Nejkrásnější okamžiky v životě ženy? Nikoli - peklo pro celou rodinu. V to dokáže šestinedělí proměnit onemocnění zvané laktační psychóza.

Laktační psychózu způsobují hormonální změny umocněné fyzickou a psychickou zátěží při porodu. Projevuje se depresivním stavem matky, která není přechodně schopna navázat vztah k miminku, pečovat o něj a mít z něho radost. Naštěstí není častá: dochází k ní přibližně u jedné ženy ze sta. V krajních projevech mohou matky i vážně ublížit dítěti, případně se pokusit o sebevraždu.

Jen smutek a beznaděj

To však naštěstí bývají výjimky. Obvykle jsou postižené novopečené maminky jen zoufalé a bezradné. Smutek, takzvané poporodní blues, dolehne na většinu maminek. Nemohou si pořádně sednout kvůli hojení poporodních poranění, zavinuje se děloha, což může být bolestivé. Zpětná vazba od miminka malá nebo žádná, k potížím se přidává nevyspalost a únava. Mrňous pláče, aniž máma tuší proč. Všichni jí tvrdí, že ho musí milovat, ale láska nepřichází. Jen otupující práce a únava. Člověk si říká, že takhle to snad ani nechtěl a že to nikdy neskončí. A navrch má pocit, že všechny ostatní maminky vypadají spokojeněji, odpočatěji a upraveněji…

Maminka trpí nechutenstvím, nemohou spát, neumí si představit, jak budou po zbytek života zvládat péči o dítě. Místo návalů štěstí přicházejí pocity viny, únava a práce bez odměny. Mohou se dostavit úzkostné stavy a plačtivost bez zjevné příčiny. Někdy stačí, že začne plakat novorozenec, a maminka spustí také.

V horším případě se psychický stav matky změní natolik, že chybí kontakt s realitou. Matka netuší, který je den, neuvědomuje si, že pobíhá po bytě v poledne v pyžamu. To už je na místě psychoterapie a medikace. A během léčení, která může trvat i několik měsíců, se musí o miminko postarat někdo jiný.

Odneste si to!

„Pro mě bylo především rozčarováním, že ze dne na den nemám už žádný svůj osobní život. Najednou je vedle mě bezbranné mládě a musím se o něj postarat bez ohledu na to, co v tu chvíli potřebuji já. A odměna? Pláč, pláč, pláč..." vzpomíná maminka Petra.

„Často jsem nestíhala ani ty neobyčejnější rituály jako čištění zubů nebo snídaně. Všechny smysly byly vyšponované jen k miminku, k tomu se přidal častý pláč nás obou. Kojila jsem po dvou hodinách ve dne v noci, byla jsem nevyspalá a mrzutá. Nechápala jsem usměvavé maminky na procházkách s kočárkem. Jak to dělají? Snad nejhorší pocit byl, že pracuji jako stroj a že se na mě vůbec nevalí ty slibované mateřské návaly něhy. Od miminka žádný náznak komunikace, žádná zpětná vazba. Říkala jsem si, že kdyby mi to dítě někdo sebral, vůbec bych se nezlobila," přiznává dnes už s úsměvem.

Teď své tříleté batole samozřejmě bezmezně miluje a dobře ví, že šestinedělí je jen přechodný stav. „Za pár týdnů se hormony utiší, vy si vytvoříte pravidelný životní rytmus a nakonec vás čeká odměna nejsladší: první úsměv vašeho miminka," uzavírá.

zdroj: laktacni-psychoza.zdrave.cz;  Manuál pro začínající maminky

Naštěstí ne vždy je laktační psychóza tak strašná. Třeba v pojetí Yellow Sisters se docela pobavíte:

 zdroj: youtube.com

Vstoupit do galerie | 11 Stoletá teenagerka: Je jí 13 let, má tělo sešlé stařeny