Roztržití tátové: Zapomněl na batole jako na smrt...
Někdy jsou novinové titulky přímo přehlídkou otcovské zapomnětlivosti. Batolata kolabují v autě v tropických vedrech nebo v arktických mrazech. Otec přehlédne dceru a usekne jí prsty sekačkou na trávu... Naštěstí existují i příběhy s dobrým koncem!
Někdy jsou novinové titulky přímo přehlídkou otcovské zapomnětlivosti. Batolata kolabují v autě v tropických vedrech nebo v arktických mrazech. Otec přehlédne dceru a usekne jí prsty sekačkou na trávu...
Naštěstí existují i příběhy s dobrým koncem! To když tatínek prostě jen zapomene, že nějaké dítě má - a dokáže se o něj postarat někdo laskavý cizí, případně dokonce ono samo. Hrozící tragédie se potom mění v zábavnou rodinnou historku. Jednu takovou nám vyprávěla kolegyně Vlaďka. Toto je její příběh...
Co by to třetí?
"Jen jedinkrát jsem nechala svého muže, aby vyzvedl dceru ze školky. Pak už nikdy," vzpomíná Vlaďka, dnes už úctyhodná dáma středního věku, na příhodu starou čtvrt století. "Věděla jsem, že se mi protáhne pracovní porada, a tak jsem výjimečně ráno zaúkolovala manžela: Vrať láhve, kup deset deka sýra a vyzvedni Marcelku ze školky!"
Nezvykle poklidným, loudavým krokem a s pocitem, že je vše zajištěno, se domů vracela někdy okolo půl osmé. Manžel spokojeně sledoval zprávy, ale jak ji uviděl, vyskočil a hrdě hlásil: "Všechno jsem zvládl! Flašky jsou pryč a sýr leží v lednici. Jo a prosimtě, co bylo to třetí?"
Napřed Vlaďka podlehla hysterii, pak se rozplakala. Zato vyděšený manžel začal jednat. Vyrazil ke školce - zavřeno. Oběhl ji ještě jednou, kupodivu stále zavřeno... Nakonec zavolal na soukromé číslo ředitelky, to už měl ale pěkně nahnáno. Jakmile se představil, zaslechl z druhé strany drátu pobavený smích. "Dobrý večer, pane M.! Nechybí vám něco?" A v pozadí jasný hlásek: "Táta, to je táta!" Marcelka - živá, zdravá a veselá - byla na světě! Ovšem Vlaďka od té doby muže vyzvedávat ze školky nenechávala...
Životu nebezpečno!
O další příběh se s námi podělila čtenářka Lea. "Otcové holt bývají občas trochu roztržití, ale čeho je moc, toho je příliš. Nedávno dva chlapečci - jeden náš a jeden půjčený od kamarádů - ochotně pomáhali na zahradě. Drandili se sekačkou na trávu ostošest a úhledně to brali řádek po řádku. Skvělá zábava a užitečná práce zároveň... Mělo to jen malý háček: sekačka na trávu je starý vrak, který se zapojuje prodlužovačkou do zásuvky zvenku na stěně domu. A celou tu dobu lilo jako z konve! Že nedostali plný zásah elektrickým proudem, považuji dodnes za malý zázrak. Jestlipak si tipnete, co mezitím dělal můj naprosto úžasný muž, který je měl na starosti? Lebedil si ve vaně a při blahém vědomí, jak se o děti dobře postaral, zpíval z plných plic," vypráví.
Skončilo to tím, že promočené kluky vyhnala ze zahrady do bytu a svému milovanému poněkud dynamicky vyjádřila nesouhlas. Výsledek: Ten velký se urazil, že jeho snahy nedokáže docenit, a ti dva malí s ní nemluvili taky, protože jim zkazila krásnou zábavu...
Asi to tak musí být. Mámy jsou od toho, aby se bály, tátové od toho, aby motivovali. S nimi děti - a kluky zvlášť - baví svět. Pokud to přežijí. Jaké zkušenosti máte s hlídání prcků vy? O tom můžete diskutovat pod článkem.
