem sice moc chtěla, ale nikdy mě nenapadlo, že v ní bude chybět tatínek.

Poznali jsme se v práci. Naštěstí ne jako kolegové. Firmy, ve kterých pracujeme, mají sídlo ve stejné budově. Začalo to několika úsměvy ve výtahu, pokračovalo společnými obědy, z nichž najednou byly romantické večeře. Od začátku se mnou jednal na rovinu, věděla jsem, že s někým žije a že vychovává dítě.

Holčička ale nebyla jeho, jeho přítelkyně ji měla z předchozího vztahu. Tak jsem aspoň neměla špatné svědomí, že kvůli mě zanedbává rodinu, nebo že snad dokonce přemýšlí, že by utekl od dítěte.

A tak jsme vesele randili, bylo to čím dál hezčí a čím dál vážnější, čím dál častěji přespával v mojí pronajaté garsonce. Najednou jsme si z toho malého bytečku začali budovat svoje společné hnízdo, a on se asi po půl roce rozhodl, že od "té druhé" doopravdy odejde.

Spolu až navěky?

A odešel. Tak jak jsme se domluvili, v sobotu ráno si spakoval kufry a zvonil u mě. Byli jsme nejšťastnější pod sluncem. Udělal to sice trochu srabácky - počkal, až ona s dcerou odjede k rodičům na chatu, sbalil se a nechal jí doma pouze dopis. Ale to mě v tu chvíli absolutně nezajímalo.

Čekal nás nejkrásnější víkend pod sluncem. Nakoupili jsme si spoustu dobrot, abychom až do pondělí nemuseli nikam chodit a nevylezli z postele. Já byla jeho a on můj. Navždy.

Respektive do té doby, co se jeho žena vrátila v neděli večer domů. Našla dopis a došlo jí, že to, co jí on dlouho naznačoval, nebyl vtip, ale skutečnost. Začal neúnavný mobilní teror. Mobil nejdřív bez ustání zvonil, pak to vzdala a začala psát esemesky. On si přečetl jen tu první, pak ztišil zvonění a už si telefonu nevšímal. Byl odhodlaný.

Chyběla mu odvaha

Jenže ráno jsem se vzbudila, on už seděl v kuchyni nad hrnkem kávy a telefonem. Přečetl si všechno, co mu sesmolila, a já viděla, jak jeho odhodlání pomalu mizí, i když se snažil tvářit statečně a pořád mě přesvědčoval, že ho nic nemůže nalomit.

Takhle to šlo další čtyři dny. Esemesky pořád chodily a on už nedokázal vzdorovat. Nedokázal tomu dát čas, protože i ji by to psychické vydírání za chvíli přestalo bavit. Nebyl by to její první rozchod, zvykla by si.

Ale on tomu nevěřil, byl přesvědčený, že ona to bez něj nezvládne. A že i její dcera ho potřebuje. Nedržela jsem ho, nepřemlouvala. Možná mi už v tu chvíli došlo, že spojit život s takovým srabem pro mě není ta správná cesta...

Ale bolelo to moc. Týden jsem strávila v posteli v slzách. Pak ale naštěstí zafungovali kamarádi, kteří se postarali o to, abych neměla moc času nad zpackaným vztahem přemýšlet, vytáhli mě z postele a donutili zase normálně žít.

Poslouchejte rádio Frekvence 1 online ZDE >>

A ono to vcelku šlo. Já měla vždycky tak trochu smůlu na chlapy, tak jsem na to vlastně zvyklá. Jenže pak přišlo něco, co jsem nečekala ani v tom nejšílenějším snu. Kamarádka mě lanařila, ať s ní jedu na víkend na wellness, ale mně se nechtělo - měla jsem to dostat.

Kamarádka jela sama a já nic nedostala.

Vlastně jo, dostala jsem ten nejkrásnější dárek pod sluncem - otěhotněla jsem. Sice se šmejdem, který mě od té doby, co jsem mu o tom řekla, už ani nezdraví, natož aby snad projevil zájem se o našeho společného potomka nějak starat, ale co... Lepší mít dítě sama, než s někým takhle nespolehlivým, kdo by si možná za nějaký čas místo mě našel nějakou další náhradu.

Rodina jsem já

Hrozně moc jsem toužila mít miminko, přece jen už mi je dvaatřicet, a tak vím, že to zvládnu. Prostě budu dál pracovat, šéf mi slíbil, že můžu občas chodit s miminkem i do kanceláře, a tak jsme dohodnutí, že po porodu co nejdříve nastoupím na poloviční úvazek.

Zvládnu to. Protože chci. A postarám se o naše dítě líp, než by to kdy zvládl on. Ať si klidně dál žije v nespokojeném vztahu plném přetvářky, my budeme šťastní.

Co byste v takové situaci dělali vy? Myslíte, že je lepší vychovávat dítě jako svobodná matka, nebo si ho raději nechat vzít? A zvládla byste být na dítě sama? A jak se podle vás měl zachovat "tatínek"? Diskutovat se tom bude také v dnešním pořadu Dámský klub na rádiu Frekvence 1.