Neuvěřitelné zklamání, tak bych nazvala svůj příběh, jehož prožití bych nepřála nikomu. Snad jedině jedinému člověku, jediné ženě, která mi ono zklamání naservírovala na stříbrném podnose.

Janu znám od dětství, vyrůstaly jsme spolu na jednom sídlišti, chodily spolu dokonce už do školky, pak na základku, dokonce i na střední, aby se naše cesty znovu potkaly na vysoké, jen o ročník jinak, protože jsem si po střední odskočila do Anglie jako au-pair. Víme o sobě úplně všechno, už na střední se z nás totiž staly nejlepší kamarádky.

Jezdily jsme spolu na vodu, prožívaly společně první známosti, ona věděla, kdo se mi líbí, kdo mi nadbíhá, koho tajně, platonicky i skutečně miluju. Obě jsme milovaly stejného učitele na střední, oběma se nám líbili stejní spolužáci na vysoké. Dokonce jsme obě randily s dvojčaty těsně po vysoké.

Přátelství na život a na smrt?

Když jsme dokončily vysokou, Jana si našla okamžitě práci v laborce, já jsem se trochu minula oborem, a protože jsem milovala módu, nejdřív jsem si založila módní blog, pak jsem o módě začala psát do časopisů, což dělám dodnes, ale k tomu jsem ještě začala zastupovat jednu módní značku na českém i slovenském trhu.

Téma: Peníze

A byť jsme každá začala žít trochu jinak, já hodně cestovala, setkávala se s návrháři a řekněme společenskou smetánkou, Jana docházela do laboratoře, kde, jak se mi často svěřovala, zakrňovala, příliš o sebe nedbala, zato měla relativně šťastné manželství, jak sama tvrdila. Já měla známosti, ale na trvalý vztah jsem nenašla čas ani odvahu. Ale stále jsme se měly rády, byly jsme si blízké a kdykoliv jsem byla v ČR, hned jsme si volaly, šly na kafíčko, na skleničku a drbaly jsme chlapy, bývalé spolužáky atd. A obě jsme se utvrzovaly v tom, že a jak jsme rády, že se vzájemně máme - nejlepší kamarádky!

Petro, můžeš mi, prosím, pomoct!

Jednou, když jsem dozorovala módní veletrh v Singapuru, mi přišel od Jany e-mail s žádostí o pomoc. Bylo to asi rok po jejím rozvodu s Ondrou, který neprobíhal zrovna radostně, nicméně Ondra jí nechal byt i auto. A o auto právě šlo. Jana nabourala, a protože nevyřešila pojistku (jak tvrdila), musela si škodu a opravu zaplatit sama. Prosila mě zkrátka o 10.000 Kč, že mi to do konce května vrátí, byl leden.

To, co následovalo, byl jedním slovem ŠOK!

Nezaváhala jsem ani vteřinu, jasně že mě půjčení 10 tisíc nezruinovalo, ale v módní branži jsem se naučila jediné - nic nedat zadarmo, nenechat pokud možno zvítězit aroganci, nezodpovědnost atd. Zkrátka vždy se pokusit, aby zvítězila spravedlnost, jakkoli to může znít jako klišé. A u Jany to nebylo jiné, šlo mi o princip. Kamarádka, pro kterou jsem toho tolik udělala, mi přece nebude lhát, já jí navíc chtěla maximálně pomoct a pak i chápat.

Náš tip: Říkat kamarádce nepříjemné věci, nebo taktně mlčet?

Když uplynuly tři týdny po avízovaném datu splacení, osmělila jsem se Janě ozvat esemeskou. Bez odpovědi! Jednou, dvakrát, osmkrát. Volala jsem, psala, nic nepomáhalo. Až mi přišla po dalších dvou týdnech odpověď: Petro, promiň, mám hodně starostí, peníze jsem ti poslala na účet, ozvu se ti, až bude líp!  Na účet? A jak zná číslo mého účtu? Moje tušení nabíralo poměrně rychle reálnějších obrysů. Peníze pochopitelně nepřišly!

Zato přišel ještě větší šok

Nelenila jsem a přesně na den, kdy uplynulo 6 týdnů a Jana nereagovala na nic, jsem se rozhodla ji navštívit. Před tím jsem jí napsala, ať neblázní, že jsme toho spolu prožily strašně moc a přece to nemůže všechno zahodit kvůli pár tisícovkám. Že jí nabízím splátkový kalendář po stovce měsíčně a že si nakonec ty peníze může i nechat, jen chci, aby se omluvila a vysvětlila mi, proč se takhle zachovala.

Byla jsem v Čechách jen na dva dny, ale hned z letiště jsem si vzala taxíka a jela k Janě. Kupodivu mi otevřela dveře, nevypadala, že by trpěla nouzí, z obýváku se ozývala televize, byla slušně oblečená atd., ale nenechala mě říct ani slovo a hned spustila: "Proč mi píšeš takovýhle věci, proč mě vydíráš, proč mi nabízíš nějaký splátky, poslala jsem ti ty peníze už před měsícem, tak co to na mě zkoušíš...?" Zamlžilo se mi před očima, nebyla jsem schopná se nadechnout a ani jsem nevěděla, jak jsem se ocitla na ulici.

Čtěte také: Peníze jsou zlo: Dědictví zničilo celou naši rodinu

Dva dny jsem byla jako opařená a hledala jsem důvody, proč se dobrá, co dobrá, nejlepší kamarádka, najednou promění v takovou svini, která je schopná lhát člověku do očí, vymýšlet si legendy a nesmysly. Naštěstí jsem se už po dvou dnech vracela do New Yorku a říkala jsem si, že takový je holt život, přátelé přicházejí a mizí, a že to budu brát jako, sice hořkou, ale zkušenost. Nakonec...těch pár tisíc stálo za to! Poznala jsem, že naše přátelství asi nestálo za nic, že převážila Janina závist a to, že já se realizuju, zatímco ji práce nebaví, je rozvedená a bez perspektivy.

Proč to tý Janě děláš, Petro?

Za týden mi přišel e-mail od mámy, že prý potkala Janu a proč jí takové věci dělám. Prý na ni vybafla před obchodem a celou "kauzu" jí vylíčila po svém. Samozřejmě tak, že peníze už mi dávno vrátila a já se prý tvářím, že je zlodějka. Četla jsem si to na mobilu během jednání v jednom salónu a myslela jsem, že spadnu ze židle.

Druhý den mi napsala ségra, jestli by se mnou mohla mluvit na skypu. Spojily jsme se ještě ten den - a opět... Co se prý děje, že je máma už tři dny nějaká rozhozená a že jí nechce říct proč. Nelenila jsem a mámě i ségře jsem okamžitě zavolala. Na Janě jsem pochopitelně nenechala nit suchou a telefonát ukončila slovy: "Buď uvěříte mně, vaší dceři a ségře, nebo prolhaný, zakomplexovaný mrše!"

Rodina si nakonec nechala vše vysvětlit, věří mi a v tomto ohledu je všechno v pohodě. Co v pohodě není? Že jsem se roky svěřovala, že jsem roky věřila člověku, jehož morální hodnoty jsou na bodu nula, člověku, který se zachoval jako prvotřídní sketa.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Miluji svého zetě. Nenávist dcery neřeším. Užívám si!

Tohle se bude hodit: Jak se zbavit strachu z létání?

Bydlíme s babičkou. Brzy z toho zešílím

Vstoupit do galerie | 12 Nový trend už i v Česku: Celebrity se fotí bez make-upu