reklama

Opovaž se žalovat! Ještě ti nařežu!

„Mamííí! Brácha mě praštil!" Snad každá maminka slyšela podobnou větu mockrát za život. Jak na ni zareagovat? „Přece nebudeš žalovat!" - to je jedna z možností. „Beruško/broučku, pojď ke mně a postěžuj si, já to napravím!" - to je opačná varianta. Kterou si vyberete?

Holčičky
Holčičky | Foto: Profimedia.cz

„Mamííí! Brácha mě praštil!" Snad každá maminka slyšela podobnou větu mockrát za život. Jak na ni zareagovat?

„Přece nebudeš žalovat!" - to je jedna z možností. „Beruško/broučku, pojď ke mně a postěžuj si, já to napravím!" - to je opačná varianta. Kterou si vyberete?

Můžete obě - záleží totiž na situaci. Je dobré vést dítě k samostatnosti a učit ho řešit vlastní problémy na svou odpovědnost, konec konců máma za prcka nebude žít život. Na druhou stranu, pokud se dítě dostalo do skutečných problémů, které neumí samo řešit, očekává rodičovské zastání oprávněně. Tam někde leží hranice žalování a potřeba pomoci.

Zrazená důvěra

„Opovaž se žalovat! To si snad vyřešíš sám, ne?" Pokud budete takto potomka okřikovat, časem si zvykne, že nemá cenu hledat u vás zastání. Jenže pro malé dítě je rodič autoritou, která si dokáže se vším poradit. Obrací se tedy na něj, když pociťuje křivdu, bolest či strach. Odmítnout ho kvůli žalování nebo ještě hůř zesměšňovat jeho neschopnost (zvláště před kamarády či sourozenci!) se může odrazit v důvěře dítěte k vám. A zrazená důvěra se těžko získává zpět. Dítě se časem přestane svěřovat úplně a máte založeno na pořádný malér po zbytek života.

Naslouchejte dětem!

Když pak obyčejné dětské pošťuchování přeroste v šikanu - a on bude mít strach hledat pomoc u dospělého? Rozhodne se postavit se k situaci čelem a řešit vše sám tvrdými lokty! Od těch pak může být jen krůček k šikanování kamarádů a spolužáků. Proto dopřejte dítěti vyslechnutí a hledejte společné řešení.

„Nesmíte zahnat žalobníčka do kouta prudkým odmítnutím, ale ani jeho žalování odměňovat okamžitou pochvalou či zvýšenou pozorností. A rozhodně nesmíte dítě zesměšňovat. Žalování totiž často signalizuje skryté problémy: nenaplněnou touhu po pochvale či rodičovské lásce, sourozeneckou rivalitu, případně marnou snahu začlenit se do dětského kolektivu," konstatuje pražská psycholožka Vlasta Svobodová. „Dítě umí řešit podobné problémy pouze přiměřeně svému věku. Rodič mu však může pomoci: probrat s ním, co ho trápí, poradit, jak se má zachovat, zjistit, na čí straně je vina, vysvětlit, co dělá špatně, naučit ho přijímat odpovědnost za vlastní chyby. A také by měl dát najevo, že za dítětem stojí, že ho má rád a že ho vždy podpoří."

Jak předcházet žalování

Žalobníčku, nežaluj, pod nosem si nemaluj! Je to tak, velký prostor pro žalování poskytuje školka a škola. A pokud se tam žaluje často, jde o signál, že učitelka nemusí mít dění ve třídě zcela pod kontrolou.

Když Honzík bije Péťu, Pavlínka bere Haničce panenku a Martin schválně láme pastelky, je nejvyšší čas třídu uspořádat přehledněji, aby zlobivé děti neměly tolik prostoru. Skryté altánky, výklenky a zákoutí na zahradě totiž sice lákají ke hrám, ale také poskytují ideální prostor pro šikanu. Pokud má však kantorka dostatečný přehled, dokáže většině konfliktních situací předejít. A žalování pak vůbec nenastává.

Co si myslíte o žalování vy? S jakými reakcemi jste se jako děti setkávali a jak ho řešíte jako rodiče dnes? O tom můžete diskutovat pod článkem a hlasovat v anketě.

zdroj: rodina.cz, portal.cz

Chystá vláda super úřad na sledování lidí? Je to klíč k řešení epidemie? | Video: Martin Veselovský, DVTV
reklama
reklama
reklama