Když 24. února začala ruská invaze na Ukrajinu, Kristyna Pavlučenková se probudila za zvuku sirén, které se rozléhaly jejím rodným městem Ivano-Frankivsk na západě země. Přilétaly první rakety. Během následných 72 hodin se sice snažila zůstat s rodiči, prarodiči a širší rodinou, ale její okolí trvalo na tom, aby odjela do Polska za svým manželem, který ze zdravotních důvodů nemohl narukovat do armády. "Nechtěla jsem odejít, musela jsem," dodává.

"Lituju, že jsem se stala matkou." Zklamání z mateřství, ženy mají odlišnou představu

Žena

S vědomím, že ruské rakety mohou dopadnout kdekoliv a kdykoliv, rychle sbalila do tašky věci pro sebe i své nenarozené dítě. "Bála jsem se, že porodím předčasně," říká při vzpomínce na vstup do Polska.

Nebyla jediná, stejný strach měli i polští celníci, když ji spatřili. Rychle jí proto zavolali záchranku, která ji odvezla do nedaleké nemocnice a odtamtud do specializované nemocnice Inflancka ve Varšavě.

Jak uvádí server CNN s odkazem na polské ministerstvo zdravotnictví, od začátku války se v polských nemocnicích narodilo nejméně 197 ukrajinských dětí.

Pro Kristynu Pavlučenkovou je situace o to složitější kvůli emocím z čerstvého mateřství a realitou života uprchlice. Vysvětluje, že je těžké být šťastná, když musí porodit v jiné zemi. Doufá ale, že jednou ukáže své dceři Ukrajinu tak, jak si ji sama pamatuje. A přestože neví, kde bude její dcera vyrůstat, ani jakým jazykem bude mluvit, dozví se, jak a kde přišla na svět. "Řekneme jí všechno tak, jak to bylo. Měla by znát pravdu," míní čerstvá maminka z Ukrajiny.

"Sbal si věci a odjeď. Začala válka."

V jiné části nemocnice leží 58letá Taťjana Michajluková, bojuje s rakovinou děložního čípku, a vypráví příběh svého útěku z města Buča severně od Kyjeva. Jakmile začaly létat rakety, Michajluková utekla ze svého domova s vnučkou v náručí. A když s manželem a vnoučaty vyjížděli z Buči, cosi vybuchlo hned vedle silnice. Vyvázli tak se štěstím.

O Taťjanu a další pacientky se zde stará například ukrajinská lékařka Kristyna, která příchod do sousedního Polska rovněž neměla jednoduchý. Musela kvůli ruskému útoku ze své rodné země utéct se svým pětiletým synem. Její manžel, který v zemi zůstal, jí poslal v den začátku invaze zprávu, aby si sbalila věci a odjela, protože začala válka. Doma ve městě Lvov pracovala jako gynekoložka. Když se synem dorazila do Varšavy, ujala se jich jedna Polka. Syn Kristyny začal chodit do tamní školky, ona sama se však z celé situace psychicky zhroutila. 

Vykrvácení jako reálné riziko. Ukrajinské rodičky jsou v ohrožení, vliv má i stres

Žena

"Když jsem se pak vzpamatovala, uvědomila jsem si, že jsem přece lékařka. Tak jsem přišla sem do nemocnice, abych využila příležitosti a pomohla ženám, které utekly před válkou," popisuje Kristyna. "Když k nim přistoupím a začnu mluvit ukrajinsky, uklidní je to. Říkám jim, že tady je pomoc, a ony se trochu uklidní. Mohou se na mě obrátit, kdykoliv něčemu nerozumějí."

Do nemocnice Inflancka, která se specializuje na porodnictví a gynekologii, bylo od začátku války na Ukrajině převezeno osmdesát pacientek na ošetření a narodilo se zde jedenáct ukrajinských dětí.

Podle vyjádření nemocnice ženy utíkající před válkou neplatí za žádné lékařské služby. Po odjezdu mají taktéž bezplatnou i poporodní péči, kterou hradí kliniky v Polsku.

Lékařka Kristyna je vděčná za pomoc, které se jí dostalo, na druhou stranu je plná vzteku vůči ruské hlavě státu, Vladimiru Putinovi. "Vědomě a záměrně bombarduje děti, které se ničím neprovinily. Děti jsou nevinné. Ale on to přesto dělá a dělá to vědomě," dodává.

Mohlo by Vás zajímat: Takhle má žít 18letý člověk? Mladá Ukrajinka dokumentuje svůj den ve válce

Video: Tiktok/dzvnks