Profesionální model: Ideální ženská krása mě nudí
Úspěšný český komerční model říká, že modelingem se může živit každý. Jaké to je?
Jeden z nejúspěšnějších českých komerčních modelů Michal Blahovec říká, že modelingem se může živit každý. Ideál krásy prý už dávno není ideální a mnohem důležitější je přirozenost, takže šanci má i člověk s velkým nosem nebo třeba odstátýma ušima.
Devětatřicetiletý Michal Blahovec má za sebou kampaně pro značky jako Luggi, Audi, Peugeot, Samsung, Swatch či T-Mobile. Jaké tohle povolání vlastně je, jak se dospělý chlap rozhodne, že se stane modelem?
U Michala to bylo jednoduché - práce v kanceláři ho přestala naplňovat, a mnohem víc ho lákalo něco bližšího umění. Rád totiž maluje. Díky modelingu měl na svého koníčka čas, a tak se teď dostal do fáze, kdy ho jeho vlastní umění živí a modeling mohl odsunout na druhou kolej.
Závidíte? Přečtěte si, jaká cesta může vést k tomu, že se člověk začne živit tím, co ho baví nejvíc.
S modelingem jste začal až ve čtyřiadvaceti. Jak se to stalo, a co jste dělal předtím?
Já jsem vždycky těch směrů měl víc a dlouho jsem nevěděl, kterým se vydat. Nejdřív jsem chtěl na policejní akademii, proto jsem šel na vojnu k hradní stráži. Možná kvůli tomu, že jsem na Hradě potkával docela zajímavé osobnosti, jsem si to rozmyslel a rozhodl se věnovat víc malování. Lákal mě svět umělců. Jedním z mých záměrů také bylo jít k filmu. A někdo mi poradil, že mám zkusit modeling, že tam se taky točí, a že si to aspoň vyzkouším. Zaregistroval jsem se tedy v modelingové agentuře a s její pomocí jsem začal dostávat zakázky na přehlídky, focení a hlavně natáčení nejen v Čechách, ale také v zahraničí.
Neměl jste k té profesi tehdy předsudky? To lidi často mívají, a muži obzvlášť.
Vůbec jsem to tak nevnímal. Naopak když se někde mezi známými, kteří dělají jiné profese, zmíním, tak je to zajímá. Často se pak dokonce také zaregistrují a chtějí si to sami vyzkoušet. Zřejmě tím, jak se pohybuju ve společnosti, která je plná hudebníků, malířů, sochařů, designérů, tak jsem se většinou s žádnými předsudky nesetkal.
Nemají to muži jednodušší? Je jich v tom oboru míň, a tak se prosadí snadněji než ženy, je to tak?
Určitě, obzvlášť v mém věku konkurence ubývá. Mají to také jednodušší v tom, že nechodí na mateřskou, a tak si můžou cestovat, jak chtějí.
Není u mužů ten věk narozdíl od žen dokonce žádoucí?
Co se týče reklam, tak ty můžou točit maminky i babičky, pokud u toho tak dlouho vydrží.
Změnil se za tu dobu, co to děláte, nějak ideál krásy?
Teď je tu trend přirozenosti. Dneska v podstatě každý, kdo si chce vyzkoušet točit reklamu, tak má možnost. Lidi z ulice jsou teď v podstatě ideální. Takže pokud má někdo tu touhu, vřele doporučuju to vyzkoušet, a zvláště pak mužům v mém věku jsou dveře agentury otevřené.
Takže dnes už není potřeba, aby člověk, který bude tváří nějaké značky, byl vyloženě krásný?
Není. Svět se v tomhle mění, teď má být tváří někdo, s kým se běžný člověk, zákazník, snadno ztotožní a nemá pak pocit, že daný produkt je určen jen pro nějakou elitu.
Je to podle vás dobře?
Roste mi tím konkurence (smích).
Ale chcete se jako spotřebitel dívat na průměrnou tvář?
Samozřejmě se jako výtvarník radši dívám na nějakou zajímavější personu. Nemusí to být prvoplánová krása, ta je možná spíš na škodu. Ale na něco půvabného se vždycky dívám radši než na něco obyčejného. Takže pro mě to zase tak dobře není, ale pro firmy asi ano.
Vybírají si modelové za partnerky jen modelky?
Myslím, že to není pravidlem. Tím, že jsou v práci obklopeni tou ideální krásou, tak v reálném životě se jejich měřítka ubírají jiným směrem. Obzvlášť v České republice je v ulicích spousta krásných a zároveň zajímavých lidí, takže vůbec není potřeba vybírat jen z těch modelingových kruhů. Ta někdy umělá krása, kde není nic navíc, člověka brzy začne nudit.
Spousta lidí si také myslí, že když se muž věnuje modelingu, musí být zákonitě homosexuál. Můžete tenhle mýtus vyvrátit?
Rozhodně. Oni tam samozřejmě jsou, ale v úplně stejném zastoupení jako v jakékoli jiné společnosti. Klienti ale většinou chtějí, aby pro ně pracoval muž, který přitahuje ženy, nikoli jiné muže. Ale vzhledem k tomu, že bývají talentovanými herci, umějí to dobře zahrát.
Koluje ještě nějaký takový mýtus o téhle profesi, který vůbec není pravda?
Asi to obecné vnímání modelů a modelek. Lidé si myslí, že jsou hloupí, a nic jiného je nezajímá. Ale přitom jsou to většinou lidé, kteří kromě toho mají ještě spoustu dalších činností a zájmů. Jen málokdo se věnuje pouze modelingu. Ono se to nezdá, ale když chcete v tomhle oboru působit delší dobu, musíte se vzdělávat a čerpat zkušenosti i jinde, abyste pak působila autenticky a ještě tu scénku zahrála co nejrychleji.
Podle agentury Czechoslovak Models jste její nejúspěšnější komerční model. Čím se ten úspěch poměřuje?
Asi četností práce, což pak jde ruku v ruce s výdělkem.
Je v téhle profesi ještě něco, co byste si chtěl vyzkoušet, nebo čeho byste chtěl dosáhnout, anebo to opravdu máte jen jako formu obživy?
Asi spíš to druhé, ale samozřejmě je zajímavé, když se člověk při natáčení reklamy setká s někým hodně zajímavým nebo významným. Rád bych se ale víc dostal k filmu a dál se věnoval tomu malování.
Je pro vás tedy modeling vůbec zábavný?
Určitě, vždyť ten proces natáčení a focení, byl vlastně důvodem, proč jsem to začal dělat.
Je nějaká značka nebo nějaké odvětví, s kterými byste svou tvář nikdy nespojil?
To se trochu mění. Dřív jsem dělal věci, které bych už dneska nedělal, třeba reklamy na fast foody. S touto filozofií stravování se zkrátka neztotožňuju. Spousta lidí to ale neřeší a berou to prostě jako práci. Je pravda, že těch věcí, do kterých bych nešel, zase tolik není. Samozřejmě bych nepropagoval geneticky modifikované potraviny, zbraně a podobně extrémní věci, ale naopak by mě těšilo propagovat volné energie nebo ekologické inovace.
Pozorujete na sobě nějakou profesionální deformaci? Přistihnete se občas, že jste podlehl někdy možná trochu povrchnímu světu módy a modelingu?
Občas jo, ale tím, jak se neorientuju jen tím jedním směrem, tak si z toho spíš děláme legraci a schválně to mezi sebou zesměšňujeme.
Jak moc řešíte svůj vzhled?
Moc ne. Když jdu na casting, spíš řeším, jak se obléknout. Je dobré, aby to stylově zapadalo do té role. Jinak mi ráno trvá asi patnáct minut i se sprchou, než se někam vypravím. To mě naučila vojna.
Usnadňuje vám váš vzhled život? U žen to tak funguje, ale jak je to u mužů?
Každá mince má dvě strany. Co se týče komunikace, tak je to určitě výhodnější. Také se mi stalo, že v Barceloně jsem sehnal fantastické dlouhodobé ubytování díky tomu, že mě majitelka poznala z nějaké reklamy. Působí to jako takový punc důvěry. A možná to trochu funguje i v prodeji těch obrázků. Ta druhá strana mince funguje asi spíš u holek, že se na ně nabalujou otravný typy, které je třeba odhánět. Holky mají větší soudnost, takže se opravdu nestává, že by ony obtěžovaly muže.
Co vlastně malujete?
Teď zrovna dělám takové dvě kolekce. Jedna je inspirovaná cestou do Santiaga de Compostella. Je to taková zpověď v obrazech. A druhá jsou australské léčivé květy.
Jste věřící?
To je zajímavá otázka. Věřím, že nic není náhoda. Na poutní cestu do Santiaga jsem se vydal, jakmile jsem dostudoval španělskou univerzitu, a to hned z několika důvodů. Byla to dobrá příležitost projít si pěšky Španělsko, něco vidět, inspirovat se, ujasnit si životní priority a procvičit si španělštinu.
Jak se vůbec povede, že se člověk začne živit malováním?
Tíhnul jsem k tomu od dětství, a pak jsem do toho začal jen trochu víc šlapat. Pracoval jsem na sobě, chodil jsem třeba na figurální kresbu na "úmprumce". Ze začátku jsem to měl jen jako koníček k práci. Pak jsem začal dělat výstavy a na ně se to pak všechno nabalilo. Právě tam byla dobrá podpora toho modelingu. Jednak máte spoustu času, netočí se každý den, a navíc nejste závislá na tom, kolik obrazů se prodá. Je to takový kompromis.
Jaké jsou nevýhody?
Když maluju, jsem hodně sám, nemám žádné kolegy jako v klasické práci.
Kolik stojí vaše obrazy?
Ceny se pohybují od deseti tisíc, ale záleží na velikosti obrazu a na pracnosti. Tím, že mám příjmy z modelingu, tak nemusím tlačit na to, aby se jich prodalo co nejvíc a můžu pracovat v klidu. Třeba o těch australských květinách vím, že v květnu a červnu udělám prodejní výstavu U Džoudyho, ale to Santiago si chci pomalu dokončit a pak teprve uvidím, co s tím. I když i z této kolekce už jsem několik obrazů prodal a moc mě těší, že je o to zájem. Alespoň vím, že to má smysl.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Čím se živí děti slavných? Modelingem
Slavný šéfkuchař: Údělem žen není být kuchařskou hvězdou
Zabavte mu svoji kosmetiku: V čem je mužská pleť jiná?
