Doba karantény, kterou trávíme doma s dětmi, školní rok a neustálé ataky na ledničku - takové případy mohou dohnat naši gurmánskou fantazii až na dno. Kde brát inspiraci k tomu, co rychle sobě a dětem připravit na svačinku nebo čím vytrhnout trn z paty, když není nápad ani co ukuchtit k večeři?

Pavlína Mähringová a Veronika Břicháčková dlouho dumaly na tím, jaké svačinky připravovat, a pátraly po inspiraci, až zjistily, že na českém trhu neexistuje kuchařka, která by se zaměřovala ryze jen na pokrmy mezi hlavními jídly. Ohlasů na jejich recepty se jim skrze sociální sítě, kam své návrhy na svačinky sdílely, dostalo mnoho, a tak přikročily k dalšímu kroku - vydat knihu s více než 170 recepty i ve fyzické podobě. 

Jedná se sice o svačinky, ale určitě je při přípravě takových pokrmů důležité také sledovat nutriční i kalorické zastoupení. Na co je obecně třeba při sestavování svačinek myslet, aby dětem energeticky i výživově dostačovaly?

PM: My obecně nejsme zastánkyně přísného hlídání kalorií a kolik jich která svačinka má. To by byla obrovská otročina pro všechny. Jídlo a jeho příprava má podle nás být radost a ta by se tak mohla nějakými nutričními propočty velmi rychle vytratit.

VB: Nicméně i tak se držíme pár jednoduchých pravidel. Svačina by vždy měla obsahovat všechny tři základní makroživiny - tedy bílkoviny, sacharidy, zdravé tuky, a navíc vitaminy a minerály. Pokud vezmeme úplně nejjednodušší a nejčastější příklad svačin, tak obyčejný plátek kváskového chleba s kvalitní šunkou a sýrem, s hrstí zeleniny a trochou ovoce rozhodně není špatné řešení.

PM: Další věcí je to, že pokud připravujeme svačinu, měli bychom se zamyslet nad tím, jaký program naše děti čeká další den. Budou mít dlouhý den? Budou sportovat, nebo jen sedět? Podle toho můžeme odvíjet jak velikost porce, tak i vydatnost svačiny.

Setkaly jste se už s názory, že svačinky pro děti nejsou potřeba, že pokud dítě bude zdravě hladové, bude pak alespoň jíst oběd či večeři? Co si o tom myslíte?

VB: Takto bychom to určitě negeneralizovaly, přece jen každý jsme jedinečný a každý z nás, včetně dětí, máme jiné potřeby. Je pravda, že spousta dospělých si bez problému vystačí se třemi plnohodnotnými jídly za den a je to tak v pořádku. Nicméně děti jsou ve vývinu a mají trochu jiné potřeby jídla. Navíc obědvají většinou ve školách, tudíž nemáte kontrolu nad tím, kolik a jestli vůbec něco k obědu snědly. Přibalit školákovi svačinu do batohu proto podle nás rozhodně není od věci. Pokud se časem ukáže, že mu stačí jen jedna, například odpolední svačina a jinak po fyzické stránce prospívá, nevidíme v tom problém.

Sestavit takovou obsáhlou knihu, která nabízí přes 190 receptů jen o svačinkách, rozhodně vyžaduje spoustu nadšení a znalostí. Kde jste braly inspiraci a návod, jak svačinky sestavovat, aby se pořád neopakovaly a byly lákavé i pro děti?

PM: Ono to vlastně celé začalo velice nevinně. Mluvily jsme spolu o tom, co pořád dokola připravovat a že bychom chtěly mít více inspirace. Často se nám také stávalo, že jsme nějaký dobrý recept ztratily, a tak jsme si řekly, že bychom naše osvědčené recepty měly dát na jedno místo, abychom pořád nehledaly. Pak už to byl vlastně jen krůček k tomu, že vydáme e-kuchařku, která nyní v listopadu půjde také do tisku.

Měly jsme určitou představu, kolik chceme mít kategorií jídel a jak by měly být v knize zastoupeny. Postupně jsme shromažďovaly námi osvědčené recepty a dále pak testovaly nové variace tak, aby vznikl soubor svačin opravdu na téměř každý školní den. Protože rády děláme věci netradičně, přizvaly jsme ke spolupráci odbornici na výživu Alexandru Košťálovou, která nám pomohla recepty doladit k nutriční dokonalosti.

Je u svačinky důležitá výživová hodnota, nebo spíš způsob, jakým se dětem servíruje, aby si ji daly?

PM: Určitě jako důležitější vidíme výživovou hodnotu jídla, která by ale měla jít ruku v ruce s tím, jak se jídlo servíruje. Když to vztáhneme na sebe… Dáte si raději pěkně upravené jídlo, nebo něco jen tak pohozeného na talíři?

VB: Když děti naučíme konzumovat kvalitní potraviny, a ještě je hezky servírovat, dostanou do života nejen zdravé stravovací návyky, ale i určitý respekt k surovinám a kulturu toho, jak s nimi zacházet. A mimo to, je pravda, že pěkná svačinková krabička se často také rovná úspěch, a to i u jídel, která by dříve třeba dítko ani nepozřelo.

S jakými odstrašujícími svačinkami jste se kdy v životě setkaly?

PM: Vezměme to ve dvou rovinách. Odstrašující jsou na první pohled svačiny, kdy třeba vidíte rohlík se studeným párkem a k tomu nějakou extra kalorickou čokoládovou tyčinku. To okamžitě cvrnkne do oka každého, že to není vhodná svačinka.

Víc nás ale v tuto chvíli děsí takové ty skryté, rádoby kvalitní produkty, které se ale po hlubším prohlédnutí odmaskují a je to v podstatě jen převlečený cukr nebo jiné nezdravosti. Často se v obchodech setkáváme s produkty, které mají nálepku "zdravé", "bez přidaného cukru" atd., ale ve skutečnosti jsou z hlediska výživy prázdné. Mnoho lidí tak má pocit, jak si krásně zdravě jedí, ale vlastně si nevědomě ubližují. O to horší je to pak v souvislosti s dětmi.

V čem dělají rodiče při přípravě svačinek největší chyby, na které byste chtěly upozornit a dají se změnit?

VB: V poslední době si hodně všímáme toho, že rodiče dětem do krásně připravených svačin přidávají nějakou kupovanou sladkost. Nejspíš to dělají proto, že pro své děti chtějí něco milého, chtějí tak vyjádřit, že je mají rádi. Ale bohužel v nich tak nevědomě pěstují slušnou závislost na cukru.

Bylo by super, a za to my se snažíme bojovat, aby děti dostaly místo takové tyčinky třeba nějaké ovoce (i sušené), zeleninu, oříšky nebo klidně i kousek kvalitní hořké čokolády.

Často jsem svědkyní toho, že rodiče svačinky dětem kupují v rychlosti, zejména rychlé cukry, sladkosti atp. Proč mají svačinky takovou špatnou a nedůstojnou reputaci u rodičů, kteří je často považují za něco, co není třeba výživově hlídat?

VB: Svačiny obecně se podceňují. Možná panuje názor, že je to přece "jen" takové mezijídlo, není to hlavní a je to "jen" zanedbatelná složka denního příjmu dvakrát denně. Jenže právě i tento malý článek se spolupodílí na správných stravovacích návycích.

PM: Je pravda, že připravovat 5x denně jídlo je docela fuška, co si budeme povídat. Skvěle nám to ukázalo období karantény, kdy si rodiče často stýskali nad tím, že už nevědí, co vařit. Možná právě proto je pak pro rodiče daleko jednodušší svačinku někde koupit než se trápit. Což je pochopitelné. Ale my jsme se na svačinky podívaly také trochu jinak: proč recepty nevyužít i jako večeře či snídaně (i pro nás dospělé) a zabít tak dvě mouchy jednou ranou?

Jak by se měly svačinky uzpůsobit - podle věku, zátěže atp.? Daly byste nějaký rychlý návod, jak se v tom zorientovat? 

VB: Na to asi neexistuje jednotný klíč pro všechny. Radíme, že je dobré si všímat, co se ze školy v krabičkách vrací nebo jestli dítě po příchodu ze školy vyluxuje lednici. Roli samozřejmě hraje i faktor věku, tělesné zátěže a v neposlední řadě i potřeby dítěte.

PM: Pokud je to možné, zkuste do přípravy svačin zapojit děti samotné. Chodí nám spousta reakcí od maminek nebo i prarodičů, že si děti podle Bichle připravují svačinku samy a baví je to. A to je naprostá výhra.

Ono totiž dát dětem tu možnost se rozhodnout a sám si něco připravit je pro ně obrovsky důležité. A mnohdy vás to velmi mile překvapí. Samozřejmě je to pak na diskusi, když chce dítě do školy něco naprosto nevhodného.

Jaká je šance, aby se takové svačinky dostaly i do škol a školek? Dá se pro to něco udělat?

PM: My samy, a to díky kampani, která běžela v září na HitHitu, věnujeme 100 tištěných Bichlí školám a školkám, které nominují naši podporovatelé. Vidíme v tom skvělou cestu, jak právě šířit osvětu o kvalitním svačení. Doufáme, že se tak důležitost svačinek dostane více do povědomí a že krůček po krůčku se zapojí více a více škol.