reklama

Mizí strach z vysvědčení: Přestává záležet na známkách?

Strach ze špatného vysvědčení pomalu mizí, co to znamená pro žáky a rodiče?

Foto: Thinkstock

Strach ze špatného vysvědčení pomalu mizí. Ukazují to statistiky Linky bezpečí. Co ovšem tento trend ve skutečnosti znamená?

Jsou rodiče rozumnější a děti nestresují? Nebo děti vzdaly snahu se učit, protože hodnocení učitelů jí stejně neodpovídá? Či je jim snad vysvědčení už úplně ukradené, neboť neberou vzdělání vůbec vážně? Pojďme se nad tím zamyslet...

S pětkou domů nechoď!

Zatímco předcházející generace ještě řešily každou trojku, dnes panuje spokojenost se čtyřkou. Špatné vysvědčení přestává být problém, hlavně že dítě nějak proleze!

Čtěte také: Škola má roli fackovacího panáka, říká školní psycholog

Potvrzují to Linky bezpečí. Ještě před pěti lety představoval podíl telefonátů s tématem strachu z reakce rodičů 20 % ze všech hovorů o škole. Dnes je to o 5 % méně. Neznamená to však, že by problémy s neadekvátními tresty za vysvědčení zmizely úplně, hodně záleží na výchově a vztazích v rodině.

"Děti, které se kvůli známkám na Linku bezpečí obrátí, často trápí strach z toho, jak budou rodiče reagovat. Někdy je to strach na základě předchozích špatných zkušeností s křikem nebo přímo tělesnými tresty, jindy jsou obavy dítěte spíš neopodstatněné, ale i tak může dítě zpanikařit, volí zkratkovité řešení a přemýšlí nad útěkem z domova," vysvětluje Peter Porubský, vedoucí Linky bezpečí.

Jak dodává, neuvážené výroky typu "se špatnými známkami ani domů nechoď" by si proto měli rodiče rozmyslet.

Strach z rodičů? Kdepak...

A zřejmě to tak i dělají. Přístup mámy a táty ke známkám dítěte se pomalu mění a stává se liberálnější. Na rozdíl od starších generací, které vysvědčení vnímaly optikou "co tomu řeknou lidi", se dnešní rodiče ve většině případů snaží řešit širší souvislosti vedoucí ke špatnému prospěchu.

Doporučujeme: Škola očima žáků: Nuda, rezignace, demotivace

"Moderní rodiče mají k dispozici nespočet výchovných přístupů, od direktivních až po liberální. Důležité je, jak ke svým dětem přistupují: Jestli umí reflektovat jejich potřeby přiměřené věku, vědí jak nastavit výchovné hranice a adekvátním způsobem vyžadovat jejich respektování ve škole i doma," konstatuje Kateřina Schmidová, ředitelka Rodičovské linky.

Jak dodává, jsou to spíš rodiče, kteří řeší zhoršený prospěch svých dětí. Volají na linku důvěry a ptají se, jak situaci řešit a dosáhnout zlepšení známek. Co jim odborníci radí? Vytvořit dětem plán přípravy na vyučování a kontrolovat jeho plnění. Musí však být úměrný schopnostem dítěte, ne ambicím rodičů.

Změnili se rodiče, škola i děti

Nezměnili se jen rodiče, ale také status učitelů. Společnost si jich přestává vážit čím dál víc - a když si neváží rodič učitele, nebere moc v potaz ani známky, které dává jeho potomkovi. Maximálně kantorovi vynadá, jak jeho geniálnímu dítku křivdí...

Jiné jsou i děti samotné. Ta tam je budovatelská soutěživost! "Škola mě zdržuje od učení," říká devatenáctiletý maturant Jindřich, student výběrového pražského gymnázia. "Trávení času ve škole je absolutně neproduktivní, udělal bych mnohem víc práce doma v klidu. Navíc jde o nepřátelské prostředí, kde se studenti necítí dobře, protože  učitelé mají absolutní moc a využívají toho. Systém neposkytuje žádnou volnost, prostor pro individualitu. A známkování je strašně subjektivní - za stejný výkon můžu dostat dvojku i čtyřku podle toho, jakou má učitel náladu."

Je tedy dobře, nebo špatně, že přestává záležet na známkách? Byla rivalita v lavicích kontraproduktivní? Jsou známky opravdu tak neobjektivní? Anebo teď děti umí méně, protože je prostě nikdo nedokáže donutit, aby se učily?

O tom můžete diskutovat pod článkem.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Šteffl: Školní třída je pro rozvoj mozku nevhodná

Šikanovaná ošklivka vyhrála soutěž krásy

Chyby, které děláme při pěstování orchidejí

Girstlová: Mnoho rodičů udělalo z dětí manažery čehokoliv. Umět řemeslo je hodnota | Video: Daniela Písařovicová
reklama
reklama
reklama