Nechce se učit? Jak to udělat, aby děti škola bavila
Školáci ztratí o poznání zájem, že jim nevyhovuje způsob učení, nevidí v něm smysl a neklade před ně přiměřené výzvy.
Když mě to nebaví! A proč musím dělat úkoly? Sčítání je pěkná nuda! Radši bych si kreslila!
Připomínají vám tyto věty něco? Slýcháte podobné, když dojde na to, aby si váš syn nebo dcera dělali úkoly, učili se slovíčka nebo připravovali na písemku? Nejste sami. Poradíme vám, co s tím.
Škola brání v učení?
To, že nějaké učivo děti nebaví, je pochopitelné. Nás dospělé přece také nezajímá a nebaví úplně všechno.
Doporučujeme: Škola očima žáků: Nuda, rezignace, demotivace
"Děti jsou ale ze své přirozenosti zvídavé a učí se nové věci rády. Batolata stále něco objevují a zkouší a občas vás tím i pěkně vytočí. Třeba když zatáhnou za ubrus na stole, aby objevila, že jsou na něm skleničky s lepkavým džusem, které se po dopadu rozbijí na mnoho kousíčků. Ale i touto zkušeností se dětí naučí něco nového, a udělají to samy a dobrovolně," konstatuje Adéla Zelenda Kupcová ze společnosti Scio, která se zabývá mimo jiné semináři, jak na učení.
Proč tedy školáci o nové věci brzy ztratí zájem? "Mnohdy děti školní učení nebaví jen proto, že jim nevyhovuje způsob učení, nevidí v něm smysl a neklade před ně přiměřené výzvy," dodává.
Jak tedy podpořit chuť dětí do učení?
1. Ukažte, jaký to má smysl
Pomozte dítěti pochopit, jaký smysl má právě probíraná látka. Vysvětlete mu, jak ji může uplatnit v praktickém životě, nebo je navnaďte nějakou zajímavou perličkou o dané látce. Samozřejmě, ne každé učivo má hlubší smysl, který bychom dokázali vysvětlit. Pokud na takové narazíte (například rozlišení dvou organismů ve stélce lišejníku), tak máte tři možnosti:
- Dítěti poručíte, ať se to naučí. Tím ale ničíte jeho motivaci, lásku k učení a možná i vzájemný vztah.
- Navnadíte ho nějakou zajímavostí, nebo mu ve výjimečných případech vysvětlíte, že ačkoli to moc smysl nedává, že by se to mělo naučit z jiného důvodu - třeba kvůli známce na vysvědčení, kterou potřebuje kvůli přijímačkám.
- Přijmete za své nesmyslnost učiva a smíříte se s tím, že dítě dostane trojku. I tento postoj je zcela legitimní a nezpůsobuje dítěti žádnou újmu, pokud je v jiných oblastech motivované a učivo ho baví.
2. Dejte svobodu ve způsobu učení
Každý jsme jiný a stejně i děti jsou různé. Proto každému vyhovuje jiný způsob učení. Někdo při učení musí chodit, jiný sedět u stolu, někdo potřebuje absolutní ticho, jiný hudbu, nebo si musí učivo přeříkávat nahlas. Některým dětem také pomáhá, pokud si mohou do sešitů kreslit obrázky a schémata. Zkuste tedy nechat výběr způsobu i času učení na dítěti.
Čtěte také: Mé chytré dítě odmítá studovat. Škola je na nic, tvrdí
Aby si dítě dokázalo najít způsob učení, který mu bude vyhovovat, je dobré s ním o tom mluvit. Ptejte se ho, jak se učí a co mu na tom vyhovuje. Co mu naopak chybí a co by potřebovalo? Na základě těchto zkušeností pomozte dítěti najít takový způsob učení, který je pro něj přirozený a zároveň mu nejvíce vyhovuje.
3. Volte přiměřeně obtížné úkoly
"Děti se nejlépe učí v takzvané zóně nejbližšího rozvoje," uvádí Adéla Zelenda Kupcová. "To znamená, že když se mají učit to, co již umí a je pro ně snadné, tak se nudí. Příliš obtížné úkoly naopak mají tendenci vzdát. Je proto důležité volit přiměřeně obtížné úkoly a učivo, které jsou pro dítě výzvou a u nichž se musí snažit, ale které má stále šanci zvládnout."
Představte si dítě, které dobře sčítá a odčítá do desíti. Pokud mu stále budeme dávat příklady na počítání do desíti, bude se nudit. Pokud po něm budeme chtít počítat logaritmické rovnice, nebude mít šanci uspět a vzdá to. Zónou nejbližšího rozvoje je pro takové dítě počítání s přechodem přes desítku.
Až se zase nebude chtít učit...
Až se vaše dítě zase nebude chtít učit, bude si stěžovat na nudu či bude otrávené, zkuste si nejprve položit tyto otázky: Chápe dítě, proč se to má učit? Má aspoň trochu volnost ve způsobu či čase učení? Je učivo přiměřeně obtížné?
Pokud na jakoukoli z nich odpovíte ne, využijte tipů uvedených výše. Jestliže se jimi budete řídit dlouhodobě a důsledně, je velká šance, že zaberou.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Škola má roli fackovacího panáka, říká školní psycholog