Písničkář Tomáš Klus je v těchto dnech na vrcholu štěstí. A to nejen díky svým hudebním úspěchům, ale především díky své několikaměsíční dceři Josefíně.

S informací o jejím narození přišla nejprve bulvární média. Paradoxně ještě před skutečným příchodem Josefínky na svět. Zajímalo nás tedy, jak se Tomášovi s přítelkyní Tamarou podařilo ustát silný mediální tlak a jak se populární zpěvák se zbrusu novou rolí táty sžívá.

Jakým teď procházíš obdobím?

Šťastným. Do mého života přišel mág, učitel, bytost, čisté božství. Můžeš ho pozorovat a učit se od něj. Je to obrovská pocta, že můžeme být s mojí dívkou svědky něčeho takového. Začínám na sobě pozorovat změny. Začínám se fascinovat věcmi, které jsem předtím nevnímal. Člověk se naladí na frekvenci dítěte, které tu prostě je. V tu chvíli začne vnímat víc krásu světa. Díky svému dítěti chytám život do vlastních rukou a snažím se být strůjcem svého štěstí. Protože to je celé na mně.

Je na to možná příliš brzo, ale plánujete další potomky?

Já jsem to řekl hned na porodním sále, což trochu zavánělo rozchodem. Určitě chci mít další děti, pokud budeme mít to štěstí. Už mě neohraničuje strach, není to na mně. Já ji naučím oblékat se, chodit na záchod, ale nebudu si do ní promítat svoje očekávání. Totéž přenáším do svého světa a chování k lidem. Od nikoho nic neočekávám, chci lidi jen poznávat. Hlavně svoji dceru. Budu její život sledovat, budu se snažit činit ji šťastnou, dokud neřekne sama, že už to zvládne. Jakékoli pokusy o manipulaci s takto rozhodnutým člověkem jsou už pak ze strany rodičů, dle mého, jen projevem majetnické lásky, kterážto tak dítěti odpírá to nejzákladnější právo, a to právo svobodné volby. Ničí život ti nepatří, stejně jako ten tvůj je pouze tvůj.

Ty sám jsi z početné rodiny?

Já jsem jedináček. Měl jsem sestru, která zemřela. Neberu to ani jako plus, ani jako mínus, že jsem jedináček. Říká se, že jedináčka poznáš, ale já na tohle třídění lidí podle druhů, barev a poměrů moc nejsem. (smích) 

Jak na zprávu o narození potomka reagovaly fanynky?

Když se Josefína narodila, vlna lásky byla opravdu patrná, cítili jsme ji s Tamarkou i fyzicky. Byly i negativní reakce, ale s tím se bohužel ještě pořád musí tak trochu počítat, ačkoli mě děsí, že v někom narození se jakékoli bytosti může vůbec vyvolat negativní emoci. Pokud pro někoho tím pádem přestala být naše hudba zajímavá, tak je to jenom dobře, že se tak stalo. V tom vztahu totiž nešlo o hudbu, případně o jakési sdílení názorů. Ty dívky, které vnímají naše děti jako něco, co znepříjemňuje jejich vztah k nám, by asi nezkously, kam se snažíme směřovat a o čem chceme vyprávět. Ale třeba jo, já se strašně rád nechávám životem překvapovat.

Jak reagovala média?

Je to hra. Nezazlívám jim to. Pokud nejsou příliš vlezlí, tak je to prostě jejich práce. Bylo to docela příjemné napětí, když jsem organizoval se svým kamarádem transport mých holek z porodnice. Já jsem zatím předváděl scénku a nakládal svoji fiktivní ženu do auta. Byla to hra. Potkal jsem je pak, když jsme přijeli, před domem. Vyšel jsem ven a říkám: "Kluci, hele, 1:0 pro nás, my už jsme doma." Tohle je ještě v pohodě. Pak jsou ale ti, kteří jsou za čarou. S těma bych se už asi nemazlil. Musím teď být silnej fotr a ty svoje dvě bohyně chránit před vším, co jim dělá nepříjemnou husinu. Dělám to hrozně rád. Pochopil jsem totiž, že tohle je moje místo. Že ony jsou mým místem ve vesmíru.

Jaké články podle tebe překročily hranici slušných mravů?

Přes čáru byly pravděpodobně články, které psaly o tom, že už máš dceru, což nebyla pravda. To bylo fakt přes čáru. Krásně se tam demonstrovala moc médií. Kdy o tobě někdo napíše, že kradeš housky, a ty pak vynaložíš velké úsilí, aby vyšla za týden zpráva, že byl článek smyšlený, stejně v padesáti procentech konzumentů "placené lži" ona původní informace zůstane a daj si na tebe ve večerce majzla. Učím se teď, aby mi podobné věci byly víc fuk. Bylo to ale šílené. Chodily gratulace a naštvané reakce příbuzných, kteří psali: "Proč jste nic neřekli, my jsme se to museli dozvědět z novin." Byl jsem naštvaný hlavně proto, že mi bylo líto Tamary. Ta místo toho, aby se soustředila na to, co ji čeká, musela odepisovat na všechny gratulace a otázky.

Určitě tě bulvární média budou dál kontaktovat. Budeš s nimi komunikovat?

Když s nimi nekomunikuješ, tak si svoje "kauzy" cucají úplně celé z prstu. Důležité je najít kompromis. Ve chvíli, kdy mě požádají o autorizovaný rozhovor, tak s tím nemám problém. Vím, že jsou novináři, kterým bych rozhovor nedal. Jsou to právě ti, kteří sedí u stolu a tam vymýšlejí články. Bojkotováním se nic nezmění. Nemám z nich strach, ale chci mít alespoň trochu věci pod kontrolou, protože už se netýkají pouze mě. Pokud půjdou za čáru, nemám problém se bránit. Tohle byla žlutá karta.

Omezuješ letní hraní, abys měl více času na rodinu?

Dovolenou budeme mít v zimě. V lednu a únoru se toho totiž s našim hraním děje nejméně, tak jsme si dovolili nehrát vůbec a budeme tak odžívat se svými rodinami vše, co nestihneme přes léto. Ale my jsme s nima stejně furt. Když člověk miluje, není nikdy daleko.

Pokud by ti zbyl čas, chtěl by ses vrátit k herectví?

Já teď dokonce budu točit pohádku s Honzou Svěrákem. Moc se na to těším. Už jen setkání s ním bylo moc fajn, myslím, že to je velký člověk. Na herectví jsem nezanevřel, jen na to teď není (pravý) čas. Je mi jedno, jestli to bude v prestižním divadle nebo u kamaráda v sokolovně. Jde mi jen o samotný akt hraní (si).

Jakou budeš mít roli?

Budu hrát prince. Druhého tuším Vojta Dyk.

Kdy bude pohádka hotová, stihne se do Vánoc?

To si myslím, že nestihne. Točím totiž i v říjnu.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Největší mýty o mužích, které vám ničí vztah

Naučte se konečně chodit na vysokých podpatcích

Barbora Poláková: Možná se mi podaří ten mozek zastavit