"Rodiče se nás nicméně často ptají, jestli mají dětem říkat, co se mezi nimi stalo. Například důvody, proč máma odchází od táty," popisuje Jaklová. "Obecně není dobré děti do vzájemných problémů zatahovat. Děti nepotřebují znát viníka rozchodu. Vzhledem k tomu, že mají rády oba rodiče, tak nechtějí slyšet negativní věci o tom druhém," říká. Nejlépe podle ní fungují neutrální popisy situace vysvětlující, proč se změny dějí. "Například s tátou si nerozumíme, často se hádáme a neumíme to vyřešit jinak než rozchodem. Je lepší, abychom všichni žili v klidu bez hádek," dává konkrétní příklad.
