Toužím po miminku. Zn. Bez otce!

Zatímco kamarádky randily jako o život, já veškerou energii dávala do studia, svých koníčků, později do budování kariéry. Představy na manželstvím, nebo snad dítě se mě netýkaly!

Jasně, pár známostí jsem měla, ale pokaždé trvaly jen krátce. Ne proto, že by se muži ke mně chovali špatně, ale proto, že pokaždé, když to začínalo zavánět "vážnou" známostí, jsem ze vztahu vycouvala - nechtěla jsem později zažít zklamání, které jsem příliš často vídala ve svém okolí. Do devětadvaceti jsem se svým životem byla spokojená, pak se ale začaly ozývat biologické hodiny a já zatoužila po dítěti...

Co nejdřív otěhotnět!

Když mě jednou v obchodním centru oslovil sympatický chlápek, jeho pozvání na kafe jsem neodmítla - v té době už jsem hledala potenciálního "oplodnitele". Po pár schůzkách mi bylo jasné, že Adam je nejen inteligentní, ale šikovně vedenou debatou jsem zjistila pro mě to nejdůležitější - že on i jeho rodiče jsou zdraví. Rozhodla jsem se, že pro můj účel je tím pravým a začala s ním chodit.

Doporučujeme: Nebezpečí mimoděložního těhotenství

Adam se ke mně brzy nastěhoval a já se soustředila na jediné: co nejdřív otěhotnět! To jsem si ale samozřejmě nechala pro sebe. Moje rozhodnutí - rozejít se s Adamem, jakmile budu gravidní - trochu komplikovala jeho láska. I mně s ním bylo dobře, jenže pořád mi v hlavě vyzváněl varovný zvonek, že každý vztah je na začátku báječný, ale za pár let je všechno jinak!

Konečně jsem v tom!

Po šesti měsících se mi konečně podařilo otěhotnět. Byla jsem přešťastná, ale ještě zbývala ta nepříjemná stránka věci - rozejít se s Adamem. "Nechci ti ublížit, ale musíme se rozejít. Potkala jsem někoho, do koho jsem se bláznivě zamilovala a chci s ním žít." Rozchodem jsem Adama totálně zaskočila a bylo mi ho skutečně líto, ale nemohla jsem jinak - já nechtěla muže, já chtěla jen dítě!

Když viděl, že jsem pevně rozhodnutá, sbalil si věci a než odešel, řekl: "Veroniko, miluju tě a věřil jsem, že se vezmeme a založíme rodinu. Ale láska se nedá ani vybrečet, ani vyprosit, takže ti přeju hodně štěstí a abys svýho rozhodnutí nikdy nelitovala." Adama náš rozchod sebral a jak jsem se později od jeho kolegyně dozvěděla, aby na mě zapomněl, odletěl pracovat do Irska. Chvíli mě sice výčitky svědomí trápily, ale brzy jsem se začala soustředit na pro mě nejdůležitější událost v mém životě - blížící se mateřství.

Moje milá Barunka

Těhotenství jsem snášela bez problémů a porod proběhl taky bez komplikací. Barunka byla moje sluníčko, ale měla problémy se spaním, často celé noci proplakala, špatně jedla a neustále vyžadovala moji pozornost. Mámu jsem o pomoc požádat nemohla - od rozvodu s tátou jsme se spolu skoro nestýkaly a kamarádky měly starosti se svými dětmi.

Čtěte také: Seriál Čtyři v tom zvyšuje porodnost, říká režisérka

Po půl roce jsem únavou sotva pletla nohama a začalo mi docházet, že moje rozhodnutí, vychovávat dítě sama, byla pořádná blbost! Navíc se Barunka hodně podobala Adamovi a já na něj stále častěji myslela. Jenže kdeže mu byl konec...

Proboha, ty máš dítě?

Když se dva měsíce před dceřinými prvními narozeninami jedno odpoledne ozval domovní zvonek, běžela jsem otevřít - malá usnula a já nechtěla, aby ji zvonění vzbudilo. Ale stalo se a vzápětí se bytem rozezněl Bářin křik. Naštvaně jsem otevřela dveře a spadla mi čelist - na chodbě stál Adam! "Promiň, nechci rušit, jen jsem se vrátil do Čech a chtěl jsem tě pozdravit a..." Zarazil se a udiveně se zeptal: "Kdo to tak křičí? Ty máš dítě?" Jak jsem byla zaskočená, že Adama zase vidím, bez rozmyslu jsem vyhrkla: "Ano, mám, to se vzteká NAŠE dcera!"

Emoce, které nás během pár vteřin ovládly, nebudu popisovat, to se nedá. Stejně jako okamžik, když Adam dceru vzal do náruče a z očí se mu řinuly slzy. Dlouho do noci jsme si povídali a když jsem Adamovi vysvětlila, proč jsem se bála vztahu a sehrála na něj takovou habaďúru, upřímně jsem se mu omluvila.

Po dlouhém mlčení se usmál a dolil nám víno. "Chtěl jsem v Irsku ještě zůstat, ale nemohl jsem na tebe zapomenout. Tak jsem sedl do letadla a řekl si, že když budeš vdaná, nebo s někým budeš žít, zase odjedu. Ale moc jsem si přál, abych už nikam nemusel jet a mohl zůstat. Co myslíš ty?" Šťastně jsem přikývla. "Budu moc ráda, když zůstaneš. Vítej doma!"

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Miminko Brianna: Příběh, který otřásl světem

Mám postižené dítě: Přestaňte na nás tak koukat!

Stát nám zasahuje i do sexu. Co všechno reguluje?