"Vím, že je to prostě špatně, ale nemůžu si pomoct. Prostě se nedokážu ovládnout, i když svoji holčičku doopravdy miluji. Stačí úplná maličkost, a vypěním. Řvu a řvu a řvu... A potom je mi to strašně líto," napsala nám paní Natálie, maminka tříleté holčičky Natálky.

"Jen se ráno probudím, už mám sevřený žaludek, co se zase bude dít. Prostě nedokážu být v pohodě, je toho na mě moc. Muž ráno vypadne, dvakrát do týdne si jde hrát squash, ale já sedím od rána do večera doma. V létě aspoň můžu pokecat a maminkama na pískovišti, ale teď v zimě? Akorát úklid, vaření a plínky, nemám ani chvilku pro sebe," stěžuje si.

"Jsem vynervovaná a cholerická matka. Na dítě ječím od rána do večera a vytočí mě kdejaká kravina. Mám pocit, že mi praskne hlava, dokonce holčičce i sprostě nadávám. A potom se za to stydím," přiznává nešťastná maminka.

Napřed nervy nadranc...

Paní Natálie v tom není sama. Mateřská dovolená prostě stresy přináší a citlivější maminky případně ty, které postrádají oporu jiného dospělého, mají nervy napjaté k prasknutí.

Čtěte také: Jako matka totálně selhávám, biju svoje miminko

A vůbec nezáleží na tom, že příčinou jsou úplné maličkosti: rozpatlaná svačina, rozlité mléko, nezvládnutí nočníku, opakování "a próóóč?". Sociální izolace zúží úhel pohledu maminky natolik, že pomazánka na zemi se pro ni rovná zemětřesení, mléko potopě, nočník pádu do žumpy a dětské žvatlání výslechu FBI. A pokud nechce své dítě zbytečně uhodit, poskytne jí východisko ze stresu alespoň křik.

• Cítím se jako ve vězení
• Mám pocit, že můj život skončil.
• Vůbec mateřství nezvládám.
• Někdy pochybuji, jestli jsem si dítě vůbec měla pořizovat.

Takové jsou nejčastější pocity nespokojených matek. Přitom trpí výčitkami svědomí a strachem, že dítě bude na dětství vzpomínat jako na dobu, kdy mu matka ubližovala.

... pak výčitky svědomí

Pro některé ženy, zejména ty mladší, je někdy prostě mateřství příliš náročné. A vůbec nejde o krkavčí matky, naopak - často to jsou ženy až příliš snaživé a úzkostné. Neznámá situace, kdy do rodiny přibude nový člen, pocit odpovědnosti za dítě, obavy z budoucnosti: To vše je tíží jako noční můra a brání jim povznést se nad obyčejné denní problémy a užívat si radost z mateřství.
Pokud jejich břemeno nepomůže alespoň chvíli nést někdo jiný, mohou skončit i v hluboké depresi. Nebo křik a nadávky, které jsou samy o sobě už násilím na bezbranném dítěti, přerostou v opravdové násilí. Co s tím?

Najděte si čas na sebe

Změňte zajetý stereotyp. Úplně první, na koho byste se s tím měla obrátit, je otec dítěte. Pokud nefunguje on, tak babička nebo alespoň dobrá kamarádka, přinejhorším placená paní na hlídání. Prostě kdokoli, kdo vám umožní alespoň jeden večer v týdnu volna.

Udělejte si vlastní program. Je úplně jedno, jestli zajdete do kina, půjdete si zaplavat do bazénu nebo posedíte s bývalými spolužačkami u kávy. Prostě si dopřejte alespoň tři hodiny relaxu bez dítěte.

Zároveň začněte pracovat na svém sebeovládání. Pomůže vám

• čtení odborné literatury
• jóga
• meditace
• bylinkové čaje (třezalka, kozlík lékařský, meduňka lékařská)
• aromaterapie (zklidňující vonné esence)
• homeopatika (Bachovy esence)

Nic nepomohlo? Pak máte opravdu problém a základem je přiznat si ho. Pokud vám situace přerůstá přes hlavu, vyhledejte odbornou pomoc. Nestyďte se navštívit psycholožku, její rady vám pomohou získat potřebný nadhled. Nebo snad máte jiný tip, jak se naučit ovládat? Poraďte ostatním pod článkem!

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Jak správně trestat děti, aby to splnilo účel?

Holení a klystýr před porodem? Zbytečné ponižování žen!

Je mi padesát: Jsem v práci už úplně odepsaná?