reklama

Vzteká se? Nastavte zrcadlo: Vztekněte se víc!

Dítě se vzteká, protože jsme mu dosud ve všem vyšli vstříc. Ve všem jsme mu vyhověli. Celý svět tu byl pro něj.

Vztekloun
Vztekloun | Foto: Profimedia.cz

Pokud vychováváte své první dítě, zjistíte často až po mateřské, že jste jej vychovávali špatně. Spousta podstatného vám utekla, protože jste zaměřovali svou pozornost jinam. Dítě se vás drží jako klíště, je nesamostatné, útlocitné a když chce, pěkně s vámi manipuluje.

Jak s tímto přístupem ukázat svému čtyřletému tyranovi, že dál už zajít opravdu nemůže? Mučí nejen svou matku, týrá i otce, prarodiče i paní učitelku ve školce. Na koho si dovolí příště?

Když si dítě umí dupnout!

Znáte to – ty si stoupni sem, ty sem. Ponožky mi přinese maminka, ne ty! Ke stolu mě přisune babička! Já chci bonbon! A když nedostane, spustí se strašlivý řev. Jeho přání a požadavky se neustále stupňují. Jistě, každý má hranici tolerance jinde. Dříve či později však trpělivost dojde každému.

Jak na to?

Dítě se vzteká, protože jsme mu dosud ve všem vyšli vstříc. Ve všem jsme mu vyhověli. Celý svět tu byl pro něj. Kočárek, pohádky, krupicová kaše, babička, neomezené množství matky a mléka, hračky, vlaky...


Nastavujeme zrcadlo!

Je potřeba dítěti ukázat, jak to vypadá, když se vzteká. Nastavit mu zrcadlo. Možná jste už o technice zrcadlení slyšeli. Jedna historka ze supermarketu ke mně dokolovala přes internet už dávno: Maminka nevydýchala své vřeštící dítě, lehla si před něj na zem mezi regály a začala ječet ještě víc. Dítě bylo tak šokováno jejím chováním, že okamžitě ve svém vztekání ustalo a po zbytek nákupu se chovalo zcela spořádaně. Psycholožka Tamara Cenková ve své knize radí, že se zrcadlením by se mělo začít z těchto důvodů doma. I když – na někoho může mít takové zrcadlení na veřejnosti mnohem lepší účinek.

Varianta č. 2

Druhou variantou zrcadlení je nechat dítě přehrát všechny jeho vyděračské techniky bez povšimnutí – a teprve potom, jakmile si dítě přijde s tím, že něco chce – se před ním vzteknout a předvést to, co ono před chvílí.

Tady ovšem nestačí říct: „Tak tady to vidíš, jaké to je!“ „A máš to!“ nebo „Sama jsi to chtěla!“

Dobré je si po zklidnění o scénce společně promluvit. Jak to působilo na dítě a co si o takovém chování myslí. Důležité je, aby pochopilo, že tímto chováním ho nepřestáváme mít rádi. Zároveň že vztekáním ničeho nedosáhne, jen tím ostatní zraňuje. A další poselství je: Vztek je normální. I my se občas vztekáme. Ale pak se zase usmíříme a omluvíme se. Vztek nesmí sloužit k vydírání!

 

Blažek: Přišli jsme o 250 milionů, nikdo smoking nepotřebuje. Pro záchranu udělám vše | Video: Daniela Drtinová
reklama
reklama
reklama