Dvouletá jde do nemocnice: Nechte u ní mámu!
Každé dítě ze všeho nejvíc potřebuje lásku rodičů. Pokud jsou nablízku, snáší lépe zátěžové situace. Když je od svých rodičů odděleno, přestává zvládat i situace běžné. Všichni to vědí a respektují. Ale co když musí dítě do nemocnice?
Každé dítě ze všeho nejvíc potřebuje lásku rodičů. Pokud jsou nablízku, snáší lépe zátěžové situace. Když je od svých rodičů odděleno, přestává zvládat i situace běžné.
Všichni to vědí a respektují. Ale... Co když musí dítě třeba do nemocnice? Mnohá zařízení sice umožňují, aby byli rodiče svému hospitalizovanému potomkovi stále nablízku, jiná ale mají v tomto směru nemalé rezervy. Hodně také záleží na tom, jaké je postižení dítěte (infekční nemoc, těžký úraz), případně jaký režim to které nemocniční oddělení objektivně vyžaduje.
Křehká psychika dítěte
V roce 1952 natočil psychoterapeut James Robertson v nemocnici ve Velké Británii dokument Dvouletá jde do nemocnice (A Two-year-old Goes to Hospital). V té době se ještě při hospitalizaci dětí vycházelo z názoru, že je nejdůležitější, aby dítě mělo celou proceduru co nejrychleji za sebou. Postarat se o něj může v době hospitalizace školený zdravotnický personál, rodiče nejsou zapotřebí, spíše překážejí. Dětský pacient proto musí odloučení od rodičů zvládnout.
Z filmu ovšem jasně vyplývá, že podobné odloučení od rodičů může napáchat u malého dítěte velké škody včetně dlouhodobých psychických následků. Nehledě na to, že i běžné a nebolestivé postupy dítě ve stresu špatně snáší. Předškolní děti, ale i mladší školní děti, které jsou v nemocnici bez rodičů, se mohou po návratu domů začít počurávat, bát se tmy, prožívat panické obavy při jakémkoliv vzdálení se matky. Často trvá celé měsíce, než se psychika dítěte vrátí do normálu.
Zdravý rozum zvítězil - ale až za dlouho
Dokument vyvolal vlnu nesouhlasu zdravotníků, kteří měli pocit, že se snaží snižovat kvalitu jejich práce v očích veřejnosti. Hlas rozumu ale nakonec zvítězil a Jamesi Robertsonovi se povedlo, oč usiloval: Oddělení dítěte od rodičů začalo být chápáno jako nepřirozené. Smutné je, že v ČR se tyto myšlenky začaly zavádět do praxe až skoro čtyřicet let po jejich vzniku...
Charta práv: Rodiče nejsou návštěva!
O právech dětských pacientů pojednává text Charta práv hospitalizovaných dětí, který formulovala Evropská asociace na podporu dětí v nemocnici. Kromě práva na péči poskytovanou kvalifikovaným a odborně zdatným personálem mají děti v nemocnici právo na:
- přítomnost svých rodičů
- bezbolestně prováděné zákroky
- informace odpovídající jejich chápání
- spolurozhodování o poskytované péči
- příležitosti ke hře a vzdělávání
- kontakt s vrstevníky
Rodiče tedy podle charty nejsou pro své dítě v nemocnici návštěvou, mají právo s ním být 24 hodin denně. Nemocnice by měly v rámci svých možností rodiče přijmout zároveň s dítětem jako průvodce a nabídnout jim (samozřejmě za poplatek) nocleh a stravu. O přijetí průvodce rozhoduje ošetřující lékař - u pacientů do šesti let věku je toto rozhodnutí plně v jeho kompetenci, u dětí starších musí přijetí průvodce schválit ještě revizní lékař příslušné zdravotní pojišťovny.
Ale pozor! S právy přicházejí i povinnosti. Pokud rodič dítě doprovází, počítá se s tím, že je odpovědný za bezpečnost dítěte, zajistí běžnou každodenní péči a podle svých možností bude nápomocen při léčebných úkonech.
zdroj: Zdravě.cz, nadační fond Klíček
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Američanka šokovala svět: porodila vlastního vnuka!
Vystup si s tím řvoucím spratkem z tramvaje!
Babské rady: K čemu poslouží ocet? Jak na skvrny?
