Nor Yngvar Brenna žije v Praze už 18 let. Překládá, tlumočí, provádí turisty, studuje dějiny umění, píše články týkající se Norska, má svůj blog. Ke srovnávání výchovných stylů obou zemí je tedy více než povolaný.

Američanka Rebecca Zellerová žije v Oslu a manželem a třemi dětmi. Pracuje jako fotografka na volné noze a píše blog (nejen) o specifikách norského života. I ona může srovnávat: Vyrostla v USA, studovala ve Francii, žila nějakou dobu v Soulu.

Oba se shodují v jednom: Norská výchova rozhodně není ideální. A to je ještě velmi mírně řečeno.

1984: Orwell po Norsku

V Norsku se žije dobře, připouští Rebecca Zellerová. Je zde bezpečno. Zdravotní a vzdělávací systém je kvalitní a levný. Ale rodičovský model? Dusivý! Popsala ho na blogu americké publicistky Joanny Goddard.

Čtěte také: Sebestřední spratci aneb Špatné konce liberální výchovy

Norskou výchovu charakterizuje podle fotografky rovnostářství bez vlastní volby. Neexistují varianty výchovy, vše je jasně dané: Děti musí být v sedm v posteli, je společensky nepřijatelné zůstat s nimi doma déle než rok a neposílat je do školky, všechny nosí stejné boty, stejné svačiny -  a odchylky se netrpí.

Není divu, že rodiče jsou si nejistí. Do výchovy jim kecají úředníci, novináři i sousedé. Použití moci a síly se rovná přestupku, ne-li zločinu. A tak občas děti rozhodují o tom, co se bude v rodině dělat, aniž by nesly rodičovskou odpovědnost. Což žene rodiče do náruče Barnevernetu (úřad na ochranu dětí, obdoba naší sociálky - pozn. red.), jež přebírá výchovu pod záminkou toho, že ji táta s mámou nezvládli. A hrne se do toho s tradiční norskou misijní horlivostí...

Ze šťastných dětí - šťastní dospělí?

Že je norská výchova v krizi, vidí i sami Norové, Alespoň někteří. Podle deníku Aftenposten je pro Norsko typická přehnaná ochrana dětí, jejich rozmazlování a obletování.

Doporučujeme: 6 zásadních rozdílů mezi norskou a českou výchovou dětí

Z rodičovství se málem stala olympijská disciplína. V duchu hesla "Ze šťastných dětí - šťastní dospělí!" spolu hlavně maminky soutěží o to, čí dítě je nejhodnější. Účel přitom světí prostředky: Děti jsou upláceny sladkostmi, když obtěžují okolí jekotem, nikdo je nenapomene. Aby rodič myslel také na sebe? Nikdy! On se pokouší chápat svět z perspektivy svého potomka...

"Pro druh rodičů, jenž dětem preventivně odstraňují z cesty veškeré potenciální problémy a jsou sluhové se vším všudy, se v Norsku vžil pojem, který v překladu zní curlingoví rodiče. Vrtulníkoví rodiče zase krouží kolem svých dětí, aby nenarážely na nepříjemnosti a překážky. A dronoví rodiče pro změnu monitorují potomky z větší dálky," popisuje Yngvar Brenna na svém blogu absurdity norské výchovy.

Výsledek je jasný

Děti se pak cítí ke všemu oprávněny, aniž by měly jakoukoli odpovědnost. Neznají konflikty a neshody, odřeniny a slzy, boj a svár, které patří do skutečného života. Věří, že se mohou stát čímkoliv bez ohledu na nadání, vlastní snahu a potřeby pracovního trh. Když neuspějí, kdo za to může? Společnost!

Středoevropana, který výchovný pohlavek za tak velký průšvih nepovažuje, možná maně napadne: Svatý Makarenko! A Herodes také nebyl špatný král... Zjevně i liberální výchova má své hranice.

Nebo se mýlíme a Skandinávci to dělají dobře? O tom můžete diskutovat pod článkem.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Češi jsou prudérní rodiče! Alespoň podle Švédů

Tisíce školáků mají hlad: Drsná realita ČR 21. století

Co s vámi udělá každodenní šálek kávy?