Miluji svého zetě. Nenávist dcery neřeším. Užívám si!
"Miluji manžela své dcery, vím, že i on ke mně něco cítí. Dcera mě právem nenávidí, ale nemůžu si pomoci," píše Alena ve svém příběhu.
"Myslela jsem si, že se po rozvodu už na žádného chlapa nepodívám. Taky ve 40 letech, proč bych se měla honit za láskou. Chtěla jsem mít prostě svůj klid. Jenže citům se poručit nedá a já se zamilovala, bohužel do svého zetě. Snažila jsem se to přehlížet, ale zjistila jsem, že je to vzájemné. Dcera mě nyní právem nenávidí, ale já už s tím bojovat nechci," píše Alena ve svém příběhu.
Když jste s někým velmi často, najdete si společné koníčky a zájmy, navíc jste téměř stejně staří, je těžké se ubránit vzájemným sympatiím. Alena sama potvrzuje pravidlo, že si naše děti hledají podobné partnery, jako jejich rodiče. Navíc její zeť Jakub je inteligentní, vtipný chlap, který ví, co chce v životě dokázat. Nechá Alena své dceři manžela a odstěhuje se nebo se na vše vykašle a vrhne se do nového vztahu za každou cenu?
Ukázkový zeť
"Byla jsem nadšená, že se moje dcera vdala. Každý jí nadával, že je na manželství příliš mladá, ale i já jsem do toho vlítla rovnou po hlavě. Je zamilovaná, ví, že je Jakub ten pravý, tak proč prostě ne. Já jsem si lepšího zetě nemohla přát. Je o 15 let starší, než Valerie, ale to jen vztahu prospělo. Dcera získala moudrého chlapa a tak nějak přestala být to telátko, které neví, co chce."
Náš tip: Ztratila jsem kamarádku. Záviděla mi dítě
Mít dobrý vztah s tchyní je občas zázrak, ale v této rodině nebyl problém. A přesto, že se po svatbě nastěhovali k Aleně, žádné hádky se nekonali. Naopak. Když bylo třeba, Alena ráda pomohla a Kuba s Valerií ji zase brali za kulturou, do společnosti, a tak různě, aby se necítila sama.
"Byla jsem jim vděčná. Dobře jsem věděla, co pro mě dělají a také jsem vždy vycítila, kdy se mám klidit z cesty, aby měli svůj čas pro sebe."
Když dcera není doma
"To, že jsem byla často s Kubou sama doma, jsem nijak ovlivnit nemohla. Valerie pracuje jako zdravotní sestra na šestinedělí, takže se nočním službám nevyhne. A jak jsme si krátili chvíle bez ní? Dnes už vidím, že až příliš odvážně. Chodili jsme s Jakubem plavat, na procházky se psem nebo jsme si pustili si nějaký film," vypráví Alena
Není se čemu divit, že to později Valerii začalo už trochu vadit. Ona tvrdla v práci, manžel si užíval volna a ještě k tomu s její mámou. I když si to nechtěla připouštět, začala na Alenu docela dost žárlit.
Chyběl mi
A kdy si Alena uvědomila, že k Jakubovi něco cítí? Po tom, co Valerie udělala doma scénu a každý si šel po svém. Už žádné procházky nebo vyvařování, musela si prostě stačit sama.
"Nejdřív jsem si myslela, že je mi jen hrozně z toho, že najednou musím trávit čas sama. Jakub se mi vyhýbal, neustále si vymýšlel, že něco má a mizel večer za kamarády, jen aby neměl doma peklo. Já ho začala strašně postrádat. Těšila jsem se na každé ráno, kdy se na mě usměje, nebo mi podá máslo a já se ho můžu alespoň na malý okamžik dotknout. V tu chvíli jsem myslela, že jsem úplně zešílela. Vůbec mi nedocházelo, že bych dceři mohla zničit manželství. Bylo mi jasné, že je to jen z mé strany a já to jako dospělá ženská ukočíruji. Ale omyl!!!
Je to vzájemné
Vše se mělo změnit. Jeden víkend odjela Valerie na akci od základní školy. Měli sraz někde na Šumavě. Valerii ani v nejmenším nenapadlo, že by ty dva neměla nechávat o samotě.
"Ten večer jsem si vlezla pod deku a pustila si svůj oblíbený film. Jakub se vrátil asi kolem desáté ze squashe. Vlétl do sprchy, a pak se zjevil jen v trenýrkách a s nápadem, že si dáme víno. Ovládala jsem se celkem slušně, ale ve chvíli, kdy vlezl ke mně pod deku, jsem nevydržela a políbila ho. Začal na mě ječet, že jsem se úplně zbláznila a odkráčel spát."
Styděla jsem se
Alena se cítila šíleně. Provedla něco, co se nedá jen tak odpustit, ale nemohla si pomoci. Věděla, že se jí ten chlap hrozně líbí. Ale kazit štěstí své dceři jen proto, že ona ho chce, byla prostě blbost. Rozhodla se, že odjede ke kamarádce na chatu.
Doporučujeme: Hubnoucí speciál: Soňu postihla tragédie, přesto hubne dál
"Vrátila jsem se po týdnu domů, Valerie měla noční, takže trapné společné chvilky pokračovaly. Rozhodla jsem se, že se budu chovat, tak jako by se nic nestalo. Ale to jsem nemohla tušit, že je všechno jinak. Když jsem si večer v posteli četla, přišel Jakub, nevěděla jsem, zda se na něj mám vrhnout nebo ho vyhnat. On sám však rozhodl za mě. Přiznal se, že ho přitahuji a neví, co dělat. Ten večer jsme se spolu vyspali, a i když budu působit jako ta nejhorší matka na světě, vážně jsem neměla žádné výčitky. Chtěli jsme to oba dva," dodává Alena.
Dcera mě nenávidí. Je mi to jedno
Alena se na pár týdnů odstěhovala ke kamarádce. Dcera neustále naléhala, aby jí matka vysvětlila, proč tak náhle a co se stalo. Nevydržela to a vše jí řekla. Když se Alena vrátila domů. Valerie i Jakub byli pryč.
"Nenáviděla mě a měla na to právo. Já jsem si dlouho vyčítala, co jsem provedla. Ale pak jsem změnila názor. Chci být šťastná, a pokud jim to v manželství neklapalo natolik, že si Kuba našel cestu ke mně, pak to tak jistě mělo být. Já sama jsem se mu neozývala. Nechala jsem to na něm. A dnes? Bydlí u mě. Užívám si každý okamžik a vím, že dřív nebo později to moje dcera pochopí a odpustí mi to. Zní to šíleně? Ale já taková jsem," končí svůj příběh Alena.
Co si myslíte o rozhodnutí Aleny? Měla by Jakuba opustit a zkusit se udobřit s dcerou? Co má ve vašem životě přednost? Láska nebo rozum? Napište nám v diskuzi pod článkem.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Tohle se bude hodit: Jak se zbavit strachu z létání?
Úlety architektury aneb Vskutku originální stavby
6 tipů, jak svépomocí zlepšit kvalitu spermií