Krvavé koleno nebo Krvavá Máří a další strašidelné příběhy, které si vyprávějí děti na letních táborech. Proč je tolik lákají horory, tajemno, nadpřirozeno?

Z jakých hlubin lidské mysli ta láskyplná fascinace hrůzou pochází! Z nekonečné fantazie, která ještě není spoutaná tím, co se vidět smí a co ne, protože to přece neexistuje... A tak děti často vidí o mnoho víc než dospělí.

Nádherná bezmoc, ale co kdyby!

Okolo třetího roku se prudce rozvíjí dětská fantazie. Ve tmě se domovem začínají plížit bubáci, kostlivci a duchové. Děti děsí bezmocnost, protože vědí, že strašidla jsou zlá a že se jim neubrání. Ale na druhou stranu je příšery také fascinují.

Doporučujeme: Dětské běsy: Nekopej nohama, kopeš mamince hrob!

Snad všichni mrňousové milují vyprávění o bezhlavých rytířích, mrtvolách zbavených očí a údů, slintajících psech s očima jako talíře. A sotva dorostou do školního věku, ničím se jim na letním táboře nezavděčíte víc, než vyprávěním hororu před spaním.

Mají totiž vyzkoušeno, že za těch pár let od batolete do školáka žádné strašidlo nepotkaly. A tak se s dobrým pocitem nechávají strašit, vědí přece, že strašidla neexistují! Nicméně kdesi hluboko zůstává (někdy až do dospělosti) malý červíček pochybnosti: Co kdyby... Ale o to je překonávaný strach zajímavější.

Znáte nejznámější táborové horory? Oheň praská a matně osvětluje napjaté, mladé tváře. Na záda se tlačí neproniknutelná tma. Ideální chvíle pro strašidelný příběh na dobrou noc. Jakými historkami se děti na táboře děsívaly a děsí dodnes?

Prozor! Jde Krvavé koleno!

Na Krvavé koleno (nebo také na Krvavého dědka) si hráli táborníci už kolem roku 1940 a nejspíš i za první republiky. Kořeny má ta hra možná v anglickém strašákovi zvaném Bloody Bones (Krvavé kosti), který ze všeho nejraději chytal a požíral malé děti.

Základem hry je rituál založený na opakování předem určeného dialogu, který trochu připomíná magické zaklínání. Vyberete jednoho hráče, který bude představovat Krvavé koleno. Ten si dřepne uprostřed velkého kruhu.

Čtěte také: Mohou děti vidět duchy? Ano, tvrdí maminky

Ostatní pomalu chodí okolo něj a odříkávají: "První hodina odbila, lampa ještě svítila. Druhá hodina odbila, lampa ještě svítila. Třetí hodina odbila..." a tak dál. Až to Krvavé koleno přestane bavit a uprostřed věty zakřičí: "Lampa zhasla!" A vrhne se na ostatní. Následuje krátká honička se srdcem bušícím až v krku. Koho chytí, ten se stane Krvavým kolenem.

Bloody Mary, mám tvé dítě!

Krvavá Máří nebo Bloody Mary nemá nic společného s rudým nápojem ideálním jako ranní vyprošťovák. Kdepak! Stačí jen stoupnout si v temné místnosti před zrcadlo a třikrát zopakovat její jméno. Hned vám bude její odraz hledět do očí!

"Nevěříš? Tak to dokaž! Jdi sám potmě přes celý tábor až do koupelny a tam ji zavolej! O co, že nepůjdeš? Ty srabe!" Podobný rozhovor jste možná v souvislosti s Krvavou Máří absolvovali i vy...

Ty prsty mi uřízla tvoje MATKA!

Je-li oddílový vedoucí co k čemu, musí umět vyprávět horory. Náš oblíbený býval ten s leknutím na konci. Zápletku má prostou...

Chudá matka vychovala do krásy dvě dcery. Mladší se brzy provdala a na maminku a starší sestru rychle zapomněla. Osud jí však nepřál dlouhé štěstí. Zemřela mladá a zoufalý manžel ji pochoval se spoustou krásných prstenů.

Tehdy si matka s dcerou řekly: Zradila nás, pomstíme se jí a samy si pomůžeme! První šla na hřbitov matka. Rozkopala čerstvý hrob, rozbila krumpáčem rakev a pohlédla do tváře své mladší dcery. Vypadala, jako by jen spala. Prsty však smrtí naběhly a prsteny nešly sundat. Nakonec matka použila nůž...

Znáte? Nejzáhadnější místa ČR: Hřbitov z Erbenovy balady

Mezitím se starší dcera doma ošívala. Blíží se půlnoc, proč máma tak dlouho nejde? Vyrazím se podívat! Bylo za pět minut dvanáct, když vyrážela z domova. Za minutu dvanáct přelézala hřbitovní zeď. Právě začala odbíjet půlnoc, když kráčela uličkou k hrobu své sestry. V tom vidí, jak jí jde naproti bledý přízrak se smutnýma očima - a bez prstů. "Kdo vám to, paní udělal?" ptá se s hrůzou. "Ty prsty mi uřízla tvoje MATKA!"

Dál už nic. Slovo matka totiž uprostřed toho děsivého, tichého příběhu najednou zařvete na plné pecky... Své posluchače tak vyděsíte k smrti. Zbytek noci (a života) si pak budou lámat hlavu s tím, jak to vlastně bylo... Tedy pokud usnou.

A co vy? Také znáte nějaké strašidelné příběhy od ohně? Strašili s nimi i vás? Nebo jste je naopak vyprávěli vy sami? Či jste si hráli na Krvavé koleno?

Zavzpomínat na dětství můžete v diskuzi pod článkem.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Sušická bestie: Nesnesla pláč dětí, tak je vraždila

Zkamenělé dítě: Když miminko umře, ale zůstane v mámě

Ráno dělá den: 9 způsobů, jak se naučit vstávat lépe