Domácí porod očima tatínků. Jak ho prožívali?

Rozhovor se čtyřmi tatínky, kteří byli u domácího porodu.

Foto: ISIFA/Thinkstock

Ilona Víchová 13. 4. 2015

V dnešní době se hodně hovoří o domácích porodech. Probírají se a řeší práva maminek. Jak ale domácí porody prožívají a snášejí budoucí otcové? Zážitky čtyř tatínků si můžete přečíst v následujícím rozhovoru.

Zajímalo nás, co bylo jejich úkolem při domácím porodu, jak se změnil jejich pohled na ženy a jestli jim tak silný moment nenarušil intimní chvíle s partnerkou.

Jak jste reagovali, když vám žena oznámila, že chce rodit doma?

Martin Fryč, 37 let:

První reakce byla, že se snad zbláznila. Do té doby jsem o tom, že by se dítě mohlo narodit doma, neslyšel. Teprve později jsem se dozvěděl, že se doma narodili i moji rodiče a myslím, že i tchán byl takto přivedený na svět.

Jakub Kašpar, 40 let:

První reakce byla strach. Pocit, že to je při prvním porodu blbost. Klidně do toho půjdu, ale až si to "nacvičíme" v porodnici.

Pavel Chvátal, 49 let:

U prvního těhotenství jsem z toho byl překvapen a vnitřně jsem s tím nebyl úplně ztotožněn. Po několika návštěvách u porodní asistentky, která u těchto domácích porodů bývá, jsem celou situaci pochopil a domácí porod jsem přijal. V podvědomí ale asi zůstalo něco nedořešeno a samotné dítě, co se mělo narodit, pochopilo, že tatínek není úplně v pohodě, a proto se pro jistotu připravilo zadečkem napřed. Tato verze je pro domácí porod riziková, takže jsme ambulantně rodili ve Vrchlabí. Tenkrát ta porodnice ještě fungovala a byla nejlepší v republice. Přesto právě několikahodinový pobyt v nemocničním zařízení mě definitivně připravil na domácí porody u dalších dvou našich dětí.

Doporučujeme: Porod ve vaně. S placentou jsme žili 5 dní

Honza Harnoš, 33 let:

Vzhledem k prvnímu porodu, který proběhl v nemocnici a byl pro manželku značně traumatizující, mě to nepřekvapilo. Rozhodnutí rodit doma, přirozeně a mimo zdravotnické zařízení, vzniklo i kvůli absenci fungujícího porodního domu v ČR.

Šel jste do toho dobrovolně, nebo proto, že si to partnerka přála?

Martin Fryč, 37 let:

Já jsem do ničeho nešel. Myslím si, že muž ani nemá do čeho "jít". Je to čistě na rozhodnutí ženy, kde se cítí dobře a kde chce porodit. Jediné, čím jsem si prošel, bylo to, že mi žena o porodu doma předávala spoustu informací a z počátečních obav se můj názor změnil na "proč vlastně ne, rodili jsme se tak po generace".

Jakub Kašpar, 40 let:

Po první reakci jsem si o porodech, přirozených porodech a domácích porodech něco přečetl. A pak jsem do toho šel se svojí ženou nejen dobrovolně, ale taky rád.

Pavel Chvátal, 49 let:

Od samého počátku to bylo přání mojí manželky. Nebyl jsem nikdy kategoricky proti, mnoho momentů jsem také chápal a souhlasil s nimi, ale dlouhá "výchova" sdělovacími prostředky, lékaři a okolím mě pořád nutila hledat spíš problémy než kladné stránky tohoto procesu. Jsem hodně technicky a matematicky založený a otázky spojené s vnitřní psychickou pohodou manželů jsem se v té době teprve učil chápat. Myslím si, že v tomto je většina partnerů-mužů stejná. Vždy se snažíme tu svoji manželku a vůbec celou rodinu uchránit od nějakého nebezpečí, a pokud si poslechnete názor většiny, a to už vůbec nemluvím o odborné veřejnosti, vždy se vám v hlavě začnou honit situace spíše problémové a negativní než ty pozitivní. Hodně mi v celé situaci pomohla porodní asistentka, která přesně dokázala pochopit moje otázky (asi jsou u všech chlapů stejné) a vysvětlit mi, kde je ta správná pohoda právě pro partnerku a pro to nově se rodící miminko.

Honza Harnoš, 33 let:

Své ženě věřím, důvěřuji i její intuici a bylo mi jasné, že k samotnému porodu doma vede dlouhá cesta příprav a že přípravy a případné varovné příznaky nebude brát na lehkou váhu.

Ani na chvíli jste nezapochybovali nebo neměli strach, že by se mohlo něco pokazit?

Martin Fryč, 37 let:

Samozřejmě, strach tam byl. Strach z neznáma. Žena rodila doma třikrát. Poprvé tam strach trochu byl, podruhé a potřetí už ale ne.

Jakub Kašpar, 40 let:

Než první porod začal, pochopitelně jsem měl spoustu pochybností. Když běžel, neměl jsem na žádné pochybnosti ani pomyšlení. Užíval jsem si to spolu se ženou. A při dalších dvou porodech mě vůbec porodnice nenapadla.

Pavel Chvátal, 49 let:

To samozřejmě ne. Všichni jsme produktem negativního informačního systému, který nás obklopuje a bohužel i formuje. Možná i další dva porody doma mi hodně pomohly v tom, abych pochopil, jak funguje podvědomí a že vždy přijde to, na co podvědomě myslím, ne to, co veřejně deklarujeme, že chceme. Asi je logické, že nám hlavou proběhnou i ty horší scénáře, nesmíme si je ale připustit. V tomto je třeba věřit partnerce, ona přece od přírody sama nejlépe cítí, co je pro ni a miminko to nejlepší. Příroda by nepřipustila, aby matka nějak ohrozila budoucí život, a pokud v tomto své partnerky poslechneme a budeme jim věřit, tak najdeme dost sil k tomu, abychom obavy dokázali překonat.

Honza Harnoš, 33 let:

Jsem vystudovaný zdravotník, i když jsem v té době jako zdravotník nepracoval, byl jsem si vědom rizik, která nám na škole vštěpovali. Na druhou stranu, jak jsem již zmínil, ženská intuice a to jestli cítí a rozumí svému tělu, je rozhodující.

Můžete popsat, co obnáší práce tatínka u domácích porodů?

Martin Fryč, 37 let:

Každý porod byl jiný. U prvního jsem akorát zavolal porodní asistentce a pak jsme spolu vcelku mlčky seděli a čekali, až žena porodí. Druhý porod byl hodně rychlý, tam jsem ženu držel v náručí. U třetího porodu jsem se staral o první dvě děti. Hlavně jsem se staral o to, aby všichni měli co jíst a aby děti moc ženě neskákaly v porodním bazénku. U třetího porodu jsem vlastně ani technicky nebyl. Žena porodila doma s kamarádkami, zatímco já jsem s dětmi hrál na honěnou před domem. Přišel jsem, až když byla holčička několik minut na světě. Hlavní práce tatínka u porodu přichází podle mě až po porodu. Měl by zůstat co nejdéle s ženou a dítětem doma. Měl by vařit, prát a vůbec dělat všechno pro to, aby se jeho žena mohla věnovat miminku a odpočívat.

Náš tip: 9 důvodů, proč miminka pláčou. Tohle určitě zabere!

Jakub Kašpar, 40 let:

Pěkná otázka s těžkou odpovědí. To se bude lišit porod od porodu. Tatínek u domácího porodu by měl být hlavně k ruce mamince a být připraven dělat to, oč si jen náznakem řekne. Někdy je to nošení podložek, podpírání při fyzicky náročnějších polohách (třeba v podřepu), někdy jen pokyn "lehni si a spi, já tě vzbudím". A samozřejmě odměna nejsladší - přestřižení pupečníku a vaření slepičí polívky.

Pavel Chvátal, 49 let:

U mé dcery, která před pár dny oslavila šest let a narodila se v panelákovém bytě v Brně, jsem se šel s manželkou a malým synem projít do lesa, asi potřebovala načerpat tu správnou sílu přírody. Když jsem s "hrůzou" zjistil, že se asi přibližují pravidelné kontrakce, pochopil jsem, že se něco děje. Přesvědčil jsem manželku, aby zavolala porodní asistentce, která byla v Praze, to znamená dvě hodiny cesty, a vydali jsme se k domovu. Po cestě ještě manželka zavolala kamarádku dulu, která k nám také vyrazila. Doma jsem na přání manželky začal připravovat oběd pro obě dámy. Ještě jsem ani nestihl dodělat polévku, když se z koupelny začaly ozývat podivné vzdechy a steny. Jen jsem se zeptal, jestli náhodou nerodí, odpověď byla nečekaná - nevím. Říkám jí, aby se podívala, odpověď byla jasnější, ano, rodím. Vypnul jsem sporák a šel jsem si chytit svoji nádhernou dcerušku. Monička se narodila v neporušeném vaku blan, vypadala jako kosmonaut nebo jako žárovka. Až později jsem zjistil, že je to velmi vzácný jev u porodu. Roztrhl jsem vak blan, odmotal pupečník z krku miminka (lékaři jsou vám schopni tvrdit, že zachránili život vašemu dítěti, protože mělo pupečník kolem krku. Za tuto lež bych jim nechal odebrat diplom) a zjistil jsem, že máme dceru. Když jsem ji na pupečníku podal manželce, tak se na nás oba usmála. U druhého domácího porodu si to vše obstarala manželka, já pečoval o děti.

Honza Harnoš, 33 let:

Vskutku tvrdá dřina otce je zachovat si pozitivní myšlení, nezasahovat, nebýt rušivým prvkem. Při porodu působí síly větší, než je muž sám.

Sledoval jste vše, nebo jste se za každou cenu snažil vyhnout pohledu na..."to"?

Martin Fryč, 37 let:

První porod jsem sledoval, druhý jsem držel ženu v náručí, takže nic vidět nebylo a u třetího porodu jsem přímo nebyl.

Jakub Kašpar, 40 let:

Za každou cenu jsem se snažil (ve všech třech případech úspěšně) o ten pohled nepřijít. To by byla věčná škoda nevidět!

Pavel Chvátal, 49 let:

U dcerky jsem sledoval vše, co jsem stihl, byla již skoro venku, když jsem přišel za ženou do koupelny, u syna za rok a půl jsem byl jen jako podpora pro případ nouze ve vedlejší místnosti a přišel jsem, až byl František na světě.

Honza Harnoš, 33 let:

A nechat si ujít nezapomenutelný zážitek, jakým je příchod vlastního dítěte na svět? Rozhodně jsem sledoval! Vidět svou ženu v její nejkrásnější úloze, jakou je rození nového života, obdivovat se její kráse, síle i něze...

Popište nám vaše pocity ze chvíle, kdy jste poprvé držel své dítě?

Martin Fryč, 37 let:

Vždycky jsem se rozbrečel. Bylo to něco nádhernýho.

Jakub Kašpar, 40 let:

Nejintenzivnější to bylo pochopitelně u prvního dítěte. Ale intenzivnější radost jsem nikdy asi neměl. Byli jsme najednou tři, doma, u nás v obýváku a bylo nám spolu dobře. Rodina.

Pavel Chvátal, 49 let:

To asi nejde popsat, je to nádherné, v ten moment to ale nevnímáte, jste najednou součást přírody, součást zrození, nejde o samotný pocit, ale o obrovskou duševní euforii a harmonii, myslím si, že díky tomu mám se svými dětmi úplně jiný vztah, než kdyby přišly odněkud z porodnice. A stejně to vidím i mezi sourozenci navzájem. Byli součástí příchodu svého sourozence na svět, není to vetřelec, kterého maminka odněkud přivezla a kvůli tomu musela být týden pryč.

Nepřehlédněte. Video: Domorodý porod v džungli. Přirozený jako dýchání

Honza Harnoš, 33 let:

Poprvé to bylo u starší dcerky při porodu na porodním sále. Porod to byl velmi těžký, a když se dcerka narodila, dostal jsem ji do rukou dříve než manželka. Doslova jsem se zamiloval. U domácího porodu, kdy byla atmosféra nesrovnatelně uvolněnější a na miminko jsme měli neomezeně času, protože nám jej nikdo neodnášel vážit a měřit, jsem se zamiloval opět. Do miminka i mé úžasné ženy.

Nebáli jste se, že vám zážitek pokazí (alespoň dočasně) chuť na sex nebo vůbec intimní život s partnerkou?

Martin Fryč, 37 let:

Nad tím jsem nikdy takto nepřemýšlel. Vzhledem k tomu, kolik máme dětí, tak nám to chuť nejspíš nepokazilo.

Jakub Kašpar, 40 let:

Bál, ale nepokazil.

Pavel Chvátal, 49 let:

Toto mě nikdy nenapadlo, vždyť je to jen logické završení procesu sexuálního vztahu s manželkou.

Honza Harnoš, 33 let:

Ne. Svou ženu miluji, její tělo je úžasné a krásné i po dvou porodech. Druhým porodem ještě více rozkvetla.

Změnil domácí porod váš názor na ženy obecně a na tu vaši obzvlášť?

Martin Fryč, 37 let:

Ano. Pochopil jsem, že žena při porodu prochází velkou přeměnou. Nemyslím si ale, že to souvisí s domácím porodem. Pokud žena kdekoli porodí přirozeně a nikdo jí nezasahuje do rodičovských kompetencí v prvních minutách a hodinách po porodu, vytvoří si s dítětem silnou vazbu a sama určitým způsobem dospěje.

Jakub Kašpar, 40 let:

Ano, změnil. I když můj pohled na ženy a zvlášť na tu moji se vyvíjí pořád, den ode dne. Svoji ženu obdivuju a mám k ní velkou úctu. Mimo jiné za porody (a zdaleka ne jen pro to, že byly doma). Ale taky pro spoustu jiných věcí. Ale domácí porody rozhodně neuškodily našemu vztahu, takřka s jistotou mu pomohly.

Pavel Chvátal, 49 let:

Ano, strašně moc. Pochopil jsem, jak moc jsou ženy systémem nuceny dělat něco, co je pro ně nepřirozené (rodit před publikem nohama navrch) a naopak jakou sílu jim dokáže dát porod ve svém prostředí, bez asistencí, prášků a injekcí. Jsme velmi silně formováni okolím a nevidíme spoustu věcí ve vlastních vztazích. Společné prožití narození miminka dokáže chlapovi otevřít oči a možná té své partnerce začne mnohem víc věřit, že zvládne v životě sama mnohem těžší věci, než si vůbec dokážeme představit. U své ženy jsem díky domácím porodům pochopil mnohem lépe její city a pohled na svět. Moc nás to sblížilo.

Honza Harnoš, 33 let:

Rozhodně. Ženy a ženská intuice a síla jsou soustavně podceňovány. Setkání s touto silou učí muže větší pokoře.

Co byste vzkázali tatínkům, kteří domácí porody odmítají?

Martin Fryč, 37 let:

Vzkázal bych jim, že porod není jejich úloha a není na nich, aby něco odmítali. Mohou ale svojí ženě pomáhat a být partnery, kteří ji podpoří v jejím rozhodnutí.

Jakub Kašpar, 40 let:

Aby se zamysleli nad tím, proč je ve skutečnosti odmítají, a něco si o nich přečetli. Asi nejvíc bych doporučil rozhovor Hovory s porodní bábou (rozhovor Jany Doležalové s Ivanou Königsmarkovou).

Pavel Chvátal, 49 let:

Pojďte se mnou na pivo a já vám vysvětlím, že je to super. Nevěřte sdělovacím prostředkům a lobby farmaceutických firem, jim nejde o harmonii vašeho vztahu, oni prostě potřebují vydělávat. Dovedete si vůbec představit, o kolik peněz připravíte porodnici tím, že budete rodit doma? To, jak vás straší tím, co vše může nastat, jaké mohou být problémy a komplikace, bohužel vůbec nesouvisí s vaším klidem, ale jen s jejich penězi.

Honza Harnoš, 33 let:

Buďte natolik moudří, že dáte své ženě důvěru v rozhodování o svém vlastním těle a o svém vlastním dítěti. Kdo to ví lépe než ony samy. Držte se zpátky a zahrňte je svou péčí a podporou. Vzdejte se kontroly a nepanikařte, buďte oázou klidu.

Také jste zažili domácí porod? Napište nám o něm v diskuzi pod článkem.