Babičky bývají většinou "rozmazlovací", ale některé jsou prostě do rány. A to pak mohou nastat nepříjemné situace...

"Známou se chlubila, jak naučila svého vnuka, skoro dvouleťáka, na nočník. Prý ho po každé nehodě seřezala na holou, aby si to pamatoval - a za chvíli byl bez plen. Každý den ho na pár hodin hlídá, takže měla prostor. Mladí jsou prý rádi, i když po pravdě nevím, jestli vědí o babiččině metodě," píše maminka Klaudie na internetu. Co byste v také situaci dělali vy?

Čtěte také: Rodičovské úlety aneb Nechutné rozmazlování dětí penězi

Prolistovaly jsme několik stránek diskuzí na podobné téma - a drtivá většina maminek se shodla: Tudy tedy ne! Ne že by snad z principu odmítaly plácnutí přes zadek, to velká část žen schvaluje - ale pouze v situacích, kdy jde o bezpečnost dítěte (třeba aby nevběhlo na frekventovanou silnici), nebo o opravdu ošklivé chování (třeba když prcek hází po babičce brambory, protože si s ním nehraje když připravuje oběd) Jinak maminky zastávají názor, že výchova je jejich starost. Pokud by babička bila vnuka třeba právě kvůli nočníku, přestal by k ní prostě jezdit.

Musí si umět poradit sami

Na druhou stranu, hodně maminek si je také vědomo, že babičky a dědečkové se budou k dítěti chovat jinak. Pokud to zásadně neškodí, dokážou se s tím i smířit, neboť pomoc prarodičů je pro ně velmi vítaná.

"Mně osobně už je jedno, co s Matym babičky dělají, pokud ho to neohrožuje na zdraví nebo životě. Jsem toho názoru, že si ho babičky musí umět srovnat samy. To, že po baráku lítají hopíky, Maty si může beztrestně hrát s radiem, televizí i počítačem, je podle mě jejich věc. U mě mu to neprojde a ani to na mě nezkouší. Babičce to privilegium rozmazlování neberu a dítě se mi vrací v pohodě," shrnuje maminka Aileen.

Je to rozumný přístup. Dítě velmi rychle pochopí, že u babičky se může chovat jinak než doma, a pokud je to chování v mezích, patří to k věci. Babičky jsou od toho aby vnoučata tak trochu rozmazlovaly, rodiče od toho aby je vychovávali.

Když už trestáte

Většina rodičů zastává názor, že trest je nenahraditelným výchovným prostředkem. Násilí formálně odmítají, ale drobné plácnutí na zadek nebo pohlavek jsou povoleny. Hodně se také používá zvýšený hlas či křik, zákazy televize a počítače.

Čtěte také: Američanka šokovala svět: Porodila vlastního vnuka

"Když se rozhodnete pro trest, dítě by mělo přesně vědět, zač je trestáno," radí psycholožka Vlasta Svobodová. Rodiče by neměli trestat v afektu, ani trestu nepřidávat citové zabarvení. Trest má být vždy přiměřený provinění, a nikdy by neměl být demonstrací nadvlády dospělého. Možná ale bude lepší se trestání vyhnout. Stačí myslet trochu dopředu.

Nabízíme vám a vašim maminkách pár šikovných tipů, jak si poradit s dětmi či vnoučaty. Jejich autorkou je americká vývojová psycholožka Aletha Solter, která založila Institut vědomého rodičovství. Kriticky zpochybňuje tradiční fyzické tresty a dává přednost chápání potřeb dítěte.

• Jdete někam, kde bude zapotřebí čekat? Vezměte dítěti pro zabavení hračky.
• Učte dítě empatii k sobě i druhým: Bije dítě sourozence? Vysvětlete, že to bolí. Pomozte mu najít jinou formu, jak vyjádřit svůj hněv.
• Změňte prostředí, je to snazší než změnit dítě. Nepřejete si, aby dítě otevíralo skříňku s nebezpečným obsahem? Zamkněte ji!
• Hledejte přijatelná řešení: Nechcete, aby si dítě stavělo bunkr v obýváku? Nezakazujte mu to - najděte místo, kde stavba nebude rušit.
• Nabídněte volbu spíš než příkaz: Nechce si čistit zuby? Nechte je rozhodnout, zda to chce udělat hned po večeři, nebo až po večerníčku.
• Občas slevte ze svých nároků: "Uklidíš si tedy pokojíček až ráno, když už jsi dnes tak unavený/á."
• Nechte dítě pocítit důsledky nevhodného chování, ale využívejte k tomu jen bezpečných situací: Dítě přišlo z koupaliště a zapomnělo si vymáchat plavky? Poučí se, až je druhý den najde v pytlíku zatuchlé.
• Dejte dítěti poznat, že některé situace nesnesou diskuse. - Při přecházení silnice se vás musí držet za ruku, jde o život. Sevřete dítě v objetí, když si samo se sebou neví rady - metoda pevného objetí opravdu funguje.
• Z nepříjemných nebo nepopulárních povinností udělejte hru. - "Pojďme si hrát na to, že jsme Sněhurčini trpaslíci a chceme jí udělat radost uklizenou kuchyní!"
• Povolte ventil smíchem nebo nečekaným řešením: Dítě se zlobí? Navrhněte polštářovou válku, aby svůj hněv vybilo.
• Nepřehánějte svá očekávání, nebuďte perfekcionisté: Děti jsou děti, umějí vše prožívat s patřičnou intenzitou. Bývají hlučné, zvědavé, nepořádné, svéhlavé, netrpělivé a sebestředné.

zdroj: Aperio, emimino.cz, rodina.cz

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Dětské běsy: Nekopej nohama, kopeš mamince hrob!

Máma kojí školačku. Nevidí na tom nic divného

Slavný šéfkuchař: Údělem žen není být kuchařskou hvězdou