"Už pět let bydlíme v našem novém domečku na vesnici, nikdy jsme neměli se sousedem problémy, ale v poslední době se to vyhrotilo tak, že nám na psa hází petardy," napsala nám Dita.

Vztahy se sousedy bývají často napjaté a řešení není téměř žádné. Buď se vše urovná, nebo se jeden musí odstěhovat. Proč u Dity vznikl tento konflikt a jak jej řešila? To se dozvíte v příběhu.

Klidné bydlení

"Před pěti lety jsme se s manželem přestěhovali do malé vesnice a postavili si krásný dům. Já tu žila už od malička, takže tu znám téměř každého. Když jsme se rozhodli, že si koupíme pozemek v nové zástavbě, dobře jsem věděla, co budeme mít za souseda. On sám se už přestěhoval z jedné části vesnice do druhé, protože měl nějaké konflikty s lidmi z okolí. Věřila jsem, že pokud si nebudeme dělat naschvály, nevznikne žádný problém," začíná svůj příběh Dita.

Doporučujeme: Sousedi mě ničí. Závidí mi nové auto, dům i milence

Každý má rád svůj klid, ale když se staví dům, je jasné, že se občas ruch udělá. Dita se vždy snažila řídit pravidly, které jsou ve vesnici dány, že se o víkendu od určité doby rámus dělat nebude.

Pořídili jsme si psa

"Bydlela jsem ve velké rodině s dvěma psy, ve chvíli, kdy jsem se přestěhovala a byla ve velkém domě sama, rozhodli jsme se s manželem, že si koupíme psa. Na tom není nic divného, vždyť téměř v každém baráku je nějaký ten čtyřnohý mazlík, nebo ne? Rozhodli jsme se pro malou rasu, aby s námi mohl cestovat."

Dita sama přiznává, že nemají nejvychovanějšího psa, ale když celý den pracuje, on polehává a je hodný. Občas si zaběhne ven zaštěkat na kolemjdoucí. Nebo když přiběhne s míčkem či jinou hračkou, dožaduje se pozornosti.

"Před nedávnem jsem si všimla, že když Bruno venku zaštěkal, ozvalo se hlasité "Kššš" nebo "Pšššt", já teď úplně přesně nevím, co to mělo být za zvuk. Trvalo mi celkem dlouho, než mi došlo, že to dělá soused," dodává Dita.

Pečlivý soused

Jediné, co Ditu uklidňovalo, byl fakt, že soused kvůli práci vždy na několik měsíců odjede, takže mají klid. Jenže ve chvíli, kdy se vrátí, začíná celkem peklo. A vždy si svůj návrat umí správně načasovat.

"Nevím, zda to dělá schválně, ale už mám ten pocit. Pokaždé, když si sedneme ven s kávou nebo na oběd, on vybíhá v montérkách a seká trávník nebo startuje motorku či si na ni vezme wapku a myje ji snad hodinu. Bohužel tuto očistu své mašině dopřává pokaždé, když ji nastartuje. Snažím se přijít na to, zda a jak jsme hluční my, když nám musí oplácet takovým sekačkovým terorem."

Když pes štěká

Sama Dita netvrdí, že je proti nim soused zaujatý, ale podivné Pššt nebo Kšššt se opakovalo pokaždé, když jejich pes zaštěkal a on byl náhodou u toho.

"Když si přivedl domů paní s malým klučíkem, doufala jsem, že si na hluk zvykne, vždyť děti křičí a smějí se hodně hlasitě. Ale naopak. Nejenže okřikuje toho malého po každém pípnutí, ale začal na našeho psa hvízdat, aby přestal štěkat."

Extrémní situace

Přeci jen se objevila jedna situace, kdy si Dita uvědomila, že to vše dělá soused schválně. Před pár týdny pozvali na zahradu pár kamarádů. Obešli sousedy s omluvou za případné hlasité povídání do ranních hodin. Jedni s tím neměli problém, dokonce řekli, že taková akce jednou do roka se dá pochopit. I soused "potížista" odmítl omluvné pivo s tím, že on tady přeci vůbec není a je mu to jedno.

Náš tip: Hluční sousedé? Nenechte si to líbit

"Před obědem přijelo prvních pár kamarádů, kteří se už nemohli dočkat gulášku. Nandali jsme si jídlo a soused vyrazil se sekačkou. Dá se to pochopit, jenže to nebylo všechno. Při odpolední kávě dorazili další hosté a to si raději vyndal strunovou sekačku. Do té doby byl klid. I to se dá vydržet, ale ve chvíli, kdy navečer doputoval zbytek lidí a on opět vyjel se sekačkou a celý trávník sekal znovu, už všichni uznali, že se musel zbláznit. Někteří se šli dokonce podívat, jestli opravdu jezdí po tom již posekaném trávníku."

Ten den byl vůbec zajímavý. Později si soused vyndal žebřík a lezl na každý strom s rozprašovačem a soustředil se i na ten nejposlednější lístek. Buď je opravdu pečlivým zahradníkem, nebo si jen mapoval terén, koho že to Dita na zahradě má.

"Mně nevadí, že je někdo zvědavý, ale to, co následovalo později, to mě vážně naštvalo. Na zahradě se různě blblo, tak je jisté, že si náš pes chtěl hrát. Běhal od jednoho k druhému a vyžadoval si pozornost. Samozřejmě že u toho Bruno štěkal, psi prostě mluvit neumí. V tu chvíli se ozvala první petarda. Pes se lekl a odběhl dovnitř. Při prvním incidentu jsem si toho nevšimla, ale když už se to opakovalo dvakrát či třikrát, to už i kamarádi usoudili, že je to cíleně na štěkot," dodává Dita.

Asi by si toho Dita tolik nevšímala, kdyby nenašla schouleného a ustrašeného psa v koupelně, který se hodinu neodvážil jít ven.

Poslední kapka

Pak soused na pár dní odjel a byl klid. Nechápala, proč se musí všechno tak hrotit. Ten večer vůbec nikdo hluk nedělal. Sedělo se pod pergolou, povídalo a hrála hudba, která nikoho nemohla rušit. Tak v čem byl problém?

"Já sama nevím, co mám dělat. Nedávno se incident s petardou opět opakoval, a to ve chvíli, když se před plotem zastavily dvě maminky s dětmi a povídaly si. Bruno je šel řádně vyštěkat, protože se mu asi nelíbilo, že si ho nevšímají. V tu chvíli se ozvala jedna a za chvilku druhá petarda. Pes se rozklepal a pelášil si to do koupelny. Tam jsem ho našla ležet ještě za dvě hodiny. Vůbec nechtěl ven. Od té doby někde něco bouchne či spadne na dlažbu příbor a rozklepe se. Přitom na ohňostroj se s námi díval úplně v pohodě. Jediné, co vím je, že jestli se to stane ještě jednou, začnu to řešit a pořádně."

Máte podobné zkušenosti se sousedy? Co by podle vás měla dělat Dita? Má nějaká práva se ozvat? Napište nám v diskuzi pod článkem.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

8 důvodů, proč je lepší být baculkou

Nepotřebujete více dovolené? Víme, kolik je akorát

8 zlozvyků, kvůli kterým předčasně stárneme