Vlastně to byl celkem spontánní nápad. Měla jsem narozeniny, a tak jsme se s kamarádkou vypravily do Londýna. Když jsme obě vzdychaly nad zásnubními prsteny, prostě jsem se rozhodla, že si jeden pořídím. A moje důvody?

Kamarádka si nejprve myslela, že si dělám srandu, ale já se vážně nechtěla spokojit s postáváním za výlohou. Prostě jsem vešla do obchodu a vybrala si ten nejkrásnější prsten s velkým kamenem. Stál majlant, ale nezasloužím si ho snad?

Už nemusím závidět

Jela jsem si přece vybrat nějaký dárek k narozeninám, navíc Valentýn se blíží, spousta mých šílených kamarádek zase bude ukazovat, co všechno od svých neméně šílených partnerů dostaly, a mně to tentokrát nebude líto. Nepotřebuju chlápka k tomu, abych mohla nosit zamilované šperky.

Hlavně kdo ví, jak dlouho bych na nějakého takového musela čekat. Neříkám, že není moje vina, že jsem stále single. Vlastně asi je. Žiju svojí prací, kvůli které celkem dost cestuju, a tak není úplně jednoduché se mnou žít. Kromě toho jsem na lidi celkem dost náročná.

Takže když už by se našel někdo, kdo by vydržel se mnou a já s ním, co bych dělala v ten moment, kdy by přede mnou poklekl a požádal mě o ruku? Co kdybych se lekla a radši všechno ukončila? Nebo co kdybych v návalu vzrušení kývla a po svatbě zjistila, že to byl omyl?

Svatba versus manželství

Víte, ve skutečnosti jsem přesně ten typ, co si odmalička plánuje svoji svatbu a těší se na zásnubní i snubní prsten, ví přesně, jaké by si vybral šaty i květinové dekorace. Ale nepotřebuji to za každou cenu a klidně si na to počkám třeba do čtyřiceti nebo ještě déle. 

A na rozdíl od mých kamarádek a známých se domnívám, že opravdu není lepší být rozvedená než se nikdy nevdat. Zároveň nejsem tak hloupá, abych si neuvědomovala, že my ženy milujeme svatby hlavně z povrchních důvodů. Když se řekne svatba, nepředstavíme si manželství, ale právě ty šperky, šaty, účes...

Takže jsem si řekla, že si tyhle povrchnosti můžu úplně klidně dopřát i bez muže. A pokud se pak někdy objeví, bude to fajn, ale pokud ne, vystačím si. A to je podle mě v životě to nejdůležitější.

Čtěte také: Potvrzeno: Vybíráme si partnery podobné našim rodičům

S tím "hloupým" prstenem jsem si uvědomila, že samozřejmě chci žít v páru, nelibuju si v samotě, ale zároveň nechci být ve vztahu na druhém závislá. Chci ho jako parťáka, ne někoho, bez koho se můj život zboří. Z minulosti vím, jak těžké to potom je, když se vztah rozpadne. Člověku pak mnohem víc než odchod partnera ublíží to, že ztratil kus sebe samého a najednou to nemá jak a čím zacelit. 

Takže myslete si, co chcete, já mám svůj prsten a svoji nezávislost a jsem šťastná. A jsem si naprosto jistá, že v budoucnu se mi tenhle přístup jistě vyplatí. Zároveň vím, že muži se takového postoje možná budou bát, ale chtěla bych snad nějakého zbabělce? 

V žádném případě, to si raději i ty svatební šaty pořídím sama a budu v nich doma třeba mýt nádobí.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Zneužíval mě vlastní otec. Dokázala jsem mu odpustit

Profesionální model: Ideální ženská krása mě nudí

Vstoupit do galerie | 15 Proměna Umy Thurman: Co se stalo s její tváří?