Řekli byste si, že ten malý prevít nutně potřebuje pár pohlavků. Hyperaktivní dítě neustále zlobí, chvilku neposedí a trápí všechny okolo. Od nevychovaného fracka je k nerozeznání a při jeho zvládnutí budete potřebovat svatou trpělivost. 

Děti postižené hyperaktivitou s poruchou pozornosti (ADHD) bývají nadmíru aktivní a impulzivní, ale také nepozorné nebo naopak bezduše posedávající. Jejich postižení provázejí poruchy chování a učení, v horším případě pak mentální, tělesné nebo smyslové postižení, vady řeči a autismus.

Doporučujeme: Je jí čtrnáct let aneb Lolitku je třeba seřezat včas

K tomu, aby dítě s ADHD dospělého vytočilo k nepříčetnosti, však úplně stačí i lehká forma této vývojové vady... Učitel potřebuje ve třídě klid na výklad a soustředění, maminka unavená z práce milého potomka. Jenže hyperaktivní děti mají problémy s dodržováním pravidel chování a opakovaným prováděním pracovních výkonů po delší dobu. Občas se projeví také dyslexie, deprese, úzkosti a snížené sociální dovednosti. Nepřiměřené tresty, které chování takto postižených dětí vyvolá, situaci ještě zhorší a mohou vést k poruchám chování v dospělosti.

Příčiny vzniku ADHD nejsou dosud známé. Největší vliv se přisuzuje dědičnosti nebo biologickým faktorům.

Jak ADHD poznáte?

Je to nevycválaný spratek, nebo opravdu nemocné dítě? To někdy rozlišíte docela těžko. Dítě s ADHD může být hyperaktivní a impulzivní (v neustálém pohybu, vrtí se na židli, hraje si předměty, opouští své místo při vyučování, často něco nevhodně vyhrkne, nezřídka se zapojuje do fyzicky nebezpečných činností, aniž by předem zvážilo možné následky. Bývá také sociálně nevyzrálé: má komunikační obtíže a nepřiměřeně silné emoční reakce i na drobné podněty.

Postižení se ale může projevit i tím, že je dítě stále jakoby duchem nepřítomné, neschopné samostatné práce, neudrží pozornost, nedokáže se soustředit na detaily, pracuje ledabyle a s chybami, neposlouchá instrukce, dělá zbrklé závěry, není schopno udržet pořádek a naplánovat aktivity, vyhýbá se mentálnímu úsilí, ztrácí školní pomůcky či zapomíná na úkoly.

V jednom případě si tak myslíte, že jde o špatně vychované dítě, ve druhém, že je hloupé.

Jak jim pomoci?

Vůči dítěti s ADHD by se mělo postupovat s laskavostí a láskou, spojenou s klidem, optimismem a velkou trpělivostí. Je třeba posilovat jeho sebevědomí a povzbuzovat ho slovem i přátelským dotykem. Práci i hraní byste měli dělit na krátké, asi desetiminutové intervaly a prokládat odpočinkem nebo pohybem. Dítě by mělo cítit ve své rodině velkou podporu a být vnímáno jako její rovnoprávný člen. Ve škole by pak mělo sedět poblíž učitele a pokud možno samo. Nepříznivě prožívané školní neúspěchy by rodina měla vyvážit oceněním i malých úspěchů doma.

Tento výchovný přístup je v podstatě také nejefektivnější metodou léčení. Pomoci může také pohybová rehabilitace, logopedka či rozumná psycholožka. Lze vyzkoušet EEG biofeedback, který trénuje funkce nervové soustavy prostřednictvím speciálních počítačových programů. V některých případech může lékař předepsat i léky, které aktivují nervové buňky. A dobrá zpráva na konec: Můžete doufat - ale nevyplatí se na to spoléhat - že v dospělosti ADHD zmizí sama od sebe. I to se totiž občas stává.

zdroj: adehade.cz

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Tatínek čural do umyvadla aneb Když dítě moc mluví

Chodíte doma před dětmi nazí?

Přílohy nevynechávejte! S výběrem poradí Petr Havlíček