Lucie Vondráčková: Manželky hokejistů jsou fajn
Lucie Vondráčková se sice stala maminkou a odstěhovala se do Kanady, ale na její úspěšné kariéře to nic nezměnilo. Povídali jsme si s ní ale nejen o práci...
Lucie Vondráčková se sice stala maminkou a odstěhovala se do Kanady, ale na její úspěšné kariéře to nic nezměnilo. Za svoji novou desku Oheň získala zlatou desku a právě jede své první turné v životě. Povídali jsme si s ní ale nejen o práci...
Jak nápad na velké turné s Michalem Davidem vznikl?
Šli jsme na to postupně. Nejdřív vznikla písnička Byla to láska. Ta už má teď na YouTube skoro tři miliony zhlédnutí. Pak přišel večer, kdy jsme oba dostali od lidí zrcátko TýTý a tam někde se zrodil nápad zkusit společné turné. Byla to sázka do loterie a nikdo nevěděl, jak dopadne, ale teď po koncertech v naplněných halách v Ostravě a Olomouci to vypadá, že risk vyšel.
Máte s Michalem společné publikum? Kdo jsou vaši fanoušci?
Krásně se to propojuje. Dělám si během koncertu takové menší průzkumy a z řevu, ječení, smíchu a potlesku vychází, že na nás jdou celé rodiny. Taky proto jsem chtěla, aby koncert začal přesně v sedm. Aby se moc nenaboural režim dětem, které přijdou s rodiči. A vychází to krásně.
Jaký vliv má na vaši kariéru pobyt v Kanadě? Nemůže jí nějak ublížit?
Pracuju pořád. Letos mi vyšla deska Oheň. Je hodně energická a určitě vás nenechá usnout za volantem. Po příletu z Kanady jsem si za ni převzala zlatou desku. To je pro mě ukazatel toho, že nezáleží, kde žijete, ale počítá se jen vaše práce a energie a čas, které do ní vložíte.
Jak život tam zvládáte?
Naprosto harmonicky, bez zbytečné pozornosti a s čistým kanadským vzduchem v plicích. A pak se zase po nějaké době těšíme na návrat sem k nám. Na základce jsem měla povinnou francouzštinu a angličtinu, takže se v Montrealu cítím jako ryba ve vodě. A navíc zbožňuju sníh a ten tam vládne až do dubna.
Kde bude v době vašeho turné váš malý syn?
Česká republika není tak velká, takže v den koncertu jsem doma a teprve k večeru odjedu. Týká se to deseti dnů a ty uplynou jako voda. A u babiček nebo se svým tátou je v nejlepších rukou.
Jak vás změnila role matky?
Asi jako každou ženu. Když jsem doma, jde všechno ostatní stranou. A když Maty onemocní, okolní svět pro mě přestává existovat. Když padáte ze schodů, radši si zlomíte ruku, než byste pustila dítě. Prostě normální máma.
V šoubyznysu se pohybujete odmalička, už dvacet let. Není to pro vás už stereotyp?
Pořád se pouštím do něčeho nového. Ve svých třiatřiceti letech jedu své první turné, na které jsem sbírala zkušenosti a nápady přes deset let. Teprve teď ale nastal ten správný čas. Kdo si počká, ten se dočká.
Váš muž je hokejista. Stýkáte se s ženami jiných hokejistů? Jak se v této společnosti cítíte?
Manželky spoluhráčů Tomáše jsou moc fajn. Většinou mámy od dětí. Nezajímá mě, jakou školu vystudovaly. Ale líbí se mi, když mají ještě něco, co je v životě baví a čemu se můžou věnovat. To je pak spojovací článek v konverzaci.
Jaktože je k vám bulvár tak hodný? Když už o vás píše, pak jedině v dobrém. Jste opravdu tak hodná holka?
Někteří jsou pichlaví jako komáři, ale mí fanoušci vždycky stojí za mnou, a pak tím pádem neopodstatněná kritika vyšumí do prázdna. Jsou jako můj štít. Už přes dvacet let a já jsem za to moc ráda. Ale myslím, že kdybych udělala nějakou blbost velikou, tak bych si to pěkně schytala. Jako každý.
Vaše písně miluje mimo jiné i gay komunita. Čím myslíte, že to je?
Z toho mám nesmírnou radost. Je to známka toho, že děláme emotivní písničky. A to jsem vždycky chtěla. Buď tancovat až do rána, nebo slyšet pomalou baladu, co vás chytne za srdce a nikdy nepustí. Nic mezi tím.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Hvězda Ordinace: Větší sebevědomí přichází s věkem
Jsou mladí, krásní a talentovaní. A navíc Češi
Zdeněk Pohlreich radí jak na maso: Telecí a roastbeaf
