Dítě, které se nevzteká, neexistuje. Se situací, kdy rozkurážený potomek dupe, ječí a tluče pěstičkami, se musel někdy vyrovnat snad každý rodič. Ne všichni to ale zvládnou.

Spousta rodičů raději ustoupí, než by ten řev dál poslouchala. Jiní na zlobení prostě nereagují a očekávají, že to bez odezvy přestane dítě bavit. Obojí je ale špatně.

Doporučujeme: Respektujete svoje dítě? To se vám vymstí!

Dětské vztekání kolem třetího roku věku bývá mezníkem, kdy rodiče výchovu víceméně vzdají. A to je chyba, protože právě tyto situace vyžadují nastavení hranic komunikace, které dítě bude respektovat. Dítě je potřebuje, aby prospívalo. Když mu je neposkytnete, utopí se v bezbřehé volnosti a ztratí reálný odhad důležitosti sebe sama ve vztahu k ostatním. Ti totiž na rozdíl od přespříliš milující maminky nebudou jeho zbytnělé ego považovat za roztomilé, nýbrž za nesnesitelné.

Volná výchova? Zapomeňte!

Jejím důsledkem jsou sebestřední spratci, kteří nemají úctu k nikomu a ničemu kromě sebe samých. Jak se tomu vyhnout? Už jsme to naznačili výše: Rozhodně neignorovat! Dítě by mělo vědět, že se vztekání vymyká běžným normám a že nebude tolerováno. Rodiče musí v této situaci uplatnit svou autoritu a jednoznačně dát najevo nesouhlas s jeho chováním. Pokud to nebude stačit, měl by následovat trest.

Pozor, tím ovšem nemáme na mysli bití! Rány a nadávky slouží k odreagování rodičovského přetlaku, ve výchově dítěte nadělají daleko víc škody než užitku. Cílem není zlomit dětskou psychiku, ale naučit ji hledat a přijímat kompromisy, které bude v dospělosti nutně potřebovat pro život mezi ostatními lidmi. Jak na to? Nabízíme dvě osvědčené metody.

Metoda č. 1: Nastavte zrcadlo!

Dokud je dítě malé, okolí slouží jeho potřebám. Nechápe proto, a ani nemůže, že se musí časem v něčem podřídit. Cizí emoce jsou pro něj jen těžko sdělitelné, dítě si je zkrátka musí prožít.

Čtěte také: Vzteká se? Nastavte zrcadlo: Vztekněte se víc!

A právě to je smyslem metody zrcadlení: Nechat ho, aby zažilo, jak se cítí máma, když dítě zlobí. Máte doma malého vzteklouna? Využijte chvíle, kdy něco odmítne - a začněte se vztekat vy! Vlastně si to můžete docela hezky užít, kdy jste se naposledy mohli jen tak vztekle válet a tlouct pěstičkami o zem?

Funguje to skvěle. Zaskočené dítě se najednou v chování dospělého vidí a bývá to pro něj obvykle velmi nepříjemné. Nesmíte však zapomenout na důležitou věc - až se "zklidníte", zdůrazněte dítěti, že jste to udělali schválně, aby vidělo, jak je to ošklivé. Jinak v něm utvrdíte pocit, že vztekání je běžnou normou komunikace!

Metoda č. 2: Jednejte s chladnou hlavou

Nemáte herecké vlohy a připadali byste si jako blázni? Nebo jste zrovna venku na nákupu a válet se v samoobsluze fakt netoužíte? Nabízíme vám daleko lepší cestu: Reagujte - ale v klidu. Stanovte hranice, ze kterých neustoupíte. "Je to docela snadné," tvrdí pražská psycholožka Vlasta Svobodová.

"Hlídala jsem u vody tříletou dcerku kamarádky. Byla už zmrzlá jako drozd, ale trvala na tom, že chce do vody. Zase půjdeš, až se trochu ohřeješ - vysvětlovala jsem. Marně, následoval strašlivý řev: Já chci do vody! Já chci teď hned! Když se tam vydala, v klidu jsem ji vrátila zpátky na deku. Křičela a kopala vzteky a já ji pozorně bez mrknutí oka sledovala, ale nereagovala jsem. Ale já pláču! upozornila mě rozzlobeně holčička. Já vím, taky jsi strašně šeredná, když se tak vztekáš, vrátila jsem jí to. Ještě párkrát popotáhla - a byl klid," popisuje psycholožka.

Tak co, dokázali byste to také? Nebo byste raději ustoupili? Či je pro vás cestou pohlavek v pravou chvíli? O tom všem můžete diskutovat pod článkem.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Jako matka totálně selhávám, biju svoje miminko

Svedla jsem souseda, teď mě nenávidí celá vesnice

Jídla, po kterých budete mít větší hlad než předtím