Armillaria mellea
Václavka obecná, také václavka žlutoprstenná, je stopkovýtrusou parazitickou houbou z čeledi Physalacriaceae. Přestože je za syrova mírně jedovatá, je václavka jedlá, a navíc velmi chutná.
Lidově se václavce říká také medová houba, hromadilka, podpěnka, podpeníček, koženka nebo michalka.
Popis houby
Václavka roste v bohatých trsech mnoha plodnic, zřídka i jednotlivě. Plodnice mají klobouk o průměru 3 až 10 cm. V mládí je klobouk široce kuželovitý, ve stáří plochý. Má medově, olivově nebo temně hnědou barvu, může mít červený nádech. Klobouk je posázený jemnými šupinkami. Směrem od středu šupinek ubývá, mohou se i smývat. Okraj klobouku je tupý, často s viditelnými rýhami.
Lupeny mladých plodnic bývají bělavé s červenými skvrnkami, ve stáří tmavnou, bývají masově červené nebo hnědé. Výtrusný prach je bílý až krémový.
U mladých václavek spojuje okraj klobouku a třeň tenká světlá blána, která zakrývá lupeny. V dospělosti z blány zůstává na třeni vatovitý prsten, u václavky obecné typicky ve žluté barvě.
Třeň václavky je plný, dlouhý a štíhlý. Nahoře je světlý, směrem dolů získává masově červenou barvu. Na bázi mívá žlutý nádech. Je jemně rýhovaný.
Dužina houby je bělavá, v klobouku měkká, za syrova má trpkou chuť. Vůní připomíná plísňový sýr.
Václavka je charakteristická bohatým podhoubím, které v noci může světélkovat.
Možné záměny
Václavka obecná se snadno zamění s jinými druhy václavek jako je václavka hlíznatá, václavka smrková nebo václavka bezprstenná (dříve strmělka hnilobná). Všechny jsou jedlé, houbaři je mezi sebou ani nerozlišují.
Vzhledem václavku mohou připomínat i další jedlé pařezové houby jako šupinovka kostrbatá, opěnka měnlivá nebo třepenitka maková.
Riziko záměny hrozí i s druhy, které sice nejsou jedovaté, ale pro svoji hořkou chuť jsou nepoživatelné. Půjde zejména o třepenitku svazčitou a čirůvku kravskou.
Bohužel, václavku lze zaměnit i se smrtelně jedovatou čepičatkou jehličnanovou. Ta má oproti václavce zcela hladký klobouk, má rýhovaný okraj a je zbarvený do jantarova až červena.
Kdy václavky sbírat?
Václavka je typickou podzimní houbou, která se objevuje nejčastěji v září (kolem svátku sv. Václava). V případě příznivého počasí ji lze sbírat až do listopadu.
Kde václavka obecná roste?
Václavka obecná roste ve všech typech lesů, nacházíme ji však především v lesích listnatých. Svědčí jí teplejší stanoviště.
V mohutných trsech hojně osídluje pařezy dubů, buků, ale i ovocných stromů v zahradách. Napadá odumřelé i živé dřevo. Představuje také nebezpečného parazita, který způsobuje hnilobu, posléze až úhyn stromu.
Kulinářské využití
Václavka je z kulinářského hlediska chutnou aromatickou houbou, která nachází mnohostranné využití. Vyžaduje však důkladnou tepelnou úpravu. Syrová houba je mírně jedovatá, i povařená může u některých jedinců vyvolat žaludeční a střevní potíže.
Sbírají se zejména mladé klobouky. Třeň je pro konzumaci příliš tuhý.
Pikantní václavka se může stát základem guláše, omáčky pod maso a různých polévek. Lze ji využít v receptech na klasické houbové smaženice. Skvěle chutná naložená ve sladkokyselém nálevu. Naopak se nehodí pro sušení, protože se sušením stává příliš tuhá.
Falešná dršťková polévka z václavek – recept
Na 500 g václavek budeme potřebovat 1,5 l vývaru, velkou cibuli, 2 stroužky česneku, 2 lžíce sádla nebo jiného tuku, hladkou mouku a koření: sladkou i pálivou mletou papriku, majoránku, kmín, pepř a sůl, petrželku nebo libeček na dozdobení.
Na sádle do zlatova zpěníme nadrobno nakrájenou cibuli, přidáme k ní i omyté, na pásky nakrájené hlavičky václavek. Následně do směsi přidáme mletou papriku, kmín, pepř a sůl, abychom vše zalili vývarem, příp. vodou. Vaříme asi 20 min. Poté zahustíme jíškou z hladké mouky rozmíchané v hrnečku vody. Za občasného míchání ještě povaříme dalších 10 min. Až nakonec dochutíme polévku drcenou majoránkou a prolisovaným česnekem, podle chuti dosolíme a připepříme.
Do polévky na talíři přidáme nasekanou petrželku nebo libeček. Podáváme s čerstvým pečivem.
Upozornění
Text je informativní, slouží pouze k orientačnímu určení houby. Vzhledem k tomu, že jedlé a jedovaté houby lze v mnoha případech snadno zaměnit, upozorňujeme na nutnost sbíranou houbu bezpečně rozeznat. Vždy sbíráme jen ty houby, které spolehlivě poznáme a které mají většinu charakteristických znaků pro jednoznačnou identifikaci. Provozovatel serveru nenese odpovědnost za případné negativní následky dané mylným určením houby.
