reklama
 

Co děsí mladé lidi nejvíc v životě? Víme to!

Strach. Hrůza. Děs. Je mezi nimi rozdíl? A čeho se nejvíc bojí mladí lidé? Prozradíme vám to.

Foto: Thinkstock

Strach. Hrůza. Děs. Je mezi nimi rozdíl? A čeho se nejvíc bojí mladí lidé? Prozradíme vám to.

Gallupův institut nedávno oslovil 13-17leté respondenty s dotazem, čeho se nejvíc bojí. Odpovídalo celkem 1028 amerických teenagerů. Nevyplňovali formulář, ale každý sám za sebe vyjmenoval vlastní strachy. Přesto se v mnohém shodli.

10 největších strachů puberťáků

Nejčastěji měli obavy z terorismu, což je vzhledem k zemi průzkumu pochopitelné. Za zamyšlení stojí, že podobné obavy se objevily po dlouhé době. Naposledy takto mladí Američané uvažovali před více než půlstoletím, v dobách studené války. Čeho se tedy bojí nejvíc?

Doporučujeme: 5 nejděsivějších míst v ČR: Tam děti rozhodně neberte!

  • Teroristických útoků (8 %),
  • pavouků (7 %) ,
  • smrti / umírání / zavraždění (7 %),
  • že nebudou mít úspěch nebo pohoří v testu (5 %),
  • války na území své země (5 %),
  • výšek (5 %),
  • kriminality / násilí / organizovaného zločinu (3 %),
  • že zůstanou sami (3 %),
  • budoucnosti / reálného světa v němž budou muset stát na vlastních nohou (3 %),
  • jaderné války (2 %).

Dospělí jsou na tom podobně

Podobné strachy jako mladí lidé v Americe sdílejí i jejich rodiče. Jak ukázal průzkum psychologa Jamese Geera, kromě výše zmíněného se dospělí hodně bojí také ostrých věcí, autonehod, mrtvol a hřbitovů, udušení, hadů, červů, krys a myší, jehel, krve, opilců, kritiky, nemoci nebo zranění milované osoby, uzavřených prostor, bouře, boha, tmy, ztráty zaměstnání, toho, že se zblázní nebo že budou muset mluvit před hodně lidmi.

Na území ČR sice podobný průzkum neproběhl, nicméně lze očekávat, že na většině zmíněných obav bychom se shodli i my Evropané.

Strach. Hrůza. Děs: Jak se liší?

Proč vlastně cítíme strach? Jde o jednu za základních lidských emocí. Lidské tělo jí reaguje na ohrožení: Nadledvinky vyplaví do těla adrenalin, a my se rozběhneme. Buď pryč, nebo naopak vstříc nebezpečí. Reakcí na strach je totiž buď útěk, nebo boj.

Čtěte také: Nejzáhadnější místa ČR: Hřbitov z Erbenovy balady

Neexistuje však jen "obyčejný" strach. Známe také jeho horší stupně, hrůzu a děs. Jak se liší? To definuje povolaný odborník, spisovatel hororů Steven King. Podle něj v nás vyplavuje adrenalin něco:

  • Nechutného, morbidního, chorého: Prostě věci, nad nimiž s odporem pokrčíme nos.
  • Nepřirozeného: Představte si sršně nebo pavouka velkého jako člověka. Ano, to je důvod pocítit hrůzu! Nebo když vás něco chytí za kotník ve tmě v místnosti, kde jste podle svého přesvědčení úplně sami...
  • Plíživého: Jde o nejistý pocit, že je něco prostě špatně. Neurčitost totiž mate mozek a poskytuje prostor fantazii. "Mezi horou bezpečí a horou nebezpečí leží údolí děsu," popisuje obrazně situaci moderátor Michael z programu Vsauce.

Třeba taková maska. Děsí nás, i když se usmívá. Nevidíme totiž výraz tváře, skrývá pravé záměry člověka pod ní. Jde o hrozbu, či nikoli? Nevíme. Pouhou přítomností člověka s maskou sice nejsme viditelně ohroženi, ale přesto celé tělo signalizuje nebezpečí. Říká se tomu kognitivní disonance a jde o proces, kterým se mozek vyrovnává s nejednoznačností situace.

Jak to máte se strachem vy? Děsí nás spíš přímé hrozby, nebo věci tajemné a nejednoznačné? O tom můžete diskutovat pod článkem.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Děsivé černooké děti bez bělma: Odkud jsou? Co chtějí?

Jediná sedmerčata na světě slaví osmnáctiny

5 tipů, jak se nezbláznit z vánočního úklidu

reklama

Komerční tip

reklama