Dospívání je boj o přežití - z obou stran. Dítě trpí, rodiče také. Všichni se trápí nepochopením té druhé strany.

Puberťáci své myšlenky, pocity, trápení i sny před rodiči tají, ale zároveň jim mají za zlé, že se o ně nezajímají. Jak projít dospíváním svých dětí po špičkách a co s nejmenšími ztrátami nervů, radí německá psycholožka Christiane Tramitz, autorka knihy Dětská tajemství (Kindergeheimnisse), která nabízí otevřené pohledy do světa -náctiletých.

Dobře utajená láska

Děti jsou v tomto věku nejisté, o svá tajemství se nedělí ani s přáteli. "Bojí se, aby se příliš neodhalovaly nebo se nestaly snadno napadnutelnými. A někdy se před rodiči také stydí," říká Christiane Tramitz. "Řešením je být k dispozici. I když mladí nechtějí mluvit, měli by se jich rodiče stále citlivě ptát: Jak ti je? Sama skutečnost, že ta otázka je kladena, ukazuje že mají zájem, a to mnohdy stačí. Kdyby rodiče přestali klást otázky, cítili by se děti opuštěny. Na druhou stranu, rodiče by se vůbec neměli pokoušet odkrývat tajemství, která jejich ratolesti opravdu sdělovat nechtějí."

Doporučujeme: Domácí zvíře zvané Puberťák

Odcizení je v tomto věku normální. Jde o období, kdy se děti vůči rodičům přirozeně vymezují a jako partnery do diskuze je ze zásady odmítají. "Za těmito únikovými manévry ale stojí touha po lásce. Mladí lidé sice nedokážou projevit své city, přesto však pociťují vůči rodičům náklonnost. Ti ale mají často pocit, že už je jejich děti nemají rády, že jsou agresivní a nevděčné. Je to paradoxní situace: Puberťáci by chtěli, aby je rodiče vzali do náručí, i když se tomu zuřivě brání," konstatuje psycholožka. Vzniká tak spousta konfliktů a nedorozumění, které mohou přetrvat léta a poznamenat celý vztah frustrací

Co puberťáky nejvíc zajímá?

Oni sami. Hledají se a potřebují se najít. Nejdůležitější je pro ně oblíbenost - u těch mladších v rodině, u starších pak mezi vrstevníky. Potřebují být milováni a akceptováni okolím, začlenit se do společnosti a získat uznání. S přibývajícím věkem roste také zájem o druhé pohlaví. Největší strach mají dospívající ze selhání. Potýkají se také s touhou po smrti.

Čtěte také: Zabít nestačí! aneb Puberta je chronická nemoc

"Většina čtrnáctiletých a patnáctiletých se touhou po smrti vážně zabývá. Dospívající trpí návalovými depresemi, přičemž ani přesně nevědí, proč smutek cítí. Spousta mladých lidí popisuje svůj vlastní pohřeb. Odráží se v tom zřejmě touha po lásce s příměsí pomstychtivosti v duchu - Potrestám ostatní tím, že umřu. Tato touha však většinou vyústí v katarzi, která má očistný efekt," popisuje psycholožka

Tajemství a konflikty, to je puberta

I uprostřed těch nejprudších konfliktů by si rodiče měli být vědomi toho, že jejich puberťák trpí více než oni. I přes jeho - někdy naprostou - nesnesitelnost by měli dokázat dávat najevo dostatek lásky. Zdá se ti, že toho spoustu nesmíš, ale vždycky jsme tu pro tebe a tvé názory nás zajímají: Tak vypadá ideální přístup.

Hodně také pomůže, když si dospělí připustí normálnost chaosu. "Puberta je přirozený proces. Tam, kde v rodině nehraje podstatnou roli, nebývá něco v pořádku. Možná jim trápení s dětmi trochu ulehčí vzpomínka na vlastní mládí, matné vytušení vnitřních světů, v nichž i oni sami kdysi tápali," uzavírá Christianne Tramitz.

zdroj: Aperio II/2005, Psychologie Heute 12/2003

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Část mozku máme v břiše aneb Pocit hnusu zachrání život

Honzík a Daneček: Kluci, kteří zabili své mámy

Byl jsem šťastně ženatý. Než jsem potkal ji.