"Můj tříletý syn má technické období - za nejlepší zábavu považuje zapínání a vypínání přístrojů v celém domě: CD přehrávač, televize, rádio, myčka, sporák... Jeho největším oblíbencem je momentálně pračka s předním plněním," stěžuje si maminka Jitka.

"Je to bojovka, nevím dne ani hodiny. Nechci Peťku bít za každou maličkost, ale nejde ho to odnaučit. Už jsem z něj zoufalá. Vůbec nevím, co s tím - domluva ani lehké plácnutí přes ruku nezabírá, a víc ho trestat nechci - ale bojím se o něj a nemůžu ho nechat chvilku bez dozoru. Co mám dělat?" ptá se.

Čtěte také: Moji sousedé bijí miminko, co mám dělat?

Mají se děti vůbec trestat? Za co ano, a co jim odpustit? A jak má vypadat trest? Zkusíme vám poradit.

Vymezení hranic

Celý lidský život se pohybuje v hranicích vymezujících soužití s ostatními jedinci druhu homo sapiens. Výchovný trest nastupuje, když dítě překročí pravidla a jeho cílem je zabránit nevhodnému chování - ať už ohrožuje ostatní nebo je samotné. Až potud panuje v definici shoda. Na čem už se odborníci zcela neshodnou: Je trest opravdu nutný?

O tom nepanuje shoda ani mezi odborníky, ani mezi rodiči. Někteří dětští psychologové schvalují i fyzické tresty, obvykle mírné plácnutí přes zadeček nebo ručičku. Jiní je zcela zavrhují. Většina považuje za správnou zlatou střední cestu: Když fyzicky trestat, tak jen symbolicky - jde o jednoznačné vymezení, kdy dítě překročí mez.

Daleko vhodnější je potrestání psychické, kdy dá rodič najevo svou nespokojenost a hněv. Ale pozor - i v tomto případě je třeba jednat přiměřeně: nekřičíme, neurážíme, nenadáváme.

Když už trestáte...

• Trest musí následovat hned po provinění, aby dítě pochopilo, za co je trestáno. Potrestání má být jednorázové - netrápíme dítě prodlužováním i navršováním trestu.
• Dítě musí rozumět, proč je trestáno: vysvětlete mu pravidla hry. A trestejte jen za jejich porušení, ne třeba za to, když něco nechtěně pokazí.
• Buďte důslední - nelze jednou přísně potrestat a podruhé nad stejným proviněním mávnout rukou. Trest nemá sloužit jako ventil rodičovského hněvu: netrestejte proti v afektu, abyste ulevili sami sobě. Trestejte důsledně, ale bez hněvu.
• Trest má být přiměřený situaci i věku dítěte a nikdy by neměl být ponižující. Zato byste ho měli umět vyvážit pochvalou - nebo ještě lépe: pochvala by měla ve výchově převažovat.
• Respektujte věková specifika: rozhodně nemá smysl fyzicky trestat děti mladší 18 měsíců, které ještě nedokážou vnímat souvislost mezi svým jednáním a trestem.
• Stejně tak nemá smysl fyzicky trestat puberťáky - to už jste zase tu správnou dobu prošvihli. Čím je dítě starší, tím více je pro něj fyzický trest ponižující. Vhodnější je zákaz počítače nebo snížení kapesného.

Vždycky s láskou!

Jak si tedy ve světle našich tipů poradit s malým objevitelem z úvodu článku? Především mu vysvětlit, že jeho počínání je nebezpečné a ukázat mu, proč: když si náznakem (a samozřejmě pod dohledem mámy) sáhne na rozpálenou plotnu, nebude mít potřebu to příště opakovat... Než dostane rozum, je lepší lákadla jako CD přehrávač umístit mimo dosah. Dalším krokem pak bude zaměřit jeho pozornost jinam: šikovná stavebnice se spoustou tlačítek nebo starý budík k rozebrání s tátovou pomocí jsou tou správnou cestou.

Ale ať už trestáte jakkoli, po celou dobu musí být jasné, že dítě stále máte rádi. Trest je totiž účinný jen pokud vám dítě věří a cítí vaši podporu. Jedině s touto jistotou dokáže potrestání přijmout.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Izolace generací: Jsou vůbec babička s dědou k něčemu?

Syndrom týraného tatínka aneb Máte doma tyranosaura?