Moderní rodiče čelí neustálému nátlaku. Touha po dokonalosti nás někdy žene až k naprostému vyčerpání. Nedokonalost a pochyby se netrpí.

Máme perfektně uklizeno, navařeno z biopotravin, všechny kontakty na rodiče přátel našich dětí v počítači včetně narozenin a svátků. Ale ani to někdy nestačí.

Nikdo není dokonalý

Čteme knihy o výchově. Hledáme na webech. Přemýšlíme o způsobech výchovy - volná, nebo přísná? Kojit do dvou let, nebo odstavit po půl roce. Nechat vyplakat, nebo chovat? Má spát ve své postýlce, nebo v rodičovské posteli? Ale ať už si odpovíme na tyto otázky jakkoli, jedna věc je jistá: Žádný rodič nedokáže fungovat na sto procent 24 hodin denně sedm dní v týdnu. To je prostě nemožné.

Čtěte také: Vědomě si pořídili postižené dítě: Mají na to právo?

Každý člověk má narok na nějaký ten mizerný den, kdy by pochvalu za zvládnutou výchovu s čistým svědomím dostat nemohl. Prcek to přežije. A my si na to přiznejme nárok, místo abychom se trápili vinou. Stačí si přiznat, že každý rodič někdy...

1. Na své milované dítě pořádně zařve

Jasně, víme, že se to nemá. Fakt se to snažíme nedělat. A většinou se nám to také daří. Ale zkuste svému pětiletému zlatíčku říct poosmé, ať přestane šlapat do té louže - a v klidu sledovat, jak tam podeváté zapadne až po kotníky. To by vyletěl z kůže i Komenský.

Nebo zachovejte klid, když už pět minut vyzýváte tříletého potomka, aby si umyl ručičky před jídlem, a on se místo toho houpe na patách jako zombie a soustředěně sleduje svůj pupík. Ani Gándhí by to nedal. Vy ano? Pak se můžete rovnou hlásit ve Vatikánu, aby vás oficiálně přijali mezi světce.

2. Nechá dítě koukat v televizi na pěknou blbost

To se ví, že svému děťátku čtete před spaním Křemílka a Vochomůrku nebo o víle Amálce. Berete ho do divadla na představení se Spejblem a Hurvínkem. Díváte se na večerníčka s Bobem a Bobkem. A vůbec se do roztrhání těla snažíte rozvíjet jeho fantazii a slovní zásobu.

Doporučujeme: "Měl bys umřít!" řekla máma ochrnutému synovi

Jenže pak přijde odpoledne,kdy už prostě nemůžete. Tupě se svalíte na postel a jediné, po čem toužíte, je čtvrt hodiny ticha. A tak svému miláčkovi klidně pustíte želvy Ninja nebo dokonce Teletubbies. Jsou strašné. Vřeští. Ale dělají to za zavřenými dveřmi obýváku, zatímco vy si v tiché ložnici lížete rány.

3. Zapomene říct "prosím" nebo "děkuji"

Je to přece tak samozřejmé, že nám prcek vyjde vstříc a poslechne, když ho o něco požádáme! Není přece rovnoprávný partner do diskuze. A tak občas zapomeneme tak kouzelná slovíčka vyslovit. Co ale nezapomeneme nikdy, je připomínka "Jak se říká?", když je tomu naopak...

4. Neodolá, a sní mu čokoládu / buřta / pribináčka

Je to tak, občas prostě využijeme právo silnějšího. Nebo dokonce zákeřně krademe: Zbylou čokoládu, kousek opečeného buřta, tatranku ke kávě. Připlížíme se jako had, ohlédneme přes rameno, jestli nás nevidí a potom... Kdepak zlato, toho pribináčka sis už přece snědl předevčírem!

5. Své dítě zbytečně vystraší

Když ti prckové jsou tak roztomilí ve své nevinné nezkušenosti. Nedokážou oddělit realitu od fikce. Jáma s čerty je pro ně stejně reálnou hrozbou jako injekce u lékaře. A nás občas popadne maličko zlomyslná nálada, takže hned neuvedeme věci na pravou míru. Kdo jsi bez viny, hoď dudlíkem!

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Jak dcera změní obyčejného chlápka v báječného tátu

Děsivé černooké děti bez bělma: Odkud jsou? Co chtějí?

Proč je skvělé mít velký zadek: Kvůli inteligenci!

  Video Mohlo by Vás také zajímat:

"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal

"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal | Video: Michaela Lišková