Ztratila jsem nejlepší kamarádku, záviděla mi dítě
"K Anetě mě paní učitelka přesadila ve třetí třídě za trest," napsala nám paní Zdena z Jablonce nad Nisou. To byl začátek velkého kamarádství, jedenáct let v jedné lavici a dalších devět mimo ni. Všechno ale změnilo miminko.
"K Anetě mě paní učitelka přesadila ve třetí třídě za trest - se svou sousedkou v lavici jsem v hodině moc povídala. A tak jsem se dostala vedle vzorné žákyně, aby mě trochu napravila. A to byl začátek našeho velkého kamarádství," napsala nám paní Zdena z Jablonce nad Nisou.
Její příběh o holčičím kamarádství a nenaplněné touze po dítěti nekončí moc dobře. A čas od času se do podobné situace dostane leckterá nastávající maminka. To když má okolo sebe kamarádku, která zůstala na ocet, a její závist převáží nad náklonností.
Nerozlučné kamarádky
Od třetí třídy jsme byly prostě nerozlučné. Na tělocviku, ve frontě na oběd, venku po škole. Spolu jsme šly na ekonomku a odmaturovaly v jeden den. Jedenáct let jsme strávily v jedné lavici. A pak se naše cesty rozešly.
Čtěte také: Manžela mi svedla nejlepší kamarádka, ženám už nevěřím
Aneta šla studovat vysokou školu do Prahy, já nastoupila do účtárny počítačové firmy u nás v Jablonci. Vídaly jsme se dál, i když už méně. Ale když jsem se o pět let později vdávala, byla to právě Anny, která mi šla za svědka. A já jí zase držela palce při státnicích.
Život, ne smrt nás rozdělí
Aneta byl vždycky hodně chytrá a ctižádostivá. Po vysoké škole odešla na rok do Anglie a když se vrátila, nastoupila v Praze na manažerské místo v reklamní agentuře. V práci se jí dařilo, ale změnila se. Už to nebyla veselá holka, kterou jsem dokázala přemluvit ke každé špatnosti. Když jsme se potkali, mluvila jen o intrikách a podrazech v práci. Ani s muži se jí moc nedařilo. Časem se naše schůzky změnily na její zahořklý monolog. Vídaly jsme se čím dál méně, ona dělala kariéru, já jsem s manželem budovala rodinné hnízdo.
A pak se Aneta jednoho dne objevila u nás v Jablonci. "Praha je strašná, rozhodla jsem se vrátit domů," oznámila. Založila si vlastní reklamní agenturu a dařilo se jí. Vídaly jsme se častěji a chvilku to vypadalo, že se všechno vrací do starých kolejí. Dokonce jsem jí na půl úvazku dělala účetní. Už zase jsme byly kamarádky. Jenže pak jsem otěhotněla. A všechno bylo jinak.
A ty si to necháš?
"A ty si to necháš?" vyjela na mě, když jsem jí radostně sdělila, že čekám dítě. Zůstala jsem jako opařená. Bylo mi - nám oběma - 28 let, byla jsem šťastně vdaná, byt čekal jen na dětskou postýlku, s manželem jsme oba miminko chtěli. Čekala bych, že moje nejlepší kamarádka bude jásat se mnou...
Jenže ona místo gratulace začala křičet. "Horší dobu sis vybrat nemohla! Chci rozšířit firmu, tolik jsem na tebe spoléhala, a ty mě takhle podrazíš! Nepočítej s tím, že tu zůstaneš a já ti ještě budu platit mateřskou!" vyjela na mě a třískla dveřmi.
Ani jsem neměla příležitost se bránit, že neznám její plány do budoucna. Že nejsem její zaměstnanec a že pro ni dělám jen účetnictví. Že jsem se touhou po miminku nikdy netajila... Tuhle hádku jsem oplakala, předala účetnictví a od té doby jsme spolu nemluvily.
Snažila jsem se Anetě všechno vysvětlit, ale marně. Když ji potkám ve městě, přejde na opačnou stranu ulice. Je mi to moc líto. Muž mi domlouvá, že se nemám trápit. Oběma je nám jasné, že se za tou podivnou a zlou reakcí skrývá nespokojenost s jejím vlastním životem. Má sice peníze, ale také příliš vysoké požadavky na muže. Není divu, že se jí nedaří najít toho pravého.
Ráda bych jí pomohla, ale nevím jak. Poradíte mi?
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Šéfová mi závidí postavu, muže, miminko
Má 6 dětí a 36 plastik: Máma vypadá jako hambatá Barbie
Dal mi kopačky, prý jsem moc upovídaná
