reklama

Děti a barva pleti aneb Jak (ne)vychovat malého rasistu

Každá rozumná maminka ví, že děti se mají vychovávat tak, aby byly tolerantní k jiným národnostem. Že rasismus je fuj. Přesto jí sem tam možná uklouzne slovíčko o Rusákách, rákosnících či Cikánech... Ono to tak nějak v nás prostě je - čím víc pochybujeme o sobě samých, tím víc urážíme ostatní. A děti jsou velmi dobří pozorovatelé.

Foto: Isifa/Thinkstock

Každá rozumná maminka ví, že děti se mají vychovávat tak, aby byly tolerantní k jiným národnostem. Že rasismus je fuj. Přesto jí sem tam možná uklouzne slovíčko o Rusákách, rákosnících či Cikánech...

Ono to tak nějak v nás prostě je - čím víc pochybujeme o sobě samých, tím víc urážíme ostatní. A děti jsou velmi dobří pozorovatelé. Jaké názory si vaši potomci vytvoří, na to máte obrovský vliv. Měli byste je naučit, že děti jsou si všechny rovny.

Přirození rovnostáři

Půjde to snadno, děti samotné jsou od přírody velcí rovnostáři. Přibližně do jedenácti let totiž odlišnost v podobě barvy pleti nevnímají (samozřejmě pokud je někdo nevhodně neupozorní). Ne že by ji snad neviděly, ale v rasově smíšené skupince nikoho nenapadne se vysmívat jinému, protože je bílý/černý/žlutý. Nerozlišují totiž lidi podle toho, jakou má kdo barvu pleti, jaké je národnosti či jakým jazykem mluví.

To se spíš mohou se posmívat spolužákům nějak jinak - nehezky - odlišným: obézním, zrzavým, pomaleji chápajícím, neupraveným. Ale rasisté nejsou, aspoň zatím. Teprve když jsou schopny výhradám dospělých částečně porozumět hrozí, že se nechají ovlivnit. Sice později, o to však snáze.

Rozdíly způsobují nedůvěru

Je-li skupina dětí barevně smíšená a rozdíly rovnoměrně zastoupeny, děti je přirozeně přijmou. Jiná situace nastává, když do kolektivu přijde jedno dítě, které se od ostatních liší. Taková bílá vrána může mít problémy. Její odlišnost vyvolává nedůvěru, protože na ni dítě prostě není zvyklé. Proto je důležité mu vysvětlit, že se lidé prostě rozdílní už rodí, nikdo tím není ani lepší ani horší. Neexistují špatné rasy, jsou špatní a hloupí lidé.

Přečtěte si také: Moje dítě kamarádí s Vietnamcem: No a co?

Aby děti takový názor přijali, musí se podle něj chovat sami dospělí. Co můžete udělat? Nezakazujte dětem kamarádství s dětmi jiné etnické skupiny. Nemáte důvod bránit přátelství nebo třeba i dětské lásce jen kvůli tomu, že má kamarád či kamarádka třeba šikmé oči. Nesouhlaste však, pokud víte, že dítě je špatně vychované a mohlo by vašeho syna či dceru svádět k lumpárnám přesahujícím hranici běžných klukovin.

Zákazy se nevyplácejí

Pro někoho to možná nebude snadné, zejména když si vaše už odrostlejší ratolest třeba přivede domů partnera/rku úplně jiné barvy pleti. Přesto se snažte být tolerantní i k výběru lásek vašich dospívajících dětí.

Příběh sedmnáctileté Lenky by mohl mluvit za desítky podobných. "Našla jsem si přítele, je vysoký, hezký a velmi si rozumíme. Je černoch. Studuje gymnázium jako já a dobře se učí. Máme spoustu společných zájmů a moc si rozumíme. Minulý týden jsem ho poprvé přivedla domů. Bohužel, když od nás Patrick odešel, táta hrozně řval. Nadával mi, že jsem si nenašla někoho od nás, že mu do bytu tahám černé huby, že nevím co roupama... Odsuzoval ho, a přitom ho vůbec nezná. Řekl, že pokud s ním budu chodit, tak se za mne budou stydět. Jenže já se nestydím za Patrika, jediný, z koho mám v této situaci špatný pocit, je můj vlastní táta. Nevím, jestli si ho vůbec někdy ještě dokážu vážit, když vím, že je rasista," říká studentka.

A co vy, naši čtenáři? Vedete své děti cíleně k toleranci? Vydýchali byste, kdyby si dcera domů na večeři přivedla třeba černocha? Byli byste rádi, nebo byste jen bez nadšení respektovali její výběr? O tom můžete diskutovat pod článkem a hlasovat v anketě.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Samuel: Křičeli na něj "zrůdo", protože chtěl být dívka

Na malostranském hřbitově leží svatá holčička

Nejkrásnější a nejoblíbenější česká jména roku 2012

Melanie slaví 50 let. Tady jsou její největší maléry v úřadu první dámy USA | Video: Reuters, Associated Press
reklama
reklama
reklama