Václavka (Armillaria) představuje rod parazitických hub z čeledi Physalacriaceae. Zatímco pro stromy znamená vážné nebezpečí hniloby a posléze i úhynu, pro člověka je václavka kulinářskou pochoutkou. Za syrova je však václavka mírně jedovatá.
V Evropě existuje celkem sedm druhů václavek. Všechny se dříve označovaly jako václavka obecná. Nejhojnějším druhem je v současnosti václavka smrková. Jednotlivé druhy václavek jsou si však natolik podobné, že je houbaři často mezi sebou ani nerozlišují.
Popis houby
Václavka je drobnou houbou, která roste převážně v bohatých, pevných a kompaktních trsech. Podhoubí některých druhů v noci světélkuje. Navíc ve dřevě napadeného stromu vytváří dlouhé rozvětvené provazce (rhizomorfy). Svým podhoubím mohou václavky zaujímat rozsáhlé plochy. Patří k nejrozměrnějším organismům na Zemi. Současně představují i ty nejstarší organismy planety, některá podhoubí václavek jsou údajně stará i tisíce let.
Václavky mají masitý klobouk široký jen do 10 cm. U mladých plodnic je klobouk široce kuželovitý až polokulovitý, později vyklenutý. Starší plodnice mají klobouk plochý nebo prohnutý. Klobouk václavek je typicky pokrytý jemnými šupinkami. Pigmentace plodnice je variabilní, nabývá různých odstínů medově hnědé a žlutohnědé. U dospělých plodnic je na klobouku často k vidění bělavý výtrusný prach, snadno zaměnitelný za plíseň.
Lupeny bývají světlé, časem tmavnou. V mládí je kryje tenká blána, v dospělosti po ní zůstává na třeni většiny václavek vatovitý prsten.
Zatímco dužina klobouku je měkká, třeň je tuhý. Mívá štíhle kuželovitý až vláknitý tvar.
Možné záměny
Z jedlých hub václavku připomíná zejména šupinovka kostrbatá, opěnka měnlivá nebo třepenitka maková. Mezi třepenitkami lze však natrefit i na třepenitku svazčitou, která je pro intenzivní hořkost nejedlá. Silně hořká a tedy nejedlá je také čirůvka kravská. I ta je václavce podobná.
Nezkušení houbaři mohou bohužel místo václavky nasbírat smrtelně jedovatou čepičatku jehličnanovou. Lze ji rozpoznat prostřednictvím zcela hladkému klobouku s rýhovaným okrajem, který má jantarovou až červenou barvu.
Druhy václavek
Od 80. let minulého století mykologové v rámci evropského území rozlišují pět druhů václavek s prstenem a dva bezprstenné druhy. Všechny byly v minulosti považovány pouze za variety václavky obecné.
Aktuálně je u nás nejhojnějším druhem václavka smrková rostoucí zejména ve smrčinách. Václavka obecná (označovaná také václavka žlutoprstenná) upřednostňuje spíše listnaté porosty a teplejší oblasti. Mezi další, méně časté druhy patří václavka severská, václavka hlíznatá a václavka cibulkotřenná.
Václavka bezprstenná je již dle svého názvu zástupcem bezprstenných druhů, spolu s vzácnou václavkou bažinnou.
Kdy václavky sbírat?
Václavka obecná vyžaduje k růstu prudký pokles teplot, ačkoli v chladných dnech roste jen pomalu. Již název houby poukazuje na dobu, kdy se objevuje. Často je to v září kolem svátku sv. Václava, příp. v říjnu. Sbírá se do listopadu, ojediněle až do prosince.
Kde václavky rostou?
Václavky lze najít ve všech typech porostů. Parazitují na jehličnatých i listnatých stromech, také keřích. Napadají pařezy, ale i živé dřevo. Způsobují hnilobu, která vede až k úhynu stromu.
Jednotlivé druhy václavek se dají rozpoznat právě podle stanoviště. Nejrozšířenější václavka smrková poškozuje zejména smrkové lesy.
Kulinářské využití
Václavky jsou velmi ceněné pro svoji pikantní chuť a charakteristické aroma. To může připomínat vůni plísňového sýra. Syrová dužina je však trpká a také mírně jedovatá. Václavky proto vyžadují důkladnou tepelnou úpravu. U citlivých jedinců mohou vyvolávat nesnášenlivé reakce i povařené.
Konzumují se zejména mladé klobouky. Lze je využít v mnoha houbových i masových pokrmech. Mohou se vařit, dusit, zapékat nebo nakládat do octa. Nehodí se však pro sušení.
Upozornění
Text je informativní, slouží pouze k orientačnímu určení houby. Vzhledem k tomu, že jedlé a jedovaté houby lze v mnoha případech snadno zaměnit, upozorňujeme na nutnost sbíranou houbu bezpečně rozeznat. Vždy sbíráme jen ty houby, které spolehlivě poznáme a které mají většinu charakteristických znaků pro jednoznačnou identifikaci. Provozovatel serveru nenese odpovědnost za případné negativní následky dané mylným určením houby.
