„Ženská je jenom dobře maskovanej čert," říkával můj táta. Tedy někdy není ani moc dobře maskovanej, dodávám si pro sebe. Je však ještě jedna speciální kategorie - astroložka.

Za běžných okolností bych se astroložce vyhnul obloukem. Vilmu mně ale předal jak na zlatém podnosu kolega z redakce. Hodný a důvěřivý hoch, který jen dostal strach.

Řekl mi doslova, že mi předává úžasný poklad, který má sic krásně virtuálně internetově rozehrán a o který by se sám rád pokusil i v reálu, kdyby měl občanský průkaz vybaven slůvkem svobodný, nebo alespoň rozvedený či ovdovělý. Že ten poklad dle fotek nejenže dobře vypadá, ale je obdařen obdivuhodnými znalostmi astrologickými a schopnostmi až věšteckými.

Vilma tedy vypadala jako velmi dobře maskovaný čert, ale na čerta měla až extrémně hezké nohy i vydařené poprsí. Mátla i dlouhými blonďatými vlásky, ze kterých zatím nevykukovaly ani malé růžky. Debatu na neutrální téma odmítla. K čemu se taky v kavárně bavit o počasí, kultuře, politice či sportu, když máme astrologii.

Šlo se hned na věc: „Kdy ses narodil?"

Jistě si řeknete, že jsem pěknej hajzl, ale řekl jsem, že pátého září. To se narodil můj soused a kamarád. Vilma chvíli pod ofinou šrotovala a záhy jsem byl zařazen do kategorie Panen. „Jsi trochu šetrný, viď?" položila mi kontrolní otázku, kterou jsem očekával. Jako falešná Panna jsem musel odpovědět jediným možným způsobem: „To tedy jsem, ale na účet ti přispěju," pravil jsem vážně a objednal si dvojitou whisky. Vilma si trochu nejistě objednala minerálku. Mírně perlivou.

Obavu z toho, že se bude podílet na úhradě konzumace, ztlumil až můj příslib, že si od ní nechám udělat horoskop. Dokonce jsem dostal nabídku slevy padesát procent při platbě předem. Ale mohu vůbec jako Panna, která si nechá pro korunu vrtat koleno, platit za něco předem? Nestanu se podezřelým? Usmlouval jsem to tedy na dvě splátky a první (s dobře hranou dávkou neochoty) Vilmě vysázel na stůl.

Neupadl jsem v podezření a jako falešná Panna obstál, zato od několika sousedních stolů na mě i Vilmu padly významné pohledy.

„To není šlapka, to je astroložka,"

chtělo se mi odůvodnit hotovostní výplatu honoráře, než jsem si uvědomil, že takový rozdíl zase mezi těmito profesemi není. Dokonce bych řekl, že ta šlapka by si svůj honorář zasloužila mnohem víc.

Nejprve se mne Vilma optala na mé bývalé manželství. Abych to nekomplikoval, řekl jsem, že jsem měl také Pannu. Přeměřila si mě, jako bych se snad oženil s krokodýlem: „No to vlastně ani nemohla přeskočit erotická jiskra, když jste si byli tak podobní! A promiň, dvě tak trochu vypočítavé Panny, to přece nemohlo dělat dobrotu! Vidíš, kdybys tohle věděl, našel by sis úplně jinou ženskou," tvářila se sebejistě a spokojeně.

Samozřejmě nemohla tušit, že se má bývalá žena nejen narodila v dubnu, ale nadto ještě v jihovýchodní Asii, kde mají poněkud jiná astrologická pravidla. Netušila, že právě astrologicky zhodnotila manželství mého souseda, manželství dvou Panenek, které považuji za nejšťastnější na světě.

Chodím se k nim inspirovat, ptám se, jak je možné, že spolu po patnácti letech manželství spí téměř denně. A popravdě  když jsem jednou potřeboval, půjčily mi tyto dvě vypočítavé Panny peníze. Bezúročně! Ale neměl jsem odvahu to Vilmě říct.

Švagrovo polopatické zdůvodnění

Nepochybně by se k vysvětlení tohoto astrologického faux pas, kterého se dopustili mí přátelé, pustila za pomoci ascendentů,  záchranných kruhů všech astrologů, s jejichž použitím se potopený astrolog vynoří na hladinu, otřepe, nadýchne a nebere jiný směr.

Zeptal jsem se spokojené Vilmy, jakým mechanismem je vedeno to, že nás tak významně poznamená konstelace hvězd v okamžiku našeho narození. Řekla, že je to přece jasné, a podívala se na mne jako na dementní dítě.

Řekl jsem jí, že můj švagr-vědec pravil doslova: „Kdyby mělo mít na náš život jakýkoli validní vliv aktuální postavení hvězd v okamžiku narození, pak podstatně větší vliv by muselo mít to, když se v okamžiku našeho narození upšoukne nějaký černoch v rovníkové Africe, což je ovšem značně problematické zkoumat, protože hvězdy jsou, na rozdíl od toho černocha, pro každého astrologa jaksi více po ruce a též přinášejí více romantiky než ten nevychovaný černoch." A můj švagr ví, jak věci vysvětlit jednoduše, tedy tak, aby pochopil i politik. Vždyť naposledy přednášel jakési odborné sekci poslanců v Evropské unii.

Pak jsem ještě řekl, že uznávám, že na člověka má vliv genetická výbava, kterou „nakoupil" od rodičů, že na něj má vliv i to, co maminka jí a pije a dýchá, a zda je šťastná či nešťastná v době těhotenství. Ale hvězdy vzdálené tisíce světelných let? Vilma pravila s maximálním důrazem na každé slovo, že astrologie je tak stará, že je to všechno už tisíckrát potvrzeno.

Poprosil jsem tedy jen o jediný důkaz z těch tisíců...

... a zeptal se, zda existuje alespoň jediný dětsky jednoduchý výzkum, který by dokazoval, že lidé jednoho znamení v kombinaci s jiným znamením se třeba častěji rozvádějí, nebo jsou častěji nemocní v astrologicky inkriminovaných oblastech pro jednotlivá znamení. Jestli třeba v nejgeniálnějším znamení Ryb je větší procento vysokoškoláků či laureátů Nobelových cen než v jiných znameních. Jestli jsou Váhy častějšími umělci než ostatní. 

Takový výzkum by přece udělal za víkend průměrně inteligentní středoškolák s použitím jakékoli encyklopedie. Vilma utichla. A já pokračoval: „No bodejť by takový výzkum existoval! Rozumného vědce to nenapadne dělat, protože ví předem, že se nic takového neprokáže. A astrologové by si takovýmito výzkumy podřezávali větve, jednu za druhou. A připravovali se o živobytí! "Zjistil jsem, že jakkoli tím vháním rozpaky do tváře moc hezké holky, se kterou bych si za jiných okolností dokázal ledasco představit, existují pro chlapa prostě principiální záležitosti, ze kterých neustoupí, ať to stojí, co to stojí.

Poněkud absurdní situace

A tak jsem Vilmu požádal, zda by mi mohla, když je ta astrologie tak užitečná „věda", vysvětlit, proč se nevyučuje na žádné vysoké škole ani v Česku, ani nikde jinde v civilizovaném světě. Vilma mi nedokázala odpovědět. A tak jsem se jí ještě zeptal, zda zná nějakého seriózního lékaře, psychologa, psychiatra, fyzika, astronoma či matematika, který se zabývá astrologií. Řekla, že nezná, ale že se astrologií zabývá spousta chytrých lidí.

Pak z ní vylezlo, že se vybavena výučním listem prodavačky a jakýmsi rychlokurzem nalepování nehtů sama v posledních letech astrologicky poctivě vzdělávala. Za takové kurzovné, že jsem nakonec musel uznat, že astrologové, kteří pořádají tyto kurzy, tedy skutečně nejsou hloupí… Až pak jsem si plně uvědomil, jak je to absurdní situace. Cožpak jsem se s touto utěšeně vyhlížející blondýnkou setkal kvůli astrologii? A kolikrát jsem si v životě předsevzal, že nikomu nebudu brát jeho víru, ať už v cokoli.

Proklel jsem v duchu poděděné pedagogické geny i ateistickou výchovu, nějak si touto sebereflexí přetrhl argumentační nit a zjihl. Toho má společnice využila, oklepala se a nasadila ke zdrcujícímu protiúderu. „Neříkej mi, Honzo, že není pravda, že máme jednou dobrou a jindy špatnou náladu, jednou líp a jindy hůř spíme, někdy si snáz ublížíme, jindy si dáváme bacha, a že v tom není žádný smysl a řád. "Rád jsem jí dal konečně zapravdu, ale opět nepotlačil svoji pedagogickou determinaci.

Zeptal jsem se: „Víš, čím se zabývá chronobiologie? "Vilma nevěděla. A tak jsem jí vysvětlil, že přesně tím, čím se zabývala od začátku astrologie. Vysvětlením našich „vnitřních hodin", jakéhosi „pacemakeru", který si v sobě všichni skutečně nosíme, zkoumáním, jak v nás tyto hodiny fungují. Tyto skutečné vnitřní hodiny samozřejmě nemají s hvězdami a astrologickými moudry a pravidly společného vůbec nic. A v tom je fatální omyl astrologie. A přitom  jak se to hezky poslouchá… Bylo mi jasné, že ze setkání s touto hezounkou blonckou láska nevykvete.

Za svůj život jsem potkal celou řadu astroložek...

... kartářek, kyvadelnic a takových těch milovnic esoteriky a tajemna, naštěstí jen v rolích kolegyň z redakcí ženských magazínů či partnerek mých přátel. Musím přiznat, že mi z tohoto stále se rozmnožujícího odvětví žen nikdy nebylo do zpěvu a téměř vždy mne po delší expozici jejich poznatky a moudry rozbolela hlava.

A tak jsem Vilmě řekl smířlivě, že astrologie za to nemůže, že se zkrátka snažila v době, kdy jsme toho o sobě věděli hodně málo, jen přijít věcem na kloub a prostě šlápla vedle. Že je třeba jen dávat pozor. Že jeden známý profesor psychiatrie prohlásil, že se množí případy, kdy sugestibilním lidem snažícím se ctít své astrologicky vypracované prognózy dokáže astrolog těmito prognózami tak rozházet jejich přirozený biorytmus, že pak nezřídka potřebují skutečnou a někdy i dlouhodobou lékařskou pomoc.

Vilma rychle dopila a chtěla vyrovnat účet

Řekl jsem jí, že zaplatím. Pak mi chtěla vrátit zálohu na horoskop. Řekl jsem, že horoskop chci, a doplatil jí zbytek do tisícovky. Zeptala se, jestli nemám strach, že mi rozhází můj biorytmus. A já řekl, že strach rozhodně nemám. A taky jsem řekl popravdě, kdy, kde a v kolik hodin jsem se skutečně narodil. Ať se za ten litr něco dozvím! Vilma trochu zavrávorala a kvapně odešla. A na mém horoskopu zřejmě dodnes pracuje…

Zajímají vás další Honzovy "nevěsty"?

Nebo jinak... Líbí se vám Honzovy příspěvky, které jste už četly na našich stránkách? Jste nadšené jeho zápletkami a komentáři na ženy, na jejich (ne)pochopitelný svět? Pak by vás měla zajímat kniha Jana Zlatohlávka s názvem "Hledám štíhlou ženu". Tu si můžete objednat přímo u autora na adrese [email protected], který vám ji rád zašle i s věnováním