Psychoterapeutka Lenka Matoušová zodpovídá otázky čtenářek a čtenářů, na které se jí v rámci speciální poradny Žena.cz ptali v uplynulém týdnu. 

V článku najdete mimo jiné odpovědi na tyto otázky:

• S manželem už delší dobu žijeme jako kamarádi, vztah je chladný, bez projevu lásky, má náš vztah smysl? 
• Jsme s přítelem už tři roky, ale z mé strany došlo k nevěře. Jsme pořád spolu, ale už chybí vášeň i pozornost. Co s tím? 
• Už 26 let žiji v manželství, ale jsem frustrovaná ze vztahové jednostrannosti. Mám s manželem zůstat? Je pasivní a líný partner lepší než nic? 
• S přítelem jsem již 23 let, ale poslední rok jsem úplně ztratila zájem o partnera, sex a veškeré něžnosti. Jen když jsem v jeho přítomnosti, necítím se ve své kůži, raději bych utekla a nechala ho být. Vadí mi, i když mluví, dýchá. Dá se s tím ještě něco dělat?

V době karantény jsme byli s partnerem každý u sebe doma a vídali se opravdu jen sporadicky. Za tu dobu jsem si uvědomila, že mi přítel vlastně nechybí a na naše schůzky jsem se už ani netěšila. Do té doby jsme byli skoro pořád spolu, žili jsme dost stereotypně, i když jsme oba mladí (22 let a přes dva roky spolu). Partner je velice hodný, rozcházet se nechce a velmi mě miluje, ale já mám pocit, že mu to nejsem schopná oplácet. Ovšem taky se bojím rozchodu, nechci ho zranit. Dalo by se toto ještě zachránit? Můžu se ho ještě naučit milovat? Nedokážu říct, jestli mě ještě přitahuje.

Na otázku, zda zůstat s partnerem, nebo se rozejít, si budete muset najít odpověď sama. Toto za vás nikdo jiný nevyřeší. Pomoci by mohl otevřený rozhovor s vaším partnerem o tom, co cítíte a prožíváte, a možná i společné hledání odpovědí, jestli lze váš vztah zachránit. Rozchod je vždycky bolestivý a těžký pro obě strany. Setrvávat však dlouhodobě ve vztahu, kde vám není dobře, může být pro obě strany ještě bolestivější.

Je mi 50 let a tři roky mám přítele, se kterým nebydlím. Společné bydlení bych uvítala, ale přítel se k tomu staví opatrně. Jinak si rozumíme. Má takový vztah budoucnost?

O budoucnosti i podobě svého vztahu rozhodujete vy se svým partnerem. Vše záleží na vaší dohodě. Vztah může dlouhodobě fungovat, i když spolu nebydlíte. A pokud je to pro vás důležité, nezbývá, než se s partnerem domluvit.

S manželem už delší dobu žijeme jako kamarádi, pomalu spolu ani nemluvíme, nejčastěji jen ohledně dítěte. Vztah je chladný, bez projevu lásky. Má náš vztah smysl? Šel by ještě zachránit?

Na váš dotaz nelze jednoduše odpovědět ano, nebo ne. Je mnoho otázek, proč se váš vztah dostal do této fáze. Pokud však spolu máte malé dítě, stojí za to se o záchranu vztahu pokusit. Můžete si o svých pocitech a potřebách s manželem promluvit nebo využít možnosti párové terapie. Nejvíc, co mohou rodiče dát svým dětem, je jejich vzájemný láskyplný vztah.

Můj přítel není schopen přijít včas na schůzku, vídáme se každý víkend několik let, vždy má zpoždění, nejméně půl hodiny i dvě hodiny. Co s tím?

Záleží jen na vás, co jste ochotná akceptovat a jaké hranice svému příteli nastavíte. Pokud vás váš přítel na schůzce i po dvou hodinách najde stále čekající, zřejmě nemá zásadní důvod chodit včas.

S přítelem jsme spolu už tři roky, po půl roce našeho vztahu jsem mu byla nevěrná. Přítel se ke mně vrátil, protože mne miluje i já jeho. Od té doby, co sem ho podvedla, jsme se rozešli asi třikrát a pak se k sobě zase vrátili. Jakmile se ke mně ale nastěhoval, chyběla vášeň, všímání, pozornost, nebylo to už jako předtím a to mne mrzí. Můžete mi prosím nějak poradit?

Každý vztah prochází zákonitě několika fázemi. Počáteční vášeň trvá většinou rok, maximálně dva. Poté se vztah mění, není to už bezhlavé opojení. Začneme vnímat, že jsme odlišní, a pokud toto období ustojíme, vztah získává novou kvalitu. Zkuste si se svým partnerem promluvit o tom, jak se ve vztahu cítíte, co potřebujete, a buďte zvědavá na to, jak se ve vašem vztahu cítí on. Možná váš partner vůbec netuší, že vám jeho pozornost chybí.

Je mi 49, jsme s manželem 26 let, dcerám je 21 a 19. Náš partnerský vztah nemůžu popsat ani jako hezký, ani jako fungující. Dostali jsme se do stavu, kdy praktické i nepraktické věci řeším a řídím já, on jen čeká, až už nebude vyhnutí a bude se muset zapojit. Jestli jsem kdy manžela měla ráda, tak mi to hysterické konflikty a jeho dětinské chování natolik překryly a vzaly tolik energie, že už nic takového necítím. Soužití s ním mi v ničem nevyhovuje, volný čas trávím sama, s dcerami nebo kamarádkami, necítím žádnou oporu, vzájemnou upřímnost a otevřenost. Vše, co se v naší rodině děje a podniká, by se mohlo dít bez něj. Jsem frustrovaná ze vztahové jednostrannosti. Bohužel ale bydlíme s mojí matkou. Mám ho doslova "táhnout životem za sebou"? Kdybych se chtěla rozvést, musela bych hledat tři menší byty. Platím hypotéku a mám jen minimální finanční rezervy. Mám právo jim (tj. manželovi, matce / dcery mi říkají, ať se rozvedu) to udělat? A co když se mi povede bydlet sama, ale něco se mi stane, nebudu se moct o sebe postarat? Je lepší to vydržet s tím, že i odcizený, pasivní a líný partner je lepší než nic?

Jde o váš život a o to, jaký život chcete dál žít. Máte dospělé děti, což je výhoda. Můžete se rozhodnout sama za sebe. Zkuste promyslet, co rozchodem získáte a co ztratíte. Která možnost, s manželem, nebo bez, se vám více líbí? Pokud budete potřebovat, aby se o vás někdo postaral, bude toho váš pasivní manžel schopen? Můžou vám v nějaké tíživé situaci být oporou vaše dcery? Chcete žít v budoucnu s někým jiným? Unesete, pokud si váš manžel najde v budoucnu novou partnerku? Zkuste si upřímně odpovědět na tyto a podobné otázky. Pomoci může i třeba individuální terapie nebo koučink, abyste svou správnou odpověď našla.

S přítelem jsem již 23 let, máme spolu dvě děti. Mně je 38 a jemu o 10 let více. Poslední rok jsem úplně ztratila zájem o partnera, sex a veškeré něžnosti. Jen když jsem v jeho přítomnosti, necítím se ve své kůži, raději bych utekla a nechala ho být. Vadí mi, i když mluví, dýchá. Dá se s tím ještě něco dělat?

Těžko říct z těchto pár informací. Pokud máte děti, zkuste dát svému vztahu šanci a vyhledat odbornou pomoc. V párové terapii můžete přijít na odpověď na svoji otázku.

Chtěla bych se s manželem rozvést. Má sexuální problém, který neřeší. Celé dny je v práci, ráno na něj nesmím mluvit, protože je ráno, a večer na něj nesmím mluvit, protože je už unavený. Nikam spolu nechodíme a na dovolenou jezdíme každý zvlášť. Žiju v bytě 2+1 asi 35 let, s manželem jsem 15 let. Manžel je cizinec, a když jsem se vdávala, žádný majetek jsem neměla. Podepsali jsme SMJ. Starala jsem se o maminku, která kvůli cukrovce přišla o obě nohy. V době, kdy se prodávaly byty, nemohla jsem si ho koupit, v té době jsem nepracovala. Manžel je Tunisan, a než si našel práci, sedm let jsem ho živila. Asi před pěti lety jsem docílila toho, aby mi dával alespoň polovinu nájmu, ve kterém je zahrnutá i polovina splátky hypotéky. Teď kdybych se chtěla rozvést, jak zařídit, abych nepřišla o byt? Má cenu zachraňovat vztah, ale na to si mohu odpovědět sama, a co můžu udělat pro to, abych byla s partnerem šťastná?

Je to složitá situace. S některými dotazy kolem vašeho bytu může pomoci právník. Sama si však musíte najít odpověď na to, zda vám dává smysl zachraňovat váš vztah. Zkuste si odpovědět například na otázky, zda to dobré ve vašem vztahu převažuje nad tím negativním, co vy potřebujete, co vy chcete? A je to, co chcete, možné ve vašem současném vztahu najít a v budoucnu zažívat?

Když partner ve vztahu stále lže, ale fakta se jeví opačně, je možno ověřit na detektoru lži? Náš vztah začal na jeho lži - tehdy říkal, že je sám, ale ukázalo se, že má s jinou společné zaměstnání, dokonce i spolu bydlí ve stejném městě. Již rok a půl se ke mně chová chladně, i citově, ale nechce ode mne odejít ani mluvit na rovinu nebo se rozhodnout. Když si ale popije, mluví i o sexu s ní a pak to zapírá. Jak vychází výsledek detektoru na procenta, dozvědět se pravdu? A kde je k mání? Mám ho rovnou vyhodit? Miluji ho a trápím se. Děkuji.

Vztah je především o důvěře. Detektor lži vám důvěru zařídit nedokáže. Pokud partnerovi dlouhodobě nevěříte a prokazatelně vám opakovaně lže, zkuste si odpovědět na otázku, zda s takovým partnerem chcete žít. Nebylo by vám lépe s někým, komu důvěřovat můžete?

S partnerem se po roce vztahu motáme v divném kruhu, kdy ONA (35 let) říká: Potřebuji, abys se mnou měl sex častěji než jednou až dvakrát do měsíce, abych mohla být vyrovnaná, milá a v pohodě. A ON (46) říká: Potřebuji, abys byla vyrovnaná, milá a v pohodě, abych s tebou mohl mít sex. Jak z toho ven? 

Je častější sex jedinou možností, jak začít být vyrovnaná, milá a v pohodě? Abychom mohli vytvářet kvalitní vztahy, musíme nejdříve rozumět sami sobě a mít sami se sebou dobrý vztah. Rozmotat tento kruh by mohla například individuální nebo párová terapie.

Je mi 40 let, mám dvě děti (osm a pět let), vdaná jsem 11 let. Vdala jsem se po osmi letech známosti. V současnosti naše manželství prochází krizí, již podobná v minulosti byla. S manželem bydlíme v domě u mé matky. Před třemi týdny jsem manžela vyhodila z domu, protože jsem zjistila, že po Messengeru vyznává lásku Američance, se kterou se seznámil ještě za svobodna při pracovním pobytu v USA. V budoucnu naši rodinu chtěl manžel k této Američance vzít, proto nás s ní přes Skype seznámil a udržoval kontakt. Proběhlo mezi našimi rodinami několik videochatů, zatímco já vůbec netušila, že si s ní manžel vyměňuje láskyplná slovíčka. Od té doby se mi za to manžel neomluvil, naopak tvrdí, že příčinou veškerých problémů našeho vztahu je má mamka. Začal si klást podmínky, že s mamkou nebudeme muset nic konzultovat. Přitom to není má první zkušenost s nevěrou z jeho strany: již před manželstvím mě ponížil líbáním jeho kolegyně z práce na festivalu před mými zraky i zraky jeho kolegů z práce. Nějak jsme to překonali. S manželem se od začátku manželství neshodujeme v cílech a vizích našeho života. V současné době mi manžel nabízí stavbu vlastního domu, nebo rozvod. Já se ale nechci rozvádět kvůli dětem. Stavím děti na první místo a říkám si, že rodina by měla být kompletní. Nevím, co mám dělat. Má hrdost a sebeúcta mi nedovolí ho přemlouvat, aby se vrátil.

Dobrý den, máte dvě malé děti a bylo by proto moc fajn pokusit se váš vztah s manželem uzdravit. Zřejmě jste oba za 19 let společného vztahu prošli spoustou vzájemných zranění a frustrací. V párové terapii je možné dát vašemu vztahu novou šanci, pokusit se zahojit bolavá místa a vztah uzdravit. Pokud se to nepovede, tak může párová terapie alespoň pomoci udržet váš vzájemný vztah natolik dobrý, že i po rozvodu můžete být společně báječnými rodiči vašich dětí, kteří se dokážou dohodnout na výchově s ohledem na zájem svých dětí.

S manželem jsem 18 let a máme spolu dva skvělé kluky. Posledních pár let máme vždy na jaře krizi, kterou jsme předtím zvládli, letos už ne. Snažila jsem se manželovi vysvětlit, že vztah se musí opečovávat jako kytička a musí se do něj investovat čas. V tom je právě kámen úrazu - manžel je velmi zaneprázdněn a já jsem v žebříčku až někde na spodních příčkách. Asi už měl dost "mých řečí" o společných výletech apod. a sex u nás taky nikdy nebyl moc kvalitní. Vše vyvrcholilo odlukou. Prý jsem nešťastná a on mě přenechá jinému muži, který mě učiní šťastnou! Chce se znovu zamilovat a věří, ze když tu novou ženu bude milovat, bude s ní chtít trávit čas. Žádný "vážný" problém k rozchodu a rozvodu z mé strany není. Měli jsme pěkných společných 18 let. Jen cítím, že on už to vnitřně vzdal. Mám bojovat, nebo jít dál? Loni a předloni jsem bojovala.

Kolem vašeho příběhu vzniká samozřejmě spousta otázek a na otázku, zda bojovat, nebo jít dál, není možné jednoduše odpovědět. Je jasné, že váš muž chce změnu, že mu dosavadní způsob zřejmě nevyhovuje. Je spousta otázek. Co chcete vy? Co chce on? Shodujete se na nějaké možnosti budoucího soužití? Pomoci by mohla párová terapie, pokud svému vztahu chcete dát oba ještě šanci. A pokud máte malé děti, vždy stojí za to pokusit se vztah uzdravit.