První případy byly zaznamenány v čínské provincii Guangdong a nemoc se velmi rychle rozšířila do dalších částí světa. Epidemie SARS mezi lety 2002 a 2003 infikovala více než 8 000 lidí ve více než 30 zemích. Přibližně 770 osob zemřelo, což činilo úmrtnost kolem 10 % – výrazně vyšší než u většiny běžných virových infekcí.
SARS se šířil především kapénkovou cestou, tedy při kašli, kýchání nebo úzkém kontaktu s nakaženou osobou. Příznaky byly zpočátku podobné chřipce – horečka, suchý kašel, bolest svalů, únava – ale rychle se mohly zhoršit v závažný zápal plic či respirační selhání.
V době vypuknutí neexistoval žádný specifický lék ani vakcína. Léčba byla pouze podpůrná – zahrnovala přísun kyslíku, hydrataci a tlumení příznaků. Díky rychlé mezinárodní spolupráci, karanténám a sledování kontaktů se však podařilo šíření viru relativně rychle zastavit. Světová zdravotnická organizace (WHO) prohlásila epidemii za ukončenou v červenci 2003.
SARS se tak stal první varovnou ukázkou toho, jak rychle se mohou nové viry rozšířit globálně. Zároveň poskytl důležité zkušenosti, které se později využily při boji s nemocí COVID-19.