Co by muži u porodu rozhodně neměli říkat

"Bolí tě to? Teď nesmíš omdlít! Proboha, to je krve! To je moje? Holka je taky fajn." Někdy je mlčení opravdu zlato... Tatínkové, kteří se rozhodli být u porodu svého dítěte, by to měli mít na mysli.

Foto: Isifa/Thinkstock

mon 27. 6. 2013

"Bolí tě to? Teď nesmíš omdlít! Proboha, to je krve! To je moje? Holka je taky fajn." Někdy je mlčení opravdu zlato... Tatínkové, kteří se rozhodli být u porodu svého dítěte, by to měli mít na mysli.

Narážíme tím na spornou otázku: Opravdu by měli muži být u porodu? Jak kteří. Jestli ale byli v dětství přesvědčeni, že holčičky čůrat neumějí a do plenek produkují kostky mýdla, tak rozhodně ne. Pokud dokážou brát přírodu věcně, pak možná ano. Ale i tak by měli být předem velmi dobře připraveni a při porodu samotném velmi pokorní.

Komplex Matky boží

Na porod není hezký pohled. Je vaše manželská intimita opravdu hluboká? Maminky, chcete s mužem sdílet chvíle, kdy své tělo třeba nebudete ovládat? Nebojíte se, že si vás takto zapamatuje na celý život? Tatínkové, jste si opravdu jistí, že dokážete přijmout tělo své ženy jako sexuálně atraktivní i poté, co ho uvidíte rodit?

Kdy je chlap u porodu na nic? To se dozvíte ZDE >>

Z porodu si totiž muži mohou zapamatovat jen křik, krev, případně stolici. Jejich žena se pak pro ně změní v pouhou rodičku, a ta moc touhy po sexu nevzbuzuje. Říká se tomu Madonin komplex a může to přetrvat týdny, měsíce i déle - muž zcela ztratí chuť na sex se ženou, kterou viděl rodit. S jinými ale ne...

Zrcadlo, kdo je nejkrásnější

I vyrovnaní muži, kteří porod zvládnou bez psychické újmy, však při něm mohou působit jako slon v porcelánu. Rodící žena je totiž velmi zranitelná. Psychiku má přetíženou bolestí na maximum, sexualitu zcela vychýlenou. Každé špatné slovo pronesené v tu chvíli se může zarýt do duše jako tříska. A bude se podebírat a bolet ještě léta poté.

Jen si představte situaci: Tatínek po bolestném porodu s dojetím hledí na dceru a na adresu umordované rodičky s otcovskou něhou pronese: "Doteď jsem si myslel, že nejkrásnější na světě jsi ty..." Nemyslí tím nic zlého. Jen chce říct, že jeho dcera je pro něj nejkrásnějším malým stvořením, které existuje. Žena ale slyší něco úplně jiného: Vypadáš hrozně, už tě nebudu milovat! A na průšvih je zaděláno.

Doporučujeme: Manželka mě nechce u porodu: Prý se mi zhnusí

Nenechejte se ovlivnit trendem doby, účast tatínka při porodu je vždy individuálním rozhodnutím páru. Mělo by být společné. Pokud se partneři nedohodnou, je rozhodnutí na ženě - ovšem s tím, že donutit tatínka k přítomnosti na sále rozhodně nepředstavuje ideální cestu. Každopádně by oba rodiče měli tušit, co mohou získat či ztratit. Společně prožitý porod může vztah velmi prohloubit. Může ale také v muži vyvolat pocit viny za ženinu bolest, nebo dokonce odpor k jejímu tělu. Předem to nezjistíte. Jestli byla účast zrovna vašeho tatínka u porodu správně, či nikoli, poznáte až poté.

Zapomeňte na dominanci

Jak být při porodu užitečný? V první řadě je třeba, aby se muž vzdal své dominance. Tohle je prostě hodina ženy - ona nepotřebuje racionální rady a vedení. Jeho role není být režisérem, ale hercem v krásné, leč vedlejší roli. Není ale ani pouhý divák. Co se s rodící ženou děje, nemůže sice fyzicky sdílet, může však nabídnout lásku, péči a úlevu třeba ve formě masáže, podporu, chválu - a nakonec projevit vděk, respekt a úctu.

Nejlepší radu vám ale dáme už teď: Jděte na to od hlavy! Překonejte zvědavost, stůjte u ženiny hlavy, držte ji za ruku a na to, co se děje mezi nohama, raději moc nekoukejte. Dopřejte rodící ženě svou podporu, ale zachovejte přitom alespoň část její intimity. Tu by měl mít každý člověk.